Události Senátní komise pro krajany pořádá konferenci o migraci
Ve světě žijí až dva miliony lidí s českými kořeny. Jsou potomky našich krajanů, kteří z českých zemí odcházeli už před půl druhým stoletím, nebo se sami rozhodli emigrovat. V posledních dvaceti letech naopak do České republiky přicházejí desítky tisíc cizinců. Někteří tu hledají bezpečí azylu, jiní tu studují, pracují, na kratší či delší dobu se tu usazují a zakládají rodiny. Právě tyto migrační procesy sleduje dvoudenní konference, která začátkem tohoto týdne probíhá v pražském sídle Senátu. Zorganizovala ji Stálá komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí pod vedením svého předsedy senátora Tomáše Grulicha. Obsahovou náplň konference, na které se kromě zástupců ministerstev a odborníků účastní i krajané z celého světa, připravoval i etnolog Stanislav Brouček z Akademie věd. Problematice českých komunit v zahraničí se věnuje už řadu let. Zeptali jsme se na důvod, který vedl k přípravě této konference:
Stanislav Brouček
"Zdá se mi, že jednotlivé resorty si rozdělily pole, které
dohromady nazýváme migracemi, pro své resortní potřeby. A do té
komunikace nikdo nevidí. To byl první důvod, proč senátní komise
začala uvažovat o tom, že by bylo dobré se o tom nějak poradit. Z toho, co jsme tady zaslechli, se potvrzuje, že je to resortní zájem
klíčových ministerstev. Ukázalo se ale také, že tato ministerstva v jistém smyslu spolupracují. Ale přeci jen je otázka, zda v moderní
době by tato problematika pohybu lidí směrem ven a směrem sem neměla
být z hlediska potřeb tohoto státu více koordinovaná."
Migrace je stará jako lidstvo samo. Je něčím odlišná v posledních řekněme dvaceti letech, o kterých se tu hodně mluví?
"Samozřejmě je jiná doba. Dneska je většina migračních pohybů
pod kontrolou státu. Stát za posledních sto let udělal v tzv.
řízených migracích velké zkušenosti. Ukázalo se, že se to vyplatí
po všech stránkách. Jak těm, kteří migrují, tak těm, kteří tu
migraci přijímají. V čem by byl pokrok? Pokrok by byl v tom, že do
těchto záležitosti se už nevstupuje ad hoc. Že existují nějaké
vize. A tady mi osobně chybí to, že diskuse mezi ministerstvy, která by
měla být na denním pořádku, by měla být jednak o těch praktických
záležitostech, ale také o těch vizích. Já jenom očekávám, kdy k tomu někdo přistoupí. Zatím to vypadá tak, že jsou jednotlivá
ministerstva přesvědčená o tom, že svou kapacitou, svými cíli,
svými metodami obsáhnou to, co dostala jako zadání. Ale myslím, že
jsou ještě jiné, nadstavbové záležitosti, které by se daly
diskutovat. Je tu otázka: je to pro tuto republiku vážný problém?
Imigracie tu samozřejmě je, ukazuje se, že v dnešní době je třeba
tomu věnovat velkou pozornost. A na druhou stranu se říká, že Česká
republika zas není tak přehlcená imigrací a že to zvládne. Ukazuje se
ale, že jednotlivé komunity se u nás trošku jakoby zapouzdřují. A jednou to může být dost velký problém."
Vy jste své vystoupení nazval zajímavě: je to téma zahlcené dobrými nápady a přehřáté druhotnýmí zájmy. Jak tomu máme rozumět?
"Těch dobrých nápadů, jak to organizovat, je strašné
množství. Existuje nepřeberné množství konferencí, dobrých statí a tak dále, už ale opakují vyzkoumané. Ty druhotné zájmy je třeba
vidět jednak v ekonomické rovině, kdy se na migraci živí stále víc a víc lidí. A pak jsou to zájmy profesní. Je to pravděpodobně dobře,
ale když jsem spočítal, kolik u nás existuje dobrovolných institucí,
imigračních center a výzkumných organizací, tak je to velké
množství. A zdá se mi, že ten druhotný zájem pozorovatelů a hodnotitelů je v tom, mít z toho také dobrý džob nebo zaměstnání.
Stejně si stále kladu otázku, zda toto všechno nelze z hlediska
státní pokladny uspořádat trošku účelněji."






