Události Tak trochu jiný Brusel

Foto: www.fikacek.cz Fotograf Jan Fikáček žije a pracuje v Bruselu, přišel sem s první vlnou českých úředníků v roce 2003. Podobně i Jan Jařab, dříve vládní zmocněnec pro lidská práva, dnes poradce eurokomisaře Vladimíra Špidly. Proč připomínám Jařaba? Je totiž vedle samotného fotografa Fikáčka podstatným inspirátorem, jehož zásluhou výstava vznikla. Jak tito "Češi v zahraničí" vidí svůj nový domov? V telefonickém rozhovoru nám Jařab řekl:

Nouzový východ z EuroBruselu, foto: www.fikacek.cz "My jsme vlastně dělali každý něco jiného, ale zároveň trochu podobného. Já jsem napsal esej Vždyť přece magický... je Brusel, který vyšel v týdeníku A2, a Honza Fikáček fotografoval v téže době podivuhodná, tajemná zákoutí Bruselu. Dělal to trochu pro svoje potěšení a trochu i z komerčních důvodů. A když jsme zjistili, že nás oba zajímá ta tajemná stránka Bruselu, mnohovrstevnatá krása zapadlých uliček, tak jsme si řekli, že to můžeme začít dělat společně, a začali jsme se toulat po Bruselu, po těch neturistických, odlehlých čtvrtích, objevili jsme různá zákoutí, třeba zazděná řeka Senne je na jednom místě ještě vidět, jinak je zazděná celá, a postupně se rodila jedna fotografie za druhou, až jsme si řekli, že z toho může být výstava."

Ta výstava teď putuje po českých městech a představuje Čechům, kteří ve velké většině Brusel neznají, a pokud ano, prošli ho jako turisté rychle a viděli jenom tu první tvář, kterou to město nastavuje. Jaký je Brusel skutečně - jaký je ve Fikáčkových fotografiích?

Avenue Louisa jen pro dámy se zlatou kreditkou, foto: www.fikacek.cz "Brusel je město, které nebylo zdaleka tolik zasaženo komercializací a turistickým průmyslem jako Praha. Je velmi bohaté co do svého historického a architektonického dědictví, a to zejména pokud jde o konec 19. a začátek 20. století. Každá fasáda je jiná, skoro každou signoval nějaký architekt, což je pro Brusel velmi specifické. A navíc je to vše mimo turistický okruh, takže tam zůstává něco, co dřív Praha také měla, taková ta civilní, zašlá, lehce omšelá krása."

Oltář etnické snášenlivosti Matonge, foto: www.fikacek.cz Snaží se fotograf Jan Fikáček nějak svými snímky prolamovat předsudky?

"To snad ani ne, já si myslím, že spíš jsme se s Honzou snažili vyhnout těm obecně známým, středověkým kouskům Bruselu, které publikum více zná, nebo evropské čtvrti a stavbám, které vídají lidé na obrazovkách. Většina fotografií se vztahuje k atmosféře, k civilnímu rozměru Bruselu - a nejsou tam lidé. Prakticky jenom jako takové odlesky. Takže to má charakter zvláštní opuštěnosti."

Jak velká je ta výstava, kolik je na ní snímků?

"Ta výstava je v podstatě maličká, je tam vybráno v podstatě 20 snímků, pokud se nepletu, takže to je opravdu velmi komorní záležitost."