Zemřel František Listopad. I po půl století v zahraničí psal poezii česky

Ve věku 95 let zemřel František Listopad. Byl básníkem, ale také překladatelem, režisérem, spoluzakladatelem Mladé fronty. V Portugalsku žil od 50 let.

František Listopad (na archivním snímku z 8. října 2007), foto: ČTKFrantišek Listopad (na archivním snímku z 8. října 2007), foto: ČTK František Listopad se vlastně nejmenoval František, ani Listopad.

"Já se jmenuju Jiří. V portugalštině jsem Jorge, česky jsem František, protože Jiří Listopad je příliš poetické, příliš lyrické, příliš navoněné. František je jméno, které má co dělat s pozemskou hroudou," řekl František Listopad při jedné ze svých návštěv Prahy v 90. letech.

Ani Listopad nebylo jeho pravé jméno. Narodil se 26. listopadu 1921 jako Jiří Synek, a jeho rodným městem byla Praha.

Za dva měsíce v Paříži se stal šéfredaktorem francouzského týdeníku

Za druhé světové války působil v Hnutí za svobodu. Byl také u zrodu deníku Mladá fronta. V roce 2001 v rozhovoru pro deník Právo zavzpomínal, jak 9. května 1945 se zbraní v ruce vnikl se skupinou lidí do německé redakce v Panské ulici. Pak vydali první číslo Mladé fronty. Stopadesátitisícový náklad byl rozebraný během hodiny. Jako dopisovatel Mladé fronty byl pak poslán v roce 1947 do Paříže.

"Odjel sem do Paříže s psacím strojem Mladé fronty na dva měsíce a v Paříži se pak ukázalo, že bych mohl zůstat na vyslanectví. Ze začátku tam byli velmi zajímaví lidé. Byl tam malíř Šíma, Ivo Fleischmann a požádali mne, abych spolupracoval na česko - francouzském týdeníku, který se jmenoval Parallele 50. Jeho ředitelem, který tam nikdy nebyl, nebo byl málo, a čím byl méně, tím to pro nás bylo lepší, byl Arthur London. Byl jsem šéfredaktor francouzského týdeníku dva měsíce poté, co jsem přistál v Paříži."

Po únoru 1948 se František Listopad rozhodl, že v Paříži zůstane. Pracoval v rozhlase, spoluzakládal francouzskou televizi. Napsal tu slavný esej Tristan aneb zrada vzdělanců, který vyšel v roce 1954 s ilustracemi Toyen. Esej byl přeložen do osmi jazyků a František Listopad za něj dostal literární cenu.

Do Portugalska ho zavedla láska

Další cesta vedla do Portugalska a stála za ní žena, kterou poznal v Paříži. Napsal o tom ve své autobiografické knize Z Čech až na konec světa čili Zajížďka:

"Je to o tom, jak se hoch z Prahy, z Letné, z Belcrediho 1, dostal do Portugalska, stal se po tři roky ředitelem Národního divadla, jak režíruje opery, jak jsem ředitelem Vysoké divadelní a filmové školy... Jak se to stalo, aniž jsem to chtěl, aniž jsem o to usiloval, dokonce je to jakýsi omyl..."

Nejdřív žil v Portu, pak se přestěhoval do Lisabonu, věnoval se režii, vyučoval. Aby neztratil češtinu, psal verše.

"Stýskalo se mi po tom, co jsem skutečně nemohl nalézt v Portugalsku. To je krajina, to jsou vůně, barvy, ovoce, Vánoce. To mi tam chybělo, možná víc než lidé."

Po 42 letech přijel ve stejném kabátě

Do Čech se František Listopad vrátil až po dvaačtyřiceti letech, v prosinci 1989. Jako doprovod portugalského prezidenta Maria Soarese /soareše/. Dokonce si vzal stejný kabát, ve kterém z Československa odjížděl. A jako prvního známého člověka potkal před hotelem Pavla Tigrida.

Od té doby jezdil domů opakovaně, režíroval tu operní představení, vydával knihy. V roce 2001 mu prezident Václav Havel udělil Medaili za zásluhy.