Události Pavel Kosatík vybral pro svou knihu padesátku českých demokratů

Pavel Kosatík, foto: ČTK "Já jsem se snažil, aby to pokrylo v čase celou vývojovou škálu české demokracie od Palackého po Václava Klause. Ohraničením, kdy jsme si na začátku řekli, že by jich nemělo být víc než padesát, byla daná ta přísnost výběru. Chtěl jsem, aby to nebyly portréty jenom jednoznačných demokratů, ale aby tam byli i lidé problematičtí. Takže se možná někdo pozastaví nad některými reformními komunisty, které řada lidí za komunisty nepovažuje, přestože oni prohlédli. A ten klíč, podle kterého jsem postupoval, byl v tom: ukázat lidi, kteří to s touto zemí mysleli dobře a kteří zároveň ctili základní demokratické pravidlo. Snést to, když momentálně nevítězím, když jsem v menšině, a nebouřit se proti tomu a nedělat rotyku, ale zachovávat prostě pravidla. To tady byl vždycky trošku problém, protože my jsme schopni se naučit od zbytku světa nebo od těch šťastnějších demokracií formální pravidla, převzít je. Tady fungují všechny demokratické instituce, volby atd., s tím nemáme problém. S čím je ale problém: naplnit to tím skutečným demokratickým obsahem. To znamená lidmi, kteří jsou občany a demokraty a kteří se v těchto institucích chovají tak, že máme chuť jim věřit a mít pocit smyslu z jejich práce."

Zdeněk Nejedlý A patří tedy k těmto demokratům řekněme Sabina, Zdeněk Nejedlý nebo Bohumil Šmeral, které tam taky máte?

"Ti, které jmenujete, jsou právě lidmi na hranici. Aby se ukázalo, o co jde, tak nemá cenu ukazovat jenom ty jednoznačné, ale i ty rozporuplné. Třeba Zdeněk Nejedlý je typický padlý anděl, který jako demokrat začínal. Každý ví, že to byl velmi ctihodný intelektuál. Byl to člověk, kterému se nabízela kariéra podobná té Masarykově, a on o ni velice stál. A pak se v jeho životě přihodilo něco, co vás vyděsí, a on pak ve jménu toho děsu zbytek života vlastně prohrál. Ta kapitola je tam zařazená proto, abychom si uvědomili, že být demokrat není fetiš nebo cosi, čím si život předplácíme, ale že je to jakýsi stav mysli nebo způsob chování, který se každý den rodí znova. Že když se nám poštěstí se demokraticky chovat ve středu, tak z toho nevyplývá žádná jistota pro další čtvrtek."

Milada Horáková Už předem vám recenzenti vytkli, že je tam jedna jediná žena demokratka, Milada Horáková. Nenašel jste jinou?

"To mi vadí strašně moc, možná i víc, než některým recenzentům. Ale podívejte se, to byli lidé moci. A moc u nás jako by ženy zrovna nepřitahovala. Respektive nepočítalo se s nimi, byl to mužský svět. Já chci, aby ta knížka měla pokračování, ten další titul by se měl jmenovat Česká inteligence. A tam už jsou lidé nikoliv moci, nikoliv lidé, kteří stáli v čele mocenských aparátů, šéfové stran, vlád a podobně, ale lidé, a tedy samozřejmě i ženy, které měly společenský vliv. Tam už se mi ta senátorka Plamínková, která tady chyběla, vejde. Tam už se mi vejde Fráňa Zemínová a celá řada žen, které se v politice tímto způsobem vyskytovaly."