Motl: Vím o osmi žijících nacistických zločincích

Ladislav Nižňanský, foto: ČTK
0:00
/
0:00

Jak ukázaly poměrně nedávné případy Ladislava Nižňanského a před ním Anthona Malotha, stále jsou naživu lidé, kteří v době 2. světové války pod vlivem nacistické ideologie páchali zločiny. Nyní se v souvislostí s výročím osvobození opět zvedá hlas, zda by nebylo možné další z těchto případů zveřejnit a spravedlivě soudit. Dokud je ještě čas. Vilém Faltýnek se zajímal o to, zda by bylo možné najít i zločince, kteří páchali zločiny v době války na našem území. Oslovil reportéra Stanislava Motla, který významně přispěl k odhalení právě Anthona Malotha.

Ladislav Nižňanský,  foto: ČTK
Vy se zabýváte problematikou nacistických zločinců už řadu let, odhalil jste jich od roku 1995 deset, z nichž nejznámější byl Anthon Maloth. Podle vašich současných znalostí, žijí dosud nacističtí zločinci, kteří páchali zločiny na našem území?

"Určitě ano, já vím v současné době o osmi. S dvěma z nich jsem mluvil ještě před třemi měsíci. Jenom pro vysvětlení: pro mě nacistický zločinec je člověk, který se buďto dopustil prokazatelné vraždy nebo dal k vraždě pokyn. Mě nezajímají v tomhle směru členové NSDAP, SS Gestapa, já hledám lidi, kteří mají na rukou krev. V duchu vaší otázky odpovím, že žijí, od roku 1995 jsem jich já sám našel 10 a v současné době vím, že jich žije 8. To je jenom osm, které jsem hledal, kteří mě zajímali. Ale logicky usuzuji, že jich samozřejmě bude víc."

V souvislostí s akcí Poslední šance, kterou Centrum Simona Wiesenthala spustilo na podzim roku 2003, začalo se i u nás mluvit o případném dopadení posledních zločinců. myslíte, že existuje nějaká reálná šance?

"Víte, já mám k tomu osobní výhrady. Dovedeno do absurdity, představte si, že bych do centra přivezl kazetu (i když si mnoha těch lidí velmi vážím, vč. Simona Wiesenthala, kterého znám osobně), ukázal bych osm žijících válečných zločinců, které jsem našel a chtěl bych vyplatit ty peníze! Mně jde prostě o ten pocit těch peněz, mně se to prostě nelíbí. Ale je to jejich právo.

Ale samozřejmě kdyby ti lidé, kteří se tím zabývají, chtěli někoho najít, tak věřím, že najdou. Problém je ovšem jiný. Dneska jsou to lidé 80 - 90 let, a teď je etická otázka, zda má smysl uvrhnout nějakého starce do vězení. Já myslím, že nemá. A není to ani mým cílem. Ale je nutné o tom mluvit, pojmenovat ten konkrétní zločin a a mluvit o tom, aby lidé, jak se říká, nezapomněli. Aby se čelilo snahám obrátit historii a vykládat ji podle obrazu svého."