Stůjme pevně nohama na zemi

Seminář o možnostech a uplatnění českých firem při obnově Iráku, foto: autor

Možnosti a uplatnění českých firem při obnově Iráku - takové bylo téma semináře, který ve čtvrtek uspořádala společnost PAN Solution ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu a Ministerstvem zahraničních věcí. Jaké jsou tyto možnosti, zjišťoval na semináři Zdeněk Vališ.

Seminář o možnostech a uplatnění českých firem při obnově Iráku,  foto: autor
Před nějakou dobou v Česku častokrát znělo, že české firmy mají dobrou pozici, aby nastoupily do Iráku v rámci amerického programu hospodářské obnovy země. Jde samozřejmě o dlouhodobou záležitost, nicméně zatím se zdá, že se nic neděje. Jako by Česká republika buď zaspala svou příležitost nebo spíše, že měla příliš velké oči. S tímto hodnocením ale nesouhlasí náměstek ministra průmyslu a obchodu Miroslav Somol. Jak uvedl pro Radio Praha, na vládní úrovni panoval a panuje realismus.

"Já si myslím, že Česko nemělo velké oči. Pokud někdo byl přehnaným optimistou, tak to byl spíše individuální přístup. Minimálně my z Ministerstva průmyslu a obchodu jsme se snažili být velmi realističtí a nedělat si nějaké veliké naděje. Koneckonců, máme určitou zkušenost ze začátku devadesátých let, kdy byly velké naděje, velké přípravy a nakonec jsme se zklamáním konstatovali, že jsme se na rekonstrukci Kuvajtu nepodíleli téměř nijak."

Seminář o možnostech a uplatnění českých firem při obnově Iráku,  foto: autor
Už případ Kuvajt tedy jasně ukázal, jaké mechanismy při takových příležitostech působí. Ale to logické. Válku financovaly především Spojené státy, a proto se také na rekonstrukci země podílely především americké firmy. Obdobně tomu bude i v Iráku. O podílu českých firem na obnově Iráku jednal při své červencové návštěvě ve Spojených státech premiér Vladimír Špidla s americkým prezidentem Georgem Bushem. Ten podporu přislíbil. Výsledek je ale zatím nejistý. A Miroslav Somol vysvětluje, proč tomu tak je.

"Nemohli jsme si dělat reálné naděje na to, že by přes nějaké dobré politické vztahy byly českým firmám přidělovány kontrakty mimo výběrová řízení. Koneckonců i pomoc přes USID má svá pravidla a ta je třeba respektovat. Nedají se prostě nějakými politickými jednáními obejít."

To samozřejmě vůbec neznamená, že by měly české firmy cestu do Iráku uzavřenu nebo, že by sbíraly jen drobky. Rozhodně ale nelze jen spoléhat na to, že Češi mívali v Iráku silné hospodářské pozice a je iluzí se domnívat, že by české firmy mohly do Iráku - jako kdysi - vyvážet celé investiční celky.

"Fakt, že jsme kdysi postavili asi 60 procent rafinérských kapacit v Iráku, je skutečností. Ale zároveň tento fakt není garancí, že získáme obdobnou pozici v současné době. Samozřejmě máte pravdu, že současná situace českých firem - pokud jde o komplexní vývozy investičních celků - je jiná, než v minulých dekádách. Nicméně můžeme realisticky usilovat o významné subdodávky pro velké projekty."

Český velvyslanec v Iráku Martin Klepetko,  foto: autor
V něčem je ale dnešní situace přece jen odlišná od té ze začátku devadesátých let minulého století. Čeští experti se podílejí na mezinárodní koaliční správě Iráku. Nezastupují tam samozřejmě zájmy jednotlivých firem, ale jak řekl Radiu Praha český velvyslanec v Iráku Martin Klepetko, mohou české firmy orientovat žádoucím směrem.

"Oni mohou poskytnout cenné informace našim firmám a tudíž předpokládáme, že jejich účast ve správě by měla přinést dobro českým firmám."

A pozice českých expertů v koaliční správě je podle velvyslance velmi dobrá.

"Já myslím, že ve srovnání se zeměmi podobné velikosti a podobného významu, jako je Česká republika, je naše pozice výborná a dokonce si dovolím tvrdit, že nám ji ostatní země závidí. My jsme tam asi nejpočetnější tým hned za Američany, Brity a Australany."

Zůstaňme ale pevně nohama na zemi. Jak uvádí náměstek Miroslav Somol, hodně českých podniků by rádo do Iráku dodávalo, ale nemají prostředky na financování takových obchodů. Jinými slovy, mohly by dodávat, když bude někdo jiný ten projekt financovat. A to samozřejmě staví české podniky do velmi nevýhodné výchozí pozice.