Sněmovna schválila Lisabonskou smlouvu, peripetie však nekončí

Poslanecká sněmovna ve středu schválila Lisabonskou smlouvu, která má reformovat Evropskou unii. Pro její přijetí hlasovalo 125 ze 197 přítomných poslanců.

Martin Bursík (vlevo) a Mirek Topolánek, foto: ČTKMartin Bursík (vlevo) a Mirek Topolánek, foto: ČTK K sociálním demokratům, lidovcům a zeleným se připojilo zhruba 40 procent zákonodárců ODS, jejíž velká část se staví k dokumentu skepticky a buď svůj souhlas podmiňuje přijetím dalších zákonů nebo smlouvu odmítá úplně. Na své stranické kolegy před hlasováním ještě v úterý večer apeloval premiér Mirek Topolánek. Opakovaně zdůraznil, že obsahem smlouvy není nadšen. Připomněl však, že voliči ODS jsou převážně proevropští a dodal:

"Neratifikace nám nepřináší vůbec nic. Neexistuje-li totiž alternativa, tak jsme postaveni před rozhodovací proces buď ratifikovat Lisabonskou smlouvu a pohybovat se v tom prostředí, které je dáno, nebo – a o tom jsem také přesvědčen – se dostat v případě neratifikace na periferii."

Přestože ratifikační proces není ukončen a smlouva ještě musí projít nepřátelštěji naladěným Senátem, politolog Jiří Pehe to považuje za důležité gesto:

"Já si myslím, že jako gesto je to určitě důležité, že se ta zpráva rozletí Evropou, že Česká republika jako poslední země, která ještě nehlasovala o Lisabonské smlouvě, učinila ten první krok k ratifikaci tím, že smlouvu schválila Poslanecká sněmovna, takže určitě to pozitivní krok je a docela jistě to posílí jak české předsednictví, tak pozici premiéra Topolánka v rámci Evropské unie."

Mirek Topolánek, foto: ČTKMirek Topolánek, foto: ČTK Právě premiér bude muset svést boj i se senátory za ODS, jejichž odpor proti smlouvě je tužší, než u poslanců. Jaké jsou vůbec Topolánkovy šance?

"Samozřejmě v Senátu to bude mít premiér o něco těžší, už proto, že senátoři jsou více nezávislí na své straně, dalo by se říci, a také proto, že mnoho těch senátorů zcela otevřeně podporuje linii prezidenta Václava Klause. Nicméně pokud by v Senátu se našlo několik senátorů za ODS, a těch se určitě několik najde, neboť jedním z nich je například i vicepremiér Alexandr Vondra, který za schválení Lisabonské smlouvy tak trochu ručí, tak by v tom Senátu nakonec mohla smlouva projít," říká Jiří Pehe.

Komunisté, kteří smlouvu sice z jiných důvodů, ale rovněž odmítají, mají v 81členném Senátu pouze tři zástupce. Je v něm ale až 33 členů ODS a jejich klub je obohacen i o některé ze 14 nestraníků. A to ještě nejsou všechny překážky – senátoři z řad ODS dávají najevo odhodlání obrátit se znova na ústavní soud, což by mohl udělat i prezident Václav Klaus. Politolog Jiří Pehe tomu však nepřipisuje příliš velkou váhu.

"Vyhlídky na to, že by ústavní soud tu smlouvu zamítnul nebo shledal ji ne v souladu s českou ústavou, jsou velmi malé. To ti lidé velmi dobře vědí a o nic jiného než o obstrukci a zpožďování celého toho procesu nejde, protože ústavní soud jenom těžko může rozhodnout proti Lisabonské smlouvě, když už jednou rozhodlo patnáct soudců k žádnému, že ta smlouva je v souladu s českou ústavou," uzavírá Jiří Pehe.