Odkaz a cesta TGM - knižnice Vltavy
"Cesta a odkaz Tomáše Garrigua Masaryka. Československý stát bude republikou. Ve stálém úsilí o pokrok zaručí úplnou svobodu svědomí, náboženství a vědy, literatury a umění, slova, tisku a práva shromažďovacího a petičního. Církev bude odloučena od státu. Naše demokracie bude spočívat na všeobecném právu hlasovacím. Ženy budou postaveny na roveň mužům politicky, sociálně a kulturně. Práva menšiny budou chráněna poměrným zastoupením. Národní menšiny budou požívat rovných práv. Vláda bude míti formu parlamentární a bude uznávati zásady iniciativy a referenda. Stálé vojsko nahrazeno bude milicí. Československý stát provede pronikavé sociální a hospodářské reformy. Velkostatky budou vykoupeny pro vnitřní kolonizaci. Výsady šlechtické budou zrušeny. Ve své zahraniční politice přijme československý stát svoji plnou část odpovědnosti za reorganizaci východní Evropy. Naše Ústava postará se o účinnou, rozumnou a spravedlivou vládu, která vyloučí jakékoli zvláštní výsady a znemožní třídní zákonodárství."
Takto začínal jeden z dlouhé série pořadů, které v roce 150. výročí narození prvního československého prezidenta Tomáše G. Masaryka uvedla naše sesterská stanice Českého rozhlasu - Vltava. Od února do června roku 2000 vysílala každé úterý cyklus půlhodinových přednášek a besed o díle a myšlenkách TGM. Nyní vycházejí texty těchto přednášek i tiskem - rozhlasová stanice Vltava totiž po 65 letech obnovila svoji edici nazvanou Knižnice Klubu Vltava. A kniha Cesta a odkaz Tomáše Garrigua Masaryka je jejím prvním titulem. Rádi bychom Vás s ní v našem dnešním pořadu, který jsme připravili k výročí vyhlášení prvního samostatného československého státu, blíže seznámili.
Prohlášení nezávislosti československého národa, z něhož jsme citovali v úvodu, pochází z 18. října 1918. Prozatímní československá vláda je vydala v zahraničí, v exilu. Toto prohlášení se stalo základním dokumentem pro vznik Československé republiky.
Už sám fakt, že se tito signatáři přihlásili k americké Deklaraci nezávislosti, měl vliv na tehdejšího amerického prezidenta Wilsona. Podpořil je v jejich snahách o rozbití habsburské monarchie a oznámil rakouské vládě, že nemůže přistoupit na její návrhy autonomie, protože Národní rada československá jako orgán československého odboje již byla de facto uznána za československou vládu.
Masaryk při koncipování budoucího československého státu zprvu uvažoval i tom, že by mohl mít podobu konstituční monarchie po vzoru Velké Británie. Po pádu ruského samoděržaví a poté, co v roce 1917 vstoupily do války i Spojené státy, však usoudil, že nejvhodnější formou bude republika. Toto uspořádání nakonec považoval za politicky nejzdravější i vzhledem k sociálnímu složení lidu.
"Náš lid ve srovnání s jinými je mnohem více sociálně srovnaný. Neměli jsme svou šlechtu. Nebývalo u nás ani mnoho velkého majetku v rukou našich lidí," uvedl Tomáš G. Masaryk.
Zamysleme se nyní podrobněji nad Masarykovými názory na demokracii. Karel Čapek například v Hovorech s TGM cituje Masarykova slova, která pak při pohřbu prvního československého prezidenta znovu zopakoval Edvard Beneš:
Nejhlubší argument pro demokracii - víra v člověka, v jeho hodnotu, v jeho duchovnost a v nesmrtelnou duši: to je pravá, metafyzická rovnost. Eticky je demokracie zdůvodněna jako politické uskutečňování lásky k bližnímu. Demokracie pravá, založená na lásce a úctě k bližnímu a k bližním všem, je uskutečňováním božího řádu na zemi.
"Demokracie je opravdu contradictio in adjecto, to jest: jestliže se klade důraz na "kracie", vládnutí. Demokracie znamená lidovláda, ale neběží o vládnutí a panování, nýbrž o lidosprávu. Správa, to je hlavní věc pro demokracii. Pro aristokrata je hlavní věcí vládnutí. Stojí proti sobě administrativa demokracie a vláda aristokracie."
Erazim Kohák považuje tento citát za jakési shrnutí Masarykových názorů. Demokracie je podle něj opravdu protimluv. Klade-li se důraz na slovo "kracie", tedy vládnutí, je to v protikladu k "demos", tedy lidu.
"Pochází to z roku 1912, z knížečky Demokratism v politice. Tehdy už vlastně Masaryk dokončoval svůj zápas s Rakouskem-Uherskem, tedy zápas o záchranu Rakouska-Uherska. A začal si klást systematickou otázku o budování demokratické společnosti. A mně vždycky připadalo jako naprosto stěžejní to rozlišení mezi vládnutím a administrací. Tedy staráním se o věci veřejné. A to tady myslím Masaryk jednoznačně ukazuje: demokracie je péče o věci veřejné, nikoliv vláda."
Ještě alespoň krátce se vraťme k samotnému cyklu pořadů, které rozhlasová stanice Vltava z myšlenek TGM připravila. Přednášky měly velký posluchačský ohlas, a jak uvádí autorka cyklu Jarmila Lakosilová, redakce dostávala i řadu dopisů.
"Demokracie, to je téma, které zaujalo mnohé z Vás. A nejen pamětníky První republiky, ale také příslušníky generace střední a mladé. Nejnověji přišel dopis čtyřiadvacetileté studentky Andrey Hudákové z Prahy 10, která konstatuje: Zvykli jsme si na spojení Masaryk demokrat. Jde už jen o to, abychom opravdu věděli, kým byl a je Masaryk a co bylo demokracií pro něj a jak demokracii vnímáme my."
Útlou knížku, která texty přednášek shrnuje, vydalo Nakladatelství Lidové noviny. Na přípravě edice se jako autoři jednotlivých statí podíleli například Erazim Kohák, bývalý redaktor Svobodné Evropy a hlasu Ameriky Jiří Kovtun, sociolog Miloslav Petrusek, předseda Senátu Petr Pithart, historik Vilém Prečan nebo evangelický farář Jan Šimsa, uvězněný za podpis Charty 77 a mnoho dalších. Publikace je vybavená i rozsáhlým seznamem doporučené literatury. Jsou v ní zahrnuty tituly nejnovější, které vyšly po listopadu 1989. Z děl TGM především edice sebraných spisů, vydávaná Ústavem TGM a Masarykovým ústavem AV ČR. V publikaci nechybí ani podrobné masarykovské kalendárium či charakteristika míst, kde Masaryk v různých životních etapách žil. A docela na závěr ještě citujme z předmluvy, kterou do knihy vepsal předseda Senátu Petr Pithart:
Slovem a písmem: tak se kdysi charakterizovalo vzdělání. Dnes však z mnoha rádií slyším hekticky vyrážená slova, plytké dialogy, mající navodit pocit intimního kontaktu. Hlasy z éteru si sice na potkání tykají, většinou ale vůbec nic neříkají. Je to zkrátka "rozhlasový proud". Slyším ale z rozhlasu také slova, která bych si chtěl zapamatovat. Český rozhlas - stanice Vltava nás v posledních letech přitáhl k systematickému naslouchání cyklům přednášek či spíše hlasitého přemýšlení o době Rudolfa II., o ideji českého státu, o T. G. Masarykovi a řadě dalších. V paměti z nich bohužel ale zůstává jen celkový dojem a pár detailů. Nyní však Vltava přichází s knižnicí. Tato knižnice, šťastně začínající cyklem přednášek a úvah o TGM, chce zastavovat, zpomalovat čas, který média vesměs rozsekávají na kousky. Zase tedy budeme mít možnost vracet se k slyšenému, přečíst si i to, co nám uniklo, přemýšlet o tom v souvislostech a z nestejných úhlů pohledu, protože v knižnici se setkávají různí lidé s různými názory. Spojuje je však hluboký zájem o určitý problém, osobnost, událost či o celé období.
