Události Řetězová hladovka proti radaru

Jan Tamáš (vlevo) a Jan Bednář, foto: ČTK S touto formou protestu přišli v neděli své programové konferenci v Pardubicích sociální demokraté, konkrétně exministr zahraničí Jan Kavan:

"Já navrhuji, aby maximálně ve středu na jejich hladovku navázala řetězová hladovka třeba poslanců, známých lidí, ale i kterýchkoliv občanů této republiky. Každý by hladověl řekněme 24 hodin, a já doufám, že nás bude tolik, abychom mohli nepřetržitě tuto řetězovou hladovku táhnout až do projednávání návrhu bilaterální smlouvy se Spojenými státy americkými Poslaneckou sněmovnou. Já doufám, že Poslanecká sněmovna tuto smlouvu odmítne."

Předseda ČSSD Jiří Paroubek v Pardubicích potvrdil, že momentálně zjišťují, kdo z členů strany tuto aktivitu podpoří:

Jan Tamáš (vlevo) a Jiří Paroubek, foto: ČTK "Každý z nás nebo ten, kdo bude chtít a umožňuje mu například zdravotní stav, aby se účastnil symbolické hladovky, by se střídal třeba po čtyřiadvaceti hodinách v té hladovce. Myslím, že už první zájemci jsou připraveni na začátek týdne, a já jsem tomu velmi rád, protože pak by pánové Tamáš s kolegou mohli ukončit svoji hladovku. Nevylučuji, že se připojím. Ne snad v těch nejbližších dnech, ale určitě se připojím."

Lidovecká ministryně obrany Vlasta Parkanová vidí pravý důvod této iniciativy sociálních demokratů někde jinde:

"Jinak než jako pokus o politické divadlo a další surfování na vlně veřejného mínění to označit nemůžu."

Jan Tamáš z iniciativy NE základnám zase tvrdí, že o myšlence zorganizovat řetězovou hladovku začali on, Jan Bednář a jejich spolupracovníci hovořit už minulý týden:

"Ti, kdo by tu hladovku drželi, by byli z řad umělců, z řad bývalých disidentů, sportovců, vědců a představitelů akademické sféry, a samozřejmě i těch politiků."

Foto: www.army.cz Je vůbec hladovka adekvátním prostředkem v boji proti výstavbě americké radarové základny v Brdech? Tuto otázku jsem položil politologovi Lukáši Valešovi ze Západočeské univerzity v Plzni:

"Adekvátní... Pánové z iniciativy NE základnám dělají, co mohou, aby na sebe přitáhli mediální pozornost. Já bych to spíše bral tak, že je to něco, na co si česká demokracie může zvyknout. Nebral bych to ani jako nic vyhroceného pro nebo proti. Ten radar, jeho případná výstavba, je pro Českou republiku mnohem důležitější ne z toho bezpečnostního pohledu, ale z toho, co je u nás bohužel v této souvislosti velmi zanedbáváno. Totiž právě diskuse o radaru může přispět k významné kultivaci české demokracie. Různé společenské skupiny mají na radar různý názor, mají šanci tuto svoji názorovou různost projevit, a to nejdůležitější, co bychom z radaru mohli získat, je právě to, že bychom se naučili demokraticky diskutovat veřejné problémy. Samozřejmě ovšem také s respektem k názoru protivníka. Místo toho jsme ale zejména na politické scéně svědky pokračování velice silné konfrontace, která u nás existuje už dva roky, minimálně od předvolební kampaně před volbami v roce 2006. A pro českou demokracii i tahle otázka, způsob jejího zpracování ve veřejnosti nenaznačuje, že bychom na tom s českou demokracií byli příliš dobře."