Události Pavel Trnka po návratu z Japonska vystavil v Praze své sklo a obrazy

Pavel Trnka (vlevo) na vernisáži, foto: autorka "Poštěstilo se mi dostat se jako profesor na institut do Tojamy, kde se vychovávají skláři. A myslím si, že je to vůbec nejlepší sklářské centrum v Japonsku."

To zřejmě souviselo s naší expozicí skla v Ósace, že?

Z vernisáže, foto: autorka "Určitě. Já si myslím, že tam velice dobře prosadil sklo Prof. Libenský, který tam vystavoval svoji skleněnou Řeku a udělal nám dobrou cestu do Japonska. České sklo samozřejmě mělo obrovské jméno. Myslím, že i ta škola v Tojamě vznikla na základě této události."

V Tojamě jste měl pouze japonské studenty, nebo tam bylo mezinárodní složení?

"Samozřejmě v Tojamě můžou studovat studenti z celého světa, ale většina studentů jsou Japonci. Škola je vedená tak, že studené techniky a design vyučují Češi a horké techniky, to je hutní sklo, tam vyučovali Američané, kteří umí výborně foukat bez forem, takzvaně do ruky, a dobře znají benátské techniky, které se učili v Benátkách."

Jak dlouho jste v Japonsku působil?

Z cyklu Čakry, foto: Galerie Havelka "V Japonsku jsem působil celkem čtyři roky a musím říct, že se mi ani nechtělo do Evropy nebo jinam. Chtěl jsem si Japonsko zažít nepředěleně a dostat do sebe tu atmosféru. A myslím, že se mi to podařilo."

Co vás tam nejvíc oslovilo?

"Myslím, že od Japonců se musíme nebo můžeme dost učit, i v chování a v jednání mezi sebou. Pracuje se tam s velkým nasazením, to je myslím příkladné pro všechny na světě. Japonci samozřejmě mají rádi přírodu. Je úžasné, že když vychází slunce, tak Japonci jsou schopni vyjít ven a dívat se na to. Mají radost, že vidí slunce, že vidí duhu. Když prší, tak vyjdou a tleskají, to je úžasná věc."

A jakým způsobem vás Japonsko ovlivnilo jako výtvarníka?

"Myslím, že mne naučilo být trpělivější, víc naslouchat ostatním a samozřejmě mne obohatilo. Japonsko má úžasnou kulturu, úplně jinou, než máme my v Evropě."

Jak se to promítlo do obrazů, které vystavujete dnes v Praze?

"Bylo důležité, že jsem měl na sebe čas a pochopil jsem přes jógu, že je důležité tělo, mít v sobě vnitřní světlo, to jsou čakry, a že všechno je propojené s přírodou. Nemůžeme být odděleni od přírody, od vesmíru. Ne že by to byl objev, ale měl jsem na to čas, a to mi pomohlo."