Události Národní galerie vystavuje nejvzácnější předměty svatováclavského kultu
Meč sv. Václava i jeho přilba, opánky i vyšívaná kazule, vzácné relikviáře a dokonce i Palladium země české, které mohli lidé naposledy spatřit v červnu roku 1945, jsou nyní vystaveny v Anežském klášteře v Praze. Na závěr Svatováclavského roku tu totiž Národní galerie spolu s Arcibiskupstvím pražských připravila reprezentativní výstavu Svatý Václav - ochránce České země. Až do března příštího roku tu jsou k vidění obrazy, plastiky, grafická díla, knihy i mince, na kterých je vyobrazen český národní světec nebo které ukazují úctu k jeho kultu. Jedním z autorů výstavy je Prof. Jan Royt z Univerzity Karlovy. Milena Štráfeldová ho na vernisáži výstavy požádala o rozhovor:
"Svatý Václav patří k těm vůbec nejvíce zobrazovaným českým
zemským patronům a skutečně máme velmi raná zobrazení. Nejstarší
jsou už z počátku 11. století. Je na mincích, pečetích, objevuje se
ve středověku, v baroku, v 19. století. Ta ikonografie je nesmírně
bohatá. Nemůžou tady být vystaveny velké cykly nástěnné, viz ve
Svatováclavské kapli, ale také třeba na venkově. Chtěl bych třeba
připomenout Žďár u Blovic nebo Dobroměřice. To jsou venkovské
kostely, kde jsou další rozsáhlé svatováclavské cykly. Takže
skutečně ta četnost zobrazení odpovídá úctě sv. Václava v této
zemi."
Co z těchto zobrazení se dostalo na současnou výstavu v Národní
galerii?
"My jsme skutečně vybírali, aby to byly ty nejkrásnější předměty. Jak tu bylo řečeno, součástí je i stálá expozice, kde jsou třeba věci z doby Karlovy, které jsme nechtěli na výstavu snášet. Zde jsme ale doplnili předměty z doby krále Vladislava Jagellonského, relikviářovou bustu sv. Václava, nádherný reprezentativní obraz. A z období baroka to jsou opravdu špičkové věci, obrazy od Karla Škréty, největšího malíře 17. století, obraz Petra Brandla, socha od Jana Jiřího Bendla, autora Mariánského sloupu. Z 20. století tady přirozeně nesmí chybět Myslbek. Vše, co je reprezentativní, tady je."
Tady zazněla velmi zajímavá informace, že ke kultu sv. Václava se
například přihlásili i Habsburkové. To se myslím v Česku málo ví.
Jakým způsobem se to projevilo?
"Je tady třeba vystavena rytina a na té rytině je dokonce český přípis císaře Ferdinanda: Tobě, sv. Václave, já, český král. Tady vidíme, že Habsburkové se považovali za legitimní dědice Koruny svatováclavské."
Byl podle vašeho názoru sv. Václav někdy i zneužit v nacionalistickém slova smyslu?
"To je samozřejmě otázka za 2. světové války, ta nešťastná Svatováclavská orlice. Tady ovšem samozřejmě musíme být trošku opatrní, protože někteří držitelé Svatováclavské orlice se k tomu dostali jako slepí k houslím, abych tak řekl. Já můžu uvést třeba Prof. Cibulku, který zachránil řadu věcí z Národní galerie. A téměř jakoby z pomsty mu byla orlice udělena. Takže bych byl opatrný při hodnocení některých osob, které ji obdržely. Samozřejmě to je ta doba, kdy to bylo zneužito."
Foto: Barbora Kmentová
