Události Na konferenci Krajané a exil: 1948 a 1968 byla řeč i o mladé eurogeneraci

Anita Březinová, foto: Matina Stejskalová Vy jste představitelka té mladé generace, kde se asi nedá mluvit o exilu v pravém slova smyslu?

"Já jsem předsedkyně spolku, který je úplně promíchaný. Udělala jsem si malou anketu a zjistila jsem, že ta generace pětadvacátníků nemá vůbec zájem o emigranty a exilový život, ti jsou už někde úplně jinde. Pětatřicátníci znají ledacos z vyprávění apod., ale nijak se nezajímají. Moje generace těch pětačtyřicátníků, ti, protože to prožili a dobu, co byla po 68, a důsledky toho všeho, tak ti to vše spíš přijímají s jakousi pokorou a nostalgií. Náš spolek je opravdu velmi promíchaný, ale nedá se mluvit o tom, že tam máme nějakou pevnou skupinu krajanů."

Vy jste se zmínila i o nostalgii, je to zatím to, co pro Vás ta konference představuje?

"Je to takové nostalgické poznání lidí všeobecně, protože ti lidé jsou generačně jinde. To ale neznamená, že mi ta konference nic nedá. Nasávám do sebe informace, o kterých jsem nevěděla a to si myslím, že je pro další generace dobré. Já to pak budu zase vyprávět svým dětem atd."

Příspěvek, s nímž Anita Březinová na konferenci vystoupila, se týkal mladé eurogenerace. Jaká tedy tato generace je?

Foto: Martina stejskalová "Mladá generace je velmi sebevědomá, nedá se vůbec srovnat s generací naší. Je to dané i tím, jaké mají možnosti. Všechno bylo dříve složitější, jak jsme se tady dozvěděli a jak i ze zkušenosti víme. Mají možnost studia, jazyků, mají dveře všude otevřené, pokud mají otevřenou hlavu. To sebevědomí je tam obrovské. Eurogenerace v Bruselu jsou mladí lidé, kteří mají vysoké nároky. Vysoké nároky na kulturu, na pořádání akcí..., prostě jsme to všechno pochopili, protože nemůžeme už žít v tom, v čem jsme žili dřív. Musíme se přizpůsobit té laťce, která byla v tom Bruselu konkrétně nasazena."

Když mluvíte o eurogeneraci, jsou tam ještě nějaké vazby na české kořeny?

"Samozřejmě. Zjistila jsem třeba, což je zajímavé, že mladá generace se nestydí za to, že jsou Češi, právě naopak. Nosí vlaječky, trička a jsou hrdí na to, že jsou Češi a to se mi líbí, že nezapomínají na to, odkud přišli. Dříve jsem třeba zažila, že se lidé i styděli, že jsou z Česka. Tady u těch mladých lidí zase naopak vidím stoupající tendenci."

Jezdí nějak za těmi českými kořeny tady do Česka?

"Myslíte děti emigrantů? Málo. Tam jsou dvě skupiny lidí s emigrantskými kořeny. Buď si jazyk zachovali a mluví česky, nebo nemluví česky vůbec. Pokud tady mají příbuzné, tak do Čech jezdí, ale dneska už nejsou nějak vázáni na to, že by do Česka museli, protože jsou tak kosmopolitní, že je jim to jedno."