Návrat k češtině byl jako kresby objevené pod popelem v Pompejích

Další nositelkou Ceny Jiřího Theinera, které vám postupně představujeme v našem vysílání, je novinářka, spisovatelka a překladatelka Ruth Bondyová z Izraele. Cenu, která je zahraničním bohemistům předávána každoročně na pražském veletrhu Svět knihy, získala v roce 2012.

Ruth Bondyová, foto: ČTRuth Bondyová, foto: ČT Přestože Ruth Bondyová prožila téměř sedmdesát let v Izraeli, má české kořeny:

"Paní Bondy se narodila v typické české židovské rodině, zcela asimilované. Hovořila výborně německy i anglicky. S celou rodinou se dostala do koncentračního tábora a jako jediná přežila."

uvádí ředitel Židovského muzea v Praze Leo Pavlát. Za nacistické okupace tak sdílela osud desítek tisíc československých Židů: byla deportována do Terezína i Osvětimi, konec války ji zastihl v koncentračním táboře Bergen - Belsen. Odtud se jako jedna z mála vrátila do Prahy.

"Na hranicích všichni vystoupili z auta a zpívali Kde domov můj. A v tom okamžiku jsem si řekla, že to už není můj domov. Já jedu do Palestiny!"

řekla Ruth Bondyová v rozhovoru pro Paměť národa. A skutečně po únoru 1948 z Československa odjela s vidinou, že se sem už nevrátí. Podle Leo Pavláta se však v nové vlasti brzy etablovala:

"Velice rychle se naučila hebrejsky do té míry, že se stala uznávanou novinářkou, která dostala i novinářskou cenu. Učila novinařinu na univerzitě a současně překládala do hebrejštiny z češtiny."

Jako novinářka působila Ruth Bondyová v Izraeli víc jak tři desítky let. Začala také překládat:

"Neoblíbenější spisovatel můj i mé generace je Karel Čapek. Když jsem se ale v roce 1948 přistěhovala do Izraele, tak už byl Čapek z velké části přeložen ještě před válkou."

Přesto později přeložila například jeho Zahradníkův rok, který se dočkal několika vydání. K oblíbeným spisovatelům, jejichž knihy zpřístupnila izraelským čtenářům, patří Jaroslav Hašek, Milan Kundera, Bohumil Hrabal, Václav Havel, Jan Werich nebo Jiří Weil. Přesto po svém návratu do Čech přiznala, že vlastně musela mluvenou češtinu znovu objevit:

"Návrat k češtině byl, jako když se najednou v Pompejích pod popelem objevily kresby. Já přijela poprvé v roce 1989 a najednou tu ta čeština byla. Ačkoliv já vlastně mám jenom dvě třídy české školy, ostatní byly všechno německé. Byla to ale mateřská řeč, takže to asi ve mně zůstalo."

Ruth Bondyová, foto: Post BellumRuth Bondyová, foto: Post Bellum "Čechy jejím domovem zcela jistě zůstaly. Nejen ve vzpomínkách, ale i tím, jak se vztahovala k české zemi a k české kultuře, jak ji propagovala v Izraeli prostřednictvím překladů. A také zpětně tím, jak dokázala přiblížit předválečnou českou přítomnost českým čtenářům."

Pro ně tak Ruth Bondyová napsala například knihu Rodinné dědictví o židovských jménech v Čechách a na Moravě nebo Boží hody o tradiční židovské kuchyni. Z hebrejštiny pak byla do češtiny přeložena její zásadní kniha o členovi Rady starších terezínského ghetta Jakobu Edelsteinovi. Na jeho příběhu přiblížila i osudy dalších židovských obětí holokaustu:

"V minulosti byly pogromy, pronásledování a chudoba, nikdo si ale samozřejmě nepředstavoval plynové komory, protože to bylo nepředstavitelné. A dodnes to zůstalo nepředstavitelné. I dodnes si člověk říká, jak tam nahnali ty miliony lidé do plynových komor! Vždyť to je nemyslitelné. Doufám, že to bylo v dějinách lidstva jedinečné, ačkoliv člověk nemůže vědět..."

Ruth Bondyová zemřela v Izraeli v roce 2017. Za své původní i překladatelské dílo získala řadu významných ocenění.