Události Nikl a spol.: Ztišený Labyrint světla
Petr Nikl se v posledních letech věnuje zejména kolektivní tvorbě a se skupinou dalších výtvarníků připravuje originální expozice, které sklízejí úspěch doma i v zahraničí. Vše začalo výstavou Hnízda her v Rudolfinu, dalším významným impulzem bylo Expo v Aichi. Následovala výstava Orbis Pictus a nyní se otevřela nová expozice Labyrint světla v Ekotechnickém muzeu v Praze Bubenči zaplňuje neobvyklý industriální prostor bývalé čističky odpadních vod.
Foto: 2media.cz
Na Labyrintu světla se podílejí mj. Švýcar Quido Sen, Slováci Patrik
Kovačovský a Ingrid Višňovská a z českých tvůrců Čestmír Suška,
Jiří Konvrzek, Miloš Vojtěchovský a také třeba Milan Cais. Jeho jsem
zastihl při dokončování díla, které si hraje s barevnými světly a stínem.
Foto: 2media.cz
Cais: "Já jsem si to pracovně nazval Žaluzie. Je to velký
čtverec, který je překryt horizontálně i vertikálně usazenými
hranoly. Tady tou pákou se jezdí nahoru a dolů tím zadním,
horizontálním traktem, a tady tou pákou se jezdí doleva a doprava tím
předním."
A co to dělá?
Cais: "Dělá to takovou hru stínů, zezadu do toho vstupují tři světla, návštěvník si stoupne před ten objekt, je zezadu snímán světlem a to vrhá jeho stín na matnici, na zeď."
Dílo a myšlenky Jana Ámose Komenského chápe Petr Nikl a jeho spolupracovníci jako volnou inspiraci.
Nikl: "Samozřejmě, neilustruje to jeho dílo. On je spíš taková záštita. A toto je druhá výstava pod jeho záštitou. A to slovo labyrint odkazuje samozřejmě na Labyrint světa a ráj srdce, ale není to jeho ilustrace. Chtěli jsme prostě vytvořit světelný labyrint a už tento prostor je sám o sobě labyrintem, tahle čistírna."
Foto: 2media.cz
Spoluautorem koncepce je kromě Nikla také Ondřej Smeykal. Při
otevření výstavy řekl, že v neobyčejném prostoru čističky divák
neuvidí jednotlivá díla, ale společný organismus, který ze vztahů
mezi uměleckými objekty a budovou vznikl.
Foto: 2media.cz
Smeykal: "Ten organismus, ta jedna duše s prostorem, to je
zásadní. Když tu chvíli jste, všimnete si, že je tu klid. Ačkoliv
teď je tu hektická atmosféra, aby se všechno stihlo, tak tady ten
prostor je dokonalý výstavní prostor, zklidněný, nikdy tu žádné
zařízení nestálo a je tu klid."
Petr Nikl pokračuje.
Nikl: "Ty předcházející expozice vždycky byly souborem děl pro
všechny smysly a byly tam instrumenty i akustické, i vizuální, i kinetické. Tady vyloženě převažují ty vizuální. I když je tu taky
jeden kinetický a jeden akustické, kde je těžistě v této funkci. A samozřejmě, že jsou i vizuální, se z toho nedá nijak odpárat.
Nicméně těch objektů, které pracují se světlem, s projekcí, se
světelnou reflexí, s lomem světla, s prizmatem. Tyto nástroje tady
převažují, takže je to jakýsi optický labyrint. Důvod byl opravdu
ten udělat ztišené prostředí, ve kterém nebude tolik hlasitého ryku.
Snahou bylo trošku potlačit bujarost..."
