Události Premiér Nečas: Rádio Svobodná Evropa zbořilo informační zdi komunistického režimu

Petr Nečas Konferenci zahájila známá znělka československého vysílání Rádia Svobodná Evropa, a ze záznamu hlas publicisty Ferdinanda Peroutky. Byl mezi prvními, kdo tehdy promluvil k Čechům a Slovákům. Konference připomněla hlavní události uplynulých 60 let, hlavně dobu komunismu, kdy byla Svobodná Evropa zdrojem objektivních informací pro obyvatele Československa. Podle premiéra Petra Nečase byla Svobodná Evropa také vzdělávací institucí:

"Byla to opravdu plnohodnotná žurnalistika, kdy jsme slyšeli nejenom zpravodajství v češtině a slovenštině, ale nesmírně fundované a kvalifikované komentáře. Pro řadu z nás nebo troufám si říct, pro všechny posluchače Svobodné Evropy před rokem 1989 to byla i vzdělávací instituce, protože to, co jsme se dozvěděli prostřednictvím rozhlasových vln, tak to jsme se tady fakt nedozvěděli."

Iveta Radičová Význam Svobodné Evropy pro šíření demokracie v Československu vyzdvihla i slovenská premiérka Iveta Radičová. Na konferenci si posteskla, že svůj význam by vysílání v Česku i na Slovensku mělo i dnes, kdy postkomunistickou část Evropy ohrožují korupce a skandály.

Rozhlasovou stanici Svobodná Evropa vytvořili žurnalisté, kteří odešli do emigrace. První zkušební program za železnou oponu odvysílala stanice v červenci 1950 z nákladního automobilu pohybujícího se kolem československých hranic. Od 1. května 1951 byl ředitelem českého oddělení Ferdinand Peroutka, později k lidem promlouvali například Pavel Tigrid, Lída Rakušanová nebo Karel Kryl. Vysílání se snažily narušit československé tajné služby. V roce 1989 přinesla Svobodná Evropa také první zprávy o masakru na Národní třídě 17. listopadu. V Mnichově působil i komentátor Jan Jůn. Dnes je novinářem na volné noze a většinu času působí v Londýně. Jak vnímal přesun Svobodné Evropy do Prahy a jak se dívá na českou žurnalistiku, přiblížil v rozhovoru pro Radio Praha.

Jan Jůn, foto: Vendula Kosíková "Návrat do staré vlasti tímto způsobem se mi velmi zalíbil. Atmosféra v Českém rozhlase byla velice příjemná a tak jsme začali pokračovat ve šlépějích Mnichova a prorůstat do české žurnalistiky, což by ocenil nejenom Peroutka, ale i Pavel Tigrid. Ten měl příležitost to ocenit. Jednou byl s námi na nějaké schůzi a říkal, že se mu to snad zdá: nejenom že je ministrem kultury svobodné země, ale sídlí tady i Svobodná Evropa. To je jeden z těch snů, které mohl mít kdysi v padesátých letech, když 'svobodka' začínala."

Jaký byl příchod do Prahy? První dojem z Česka a zdejší žurnalistiky.

"Tenkrát to bylo dost drsné. Byli mladí novináři a velice nadějní, ale byli i staří soudruzi z celého předcházejícího toku dějin a někteří z nich velice rychle převlékli kabát, což bylo někdy zajímavé, někdy směšné až groteskní. Jiní, kteří byli celé léta potichu nebo na ne příliš významných postech, tak se otřepali a docela právem začali více pracovat pro novou vlast. Bylo to období velkých nadějí. Co se týče kvality české novinařiny, tak ta podle mě jde neustále nahoru, byť se někdy zdá, že pomalu. Naši novináři už umí hlídat politiky jako ten hlídací pes demokracie, což by ta novinařina měla být."

České vysílání Svobodné Evropy skončilo v roce 2002, ale vysílání stanice stále pokračuje z nové budovy v pražských Strašnicích. Šest desetiletí Svobodné Evropy mapuje i výstava Svobodně! ve Valdštejnské zahradě v Praze.