Události Špotáková znovu na medailových stupních

Petr Frydrych, foto: ČTK Česká atletika je na tom obrazně řečeno stejně jako argentinský fotbal. Že nerozumíte. Na fotbalovém MS v JAR startovalo 23 argentinských fotbalistů, ale největší pozornost se nevztahovala na žádného z nich včetně Messiho, ale na trenéra: božského Diega Maradonu. Na atletické ME v Barceloně odletěly rovné 4 desítky českých reprezentantů, ale největší hvězdou výpravy je v roli trenéra trojnásobný olympijský šampion a světový rekordman v jedné osobě Jan Železný, který právě v katalánské metropoli vybojoval své první velké zlato. Na minulost už ale moc vzpomínat nechce, raději hovoří o svém svěřenci, druhém muži letošních evropských oštěpařských tabulek Petru Frydrychovi.

"Petr házel výborně na Diamantové lize, vždycky byl druhý. Potom se projevily zdravotní problémy, tak dlouhou dobu nezávodil a my jsme se rozhodli, že půjde do ME rovnou z voleje. Věřím, že to zvládne a pokud bude zdravý, tak se může stát cokoliv."

Barbora Špotáková, foto: ČTK Právě Frydrych složil největší oštěpařské legendě velkou poklonu.

"To je největší borec. Je příjemný, stará se o nás, všechno zařídí. Jeho přístup je na 200 % a to hraje rozhodující roli. Stejně jako všechna jeho vítězství a zklamání - má obrovské zkušenosti a ty nám může předat."

Zatímco Petr Frydrych je v tuto chvíli pouze medailovou nadějí, Barbora Špotáková už vlastní pořádně bohatou sbírku cenných kovů. Tu rozšířila i v Barceloně, když výkonem 65 m 36 cm vybojovala bronz. Postihl jí tak trochu syndrom Jana Železného. Oba totiž vybojovali olympijské i světové zlato, ale na atletickém Euru na nejvyšším stupni nikdy nestáli. Nutno ovšem dodat, že Báru Špotákovou celý týden ukrutně trápil loket a tak byla s bronzovou medailí nadmíru spokojená.

"Té medaile si hrozně vážím. Když to trochu jde, tak házím všechny hody a jdu do toho naplno. Vybojovala jsme třetí místo - skvělé."

Naši reprezentanti poznali v Barceloně obě tváře atletiky. Pořádnou porci štěstí jako v případě Jakuba Holuši, který proklouzl do finále osmistovky jako úplně poslední časem.

Věra Cechlová, foto: ČTK "Nepřeji to nikomu zažít - z pekla štěstí. Setinky hrály pro mě, nic jiného nemůžu říct. Běžel jsem naplno, pak se kolem mě ani nevím jak prohnal Španěl a už jsem nepočítal, že postoupím. Naštěstí tam jedno místo zbylo."

Naopak velkou nůši smůly a zmaru si z Estadio Olympico na kopci Montjuic odnesla diskařka Věra Cechlová, která v kvalifikaci třikrát přešlápla a skončila bez platného výkonu.

"Trošku zklamán, vlastně ne - hodně velké zklamání. V rozhazování to bylo dobré, prvním hodem jsem trefila kvalifikační lajnu, cítila jsem se báječně, ale pak jsem se prala s tím, že jsem byla přehecovaná a nedokázala se povolit. Strašně mě to mrzí, protože to je moje poslední ME."

Doufejme, že o víkendu už se budou českým atletům kutálet po tvářích pouze slzy štěstí.