Události Uprchlíci z Barmy našli domov v Osečku u Poděbrad

Sabe Soe a Daniela Vrbová, foto: autorka Barmští uprchlíci dosud mluví jen velmi málo česky, přestože prožili několik měsíců v uprchlickém středisku ve Stráži pod Ralskem, kde se učili češtinu. Do Osečku nás proto doprovázela ředitelka Barmského centra v Praze Sabe Soe:

"Barma není jenom jeden národ. Je tam několik národností a oni pocházejí právě z jedné etnické skupiny, která se jmenuje Chin. Jsou to převážně křesťané a jejich kultura je trochu rozdílná od majoritní společnosti, což jsou Barmánci. Barmská kultura je převážně postavená na buddhismu,"

vysvětluje Sabe Soe. Sama v Česku žije už od 80. let, kdy tady studovala medicínu. Její společnost nyní pro uprchlíky z Barmy pořádá různé akce a setkání a pomáhá jim s aklimatizací v českých poměrech. Důvody, proč museli etničtí Chinové utéct z Barmy, doplňuje i studentka Masarykovy univerzity v Brně Tereza Blahoutová, která mezi azylanty z Barmy provádí sociologický průzkum a nyní o nich píše i diplomovou práci:

Foto: autorka "Oni většinou taky byli nucení pracovat, ti generálové, vojenská junta je nutila pracovat. Takže pokud se třeba do té doby otec rodiny věnoval zemědělství, tak už nemohl pracovat na poli, ale musel dělat třeba nosiče pro armádu. Nemohl tak zabezpečit svou rodinu, takže to přinášelo i potíže s obživou. A to náboženské pronásledování spočívá v tom, že junta se snaží zlikvidovat jakékoli jiné náboženství než buddhismus."

Pan Biak Hnin Hran Ca utekl před vojenskou juntou v Barmě už před šesti lety. Tři roky pak žil ilegálně v Malajsii, nežli se za ním dostala jeho žena se šesti dětmi. I oni museli pod hrozbou vězení Barmu opustit.

Pan Biak Hnin Hran Ca se ženou, foto: autorka "Pracoval jsem doma jako starosta naší obce. Barmská armáda mne obviňovala, že spolupracuji s povstalci etnické skupinu Chin, kteří mají konflikt s barmskou armádou. Ačkoliv jsem skutečně nepomáhal, obvinili mne a chtěli mne za to trestat. Kvůli bezpečnosti jsem nemohl zůstat dále v Barmě a musel jsem utéct do Malajsie. Odešel jsem nejdřív já v roce 2004."

Až v roce 2009 se rodina dostala z Malajsie do Česka. Život tu pro ně však není jednoduchý. Mají sice kde bydlet, rodičům se ale dosud nepodařilo najít práci. Pět ze šesti dětí navštěvuje základní školu v Poděbradech, nejmladší chodí do 2. třídy, nejstarší osmnáctiletý brzy ukončí devátou třídu.

Jen v Malajsii dosud žije na 70 tisíc uprchlíků z Barmy. Česká republika by v průběhu tohoto roku měla přijmout dalších třicet azylantů.