Události Zlatou Sáblíkovou nečekaně podpořili bronzoví běžci
Česká výprava má za sebou nejsledovanější den letošních ZOH. Senzačním bronzem ho načala mužská běžecká štafeta, druhým olympijským vítězstvím a zároveň svou třetí medailí ho vyšperkovala rychlobruslařka Martina Sáblíková, aby ho český hokejový tým pečetil čtvrtfinálovou porážkou s Finskem.
Martina Sáblíková v cíli, foto: ČTK
Martina Sáblíková je v současnosti suverénně nejlepší
rychlobruslařkou světa. Po zlatu z 3 km trati a překvapivém bronzu z poloviční distance tak nastupovala na svou nejoblíbenější
vytrvaleckou pětku v pozici jasné favoritky. Tu, byť s určitými
problémy nakonec naplnila a ve fantastickém čase 6min 50sec a 91 setin
porazila druhou Němku Beckertovou o necelou půl vteřinu. Tímto
triumfem se zařadila za Emila Zátopka, Věru Čáslavskou a Jana
Železného na 4. místo českých historických olympijských tabulek.
Sotva to ovšem vnímala.
"Zatím si to nepřipouštím, teď se mi chce hrozně spát. Ten závod byl strašně těžký, Štefanie zajela výborný čas a já jsem musela hodně pracovat, abych dosáhla na 1. místo."
Naprosté vyčerpání po závodě na 5 km, na snímu s trenérem Petrem Novákem, foto: ČTK
V ČR o zlatu teprve 22leté rodačky z Nového Města na Moravě
nepochyboval vůbec nikdo. Ovšem Sáblíková v závěru překvapivě
nevystupňovala tempo, ale naopak její náskok se tenčil. Zlatou medaili
vydřela daleko těsněji než na trojce. Trenérský mág Petr Novák po
závodu prozradil, že se čerstvá zimní královna potýkala před
startem s nepříjemnou virózou.
"Bolela ji hlava a dva dny před závodem dostala obrovskou rýmu. Nechtěl jsem to nikomu říkat, aby se nezačalo psát, že je start Martiny ohrožený."
Martina Sáblíková, foto: ČTK
O to více vyniká Sáblíkové výkon. Martina měla o výsledek obavy
až do posledních metrů.
"Musím říct, že když na mě ze začátku Petr křičel, že mám dvě vteřiny náskok, tak jsem si myslela, že to dobře dopadne. Poslední kola jsem ale byla tak hotová, že jsem přestávala věřit a myslela na 2. místo. Nakonec se to povedlo a já jsem za zlato strašně ráda."
Naprosto nečekaný bronz vybojovalo kvarteto českých běžců na lyžích - Jakš, Bauer, Magál a Koukal v mužské štafetě na 4 x 10 km. Finišman Koukal k tomu dodal:
Zleva Martin Jakš, Lukáš Bauer, Jiří Magál and Martin Koukal, foto: ČTK
"O společné týmové radosti včetně servisu jsem snil strašně
dlouho. V medaili jsem doufal spíše před sprintem, ale dneska jsem
strašně šťastný a myslím, že je to vrcholný den naší lyžařské
generace."
Největšího úspěchu se na sklonku kariéry dočkal Jiří Magál.
"Vážím si toho neskutečně moc a je to pro mě obrovská satisfakce za léta dřiny. Už jsem vůbec nedoufal, že bych se někdy podíval na stupně vítězů, ale 24. únor to pro mě všechno změnil."
Zleva Martin Jakš, Lukáš Bauer, Jiří Magál a Martin Koukal, foto: ČTK
Největší zásluhu na bronzové medaili má jednoznačně Lukáš Bauer,
který zajel nejlepší čas ze všech na klasickém úseku. Ačkoliv má
tento borec na svém kontě přehršel úspěchů, z medaile byl více
dojatý než jeho stupni vítězů neošlehaní kolegové. Pochvaloval si
také, že na rozdíl od MS v Liberci nebyl na české mužstvo vytvářen
nepřiměřený tlak.
"V porovnání s Libercem tady nebyl vůbec žádný tlak. My jsme v posledních dvou letech šli těžce po úspěchu právě ve štafetě, ale pořád nám to utíkalo. V posledním kole jsem řekl Kukínovi ať si vzpomene na Liberec a pak už jsem se jenom díval na velkou obrazovku a při fandění brečel jak malej kluk. Ta sdílená radost je někde úplně jinde."
Foto: ČTK
Jestliže Bauerovi se při přebírání medaile kutálely po tváři
slzy, tak českým hokejistům zbyly oči pro pláč z úplně jiného
důvodu. Po prohře 0:2 s Finskem skončila jejich pouť olympijským
turnajem už ve čtvrtfinále. Lake Placid, Calgary, Salt Lake City i Vancouver - na všech těchto zámořských olympiádách čeští
hokejisté vyhořeli. Až 7. místo svěřenců Vladimíra Růžičky je
vyrovnáním nejhoršího olympijského výsledku Hlinkova výběru z před
osmi let. Růžičkovo trenérské kouzlo v této sezóně evidentně
přestalo působit nejen v pražské Slavii, ale i v reprezentaci.
Přísnější kritéria snesl v týmu pouze Jaromír Jágr a brankář
Tomáš Vokoun, který takto popsal rozhodující akci Finů.
"Jejich hráč se vrátil před bránu a smolně tečoval puk mezi
moje nohy. Samozřejmě je to pro nás smolná situace, ale ten zápas jsme
neprohráli v tomto okamžiku. Měli jsme šance, které jsme neproměnili
a ke konci už byli hodně unavení."







