Události Nový projekt Člověka v tísni v rumunském Banátu: české krajanky se učí šít panenky
České vesnice v rumunském Banátu se už řadu let vylidňují. Čeští krajané, kteří na jihozápadě Rumunska žili po dvě století, se takřka hromadně vracejí do Čech. Důvodem je především ekonomická situace: poté, co byly uzavřeny místní doly, lidé přišli o práci a vlastní hospodářství je skoro neuživí. Život ve vesnicích, které dodnes připomínají 19. století, navíc není jednoduchý. Například do Rovenska byla elektřina zavedena až v r. 1994. Zejména mladí lidé z rumunského Banátu tak hledají v Česku nejen práci, ale i větší pohodlí. Český stát i některé humanitární organizace se snaží krajanům, kteří v Banátu přeci jen zůstávají, pomoci. Podporují hlavně rozvoj turistiky. Z České republiky sem totiž přijíždí několik tisíc Čechů ročně na dovolenou. Vedle toho ale vznikly i malé provozy a dílny, například na výrobu elektrosoučástek v Gerníku. Humanitární společnost člověk v Banátu nyní rozjíždí další projekt - výrobu originálních panenek. O podrobnosti požádala Milena Štráfeldová zástupce Člověka v tísni, publicistu a fotografa Ivo Dokoupila:
"Je to součást našeho projektu, že se snažíme najít i jiné
způsoby, jak místním přinést práci. Nejenom cestovním ruchem, který
je samozřejmě nejefektivnější a působí nejrychleji, ale
zprostředkovávat kontakty mezi firmami, nacházet firmám partnery v Rumunsku, případně zaměstnance. Stejně tak jsme vlastně našli
šičky, které jsou schopné, ochotné a šikovné, aby mohly pro české
firmy šít hračky. Nakonec máme dvě firmy, které šijí v Rumunsku,
resp. máme tam čtyři šičky, dvě z nich se to teprve učí, které
šijí pro české firmy. Výsledkem jsou nádherné panenky z vlny, z přírodních materiálů, které mají certifikát a dnes už se
prodávají v české síti. A pro firmu, která šije velice krásné
hračky pro děti, taky šijí určité druhy těchto hraček."
Kolik lidí můžete do budoucna takhle zaměstnat?
"Nesmíme si představovat, že zaměstnáme padesát nebo šedesát
lidí. Jak říkám, v současné době pracují dvě ženy naplno,
protože už dosahují takových výkonů, aby se tím mohly živit. A dvě
se zaučují. Je třeba si uvědomit, že tím, jak ubývá krajanů,
ubývá samozřejmě i těch ekonomicky činných. Zůstávají důchodci a mezi těmi zbylými najít někoho šikovného pro to, co my máme v úmyslu, je velký problém. My jsme v podstatě dva roky jezdili a zkoušeli s různými ženami šít a učit je. Někomu to samozřejmě jde
lépe, někomu to jde hůř a někdo třeba nemá trpělivost u toho ten
rok zůstat, aby byly nějaké výsledky. Takže nakonec z toho velkého
množství zájemkyň jsme opravdu našli čtyři, možná šest šiček,
které vydrží. Zase na druhou stranu, pokud vydrží, tak si vydělají
na místní poměry i celkem slušné peníze. Takže je to velká pomoc,
která je velice účinná."
