Sjarhej Smatryčenka našel nový domov v Brně

Za nejdůležitější knihu, kterou přeložil, považuje běloruský překladatel Sjarhej Smatryčenka eseje Václava Havla. Je jedním z bohemistů, kterým byla udělena Cena Jiřího Theinera za propagaci české kultury v zahraničí. Smatryčenka ji na pražském veletrhu Svět knihy dostal v roce 2015.

Sjarhej Smatryčenka, foto: Anton KajmakovSjarhej Smatryčenka, foto: Anton Kajmakov Narodil se v roce 1977 ve Vitebsku, vyrůstal ale v Minsku, kde také vystudoval prestižní lyceum. V jednom ze starších rozhovorů pro Český rozhlas přiznal, že původně chtěl na minské univerzitě studovat francouzštinu:

"Byl jsem v posledním ročníku lycea a měl jsem dvojku z hlavního cizího jazyka, tak jsem si nemohl vybrat prestižní jazyk, jako třeba francouzštinu, kterou jsem strašně chtěl. Zbylo na mne několik cizích jazyků. Vybral jsem si dva, polštinu, protože to jsou naši sousedé, a češtinu jako něco neznámého a zároveň blízkého, co bych chtěl zkusit. Tím, že jsem o češtině a české kultuře nic nevěděl, možná tím spíš jsem se do ní zamiloval."

"Absolvoval v roce 1999 a postupně se profiloval v překladatele ze tří jazyků, což byla ruština, ukrajinština a právě čeština," doplňuje rusista a náš rozhlasový kolega Libor Dvořák.

"V jeho přehledu překládaných autorů je samozřejmě Václav Havel, Eva Kantůrková, Jáchym Topol, ale je tam dejme tomu i Viewegh a ledacos jiného. Z toho je vidět, že je to člověk velmi kvalifikovaný, který přesně ví, s čím pracuje a co chce svému čtenáři sdělit."

V překladech Sjarheje Smatryčenky vyšla i díla Bohumila Hrabala, Josefa Škvoreckého, Miloše Urbana, Petra Šabacha nebo Markéty Pilátové a dalších českých prozaiků, básníků či dramatiků.

"Já osobně považuji za nejdůležitější knížku, kterou jsem přeložil, eseje Václava Havla. Překládal se ale opravdu hodně těžce. V esejích má hodně komplikovaný jazyk, narozdíl třeba od svých her. Přeložil jsem i jednu nebo dvě jeho hry a tam je ten jazyk naprosto odlišný."

V roce 2005 Sjarhej založil v minském nakladatelství Lohvinau edici Česká sbírka, ve které knihy českých autorů vycházely. Jejich běloruské překlady mají však jen omezený okruh čtenářů:

"To je určité ghetto. Pokud mluvíme o široké obci běloruských čtenářů, tak ti čtou většinou rusky. A tam je naprosto odlišná prezentace autorů. Nejpopulárnější z našich knížek byla možná svého času Hana Androniková, Michal Viewegh a samozřejmě Bohumil Hrabal. České knížky mezi překladovými knížkami v Bělorusku mají dost dobré jméno a v některých letech jsme byli i lídry co do počtu přeložených knih z cizího jazyka. Každopádně české knížky se pak zpravidla dostaly do nějakého užšího výběru na překladatelskou cenu nebo nejlepší knihu v běloruštině za určitý rok."

Od roku 2011 žije Sjarhej Smatryčenka v Brně, kde učí češtinu pro cizince, na dálku koordinuje vydávání českých knih v Minsku a pro české čtenáře naopak edičně připravil už dva výbory povídek běloruských autorů. V současné době pracuje například na překladu knihy Emila Hakla.