Události V Praze bude stát obelisk připomínající Ryszarda Siwce
Ústav pro studium totalitních režimů letos u příležitosti výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy připomene osobnost Ryszarda Siwce. Poláka, který se na protest proti srpnovým událostem v roce 1968 upálil.
Ryszard Siwiec
8. září 1968 probíhala na varšavském Stadionu Desetiletí za
účasti
tisíců lidí a předních politických špiček celostátní oslava
dožínek. Právě tuto akci si pro svůj protest vybral
devětapadesátiletý Ryszard Siwiec z Přemyšle, polil se
rozpouštědlem
a zapálil.
Historik Ústavu pro studium totalitních režimů Petr Blažek, autor knihy Živá pochodeň na Stadionu Desetiletí, doplňuje:
"Když Ryszard Siwiec uskutečnil svůj čin, tak se o něm vlastně dozvěděli pouze lidé, kteří jej viděli na tom stadionu. Řada z nich ale vůbec netušila motivy toho činu, někteří se domnívali, že se jednalo o opilce, který se zapálil od cigarety poté, co vypil vodku. Mluvilo se také o nešťastné náhodě apod. Letáky, které rozšířil na místě činu, si přečetlo pouze pár lidí, poté je sebrala tajná policie a uniformovaní příslušníci milice, a tak jeho čin vlastně zapadl."
Siwiec chtěl zmobilizovat polskou veřejnost, jeho záměr ale nevyšel,
jeho čin a důvody, které jej k němu vedly, se režimu podařilo velmi
dlouho tajit.
"První zprávu o tom, co se odehrálo na tom stadionu, odvysílala polská redakce Rádia Svobodná Evropa teprve na jaře 1969, bylo to díky činu Jana Palacha. Do té doby zprávy o tom, že se na Stadionu Desetiletí upálil kdosi na protest proti Gomułkově politice a proti okupaci Československa, nebrala redakce vážně. Neměla to totiž potvrzeno, ačkoli na tom stadionu byly desítky západních diplomatů i západní novináři, ale nikdo nebyl schopen potvrdit to, že se tam něco odehrálo. Teprve když dostali dopis od přítele Ryzsarda Siwce, tak se rozhodli, že tu zprávu zveřejní. Zpráva ale byla poměrně malá a zapadla."
Do širokého povědomí se v Polsku i v zahraničí Ryszard Siwiec dostal až po pádu komunistického režimu. Velkou zásluhu na tom má režisér Maciej Drygas, který o jeho činu natočil dokumentární film Slyšte můj křik.
Petr Blažek, foto: www.ustrcr.cz
Jeho promítání za účasti režiséra je součástí dvoudenního
připomenutí Ryzsarda Siwce, které na čtvrtek a pátek připravil
Ústav
pro studium totalitních režimů spolu s Polským institutem. Zazní
také
přednáška Petra Blažka a v pátek u budovy ústavu proběhne
slavnostní odhalení obelisku věnovaného památce muže, který
neváhal
na protest proti okupaci sousední země obětovat svůj život. Před
odjezdem do Varšavy namluvil Siwiec na magnetofonový pásek poselství,
ve kterém vyzýval:
"Lidé, v nichž ještě tkví jiskřička lidského citu!
Vzpamatujte se! Slyšte můj křik! Křik šedého, obyčejného
člověka,
syna národa, který vlastní i cizí svobodu miloval nade všechno, i nad
vlastní život! Vzpamatujte se! Ještě není pozdě!"









