Události Ministr Schwarzenberg navštíví české krajany v USA

Ministr Karel Schwarzenberg, foto: Miroslav Krupička "Nesmíme zapomenout, že krajané hráli ohromnou roli v našich dějinách. Masarykovo úsilí za první světové války by asi bez podpory krajanů ve Spojených státech bylo naprosto marné. Také za druhé světové války hráli ohromnou podpůrnou roli a i teď, v posledních letech. Já se právě teď v New Yorku chystám navštívit sjezd SVU. Tato společnost hrála mnohem větší roli, než se tady tuší. Já o tom náhodou něco vím, protože u jejího založení byl strýček František, který byl profesorem v Chicagu. V emigraci to byla vlastně nejzajímavější organizace. Shromažďovala spoustu intelektuálů a vědců, kteří žili ve Spojených státech a kteří na starou vlast nezapomněli."

Letošní setkání SVU je věnováno právě mladým, protože SVU je trochu stárnoucí organizace...

"Samozřejmě, protože byla založena lidmi, kteří byli v Americe po r. 1948. Teď ovšem bohudíky lidé mohou volně cestovat a od nás je v Americe spousta mladých lidí. Doufám, že neztratí spojení s domovem a snad také někdy něco pro nás udělají."

To je úplně nová komunita. Vedle starokrajanů, kteří tam přicházeli v 19. století, a exulantů to je vlastně úplně nová skupina...

"Ano, ale vždycky byly takové vlny. Naše dějiny, které nebyly někdy moc příjemné, se odrazily i v emigraci do Spojených států. Důležité ale je, aby taková společnost, jako je kupříkladu SVU, tyto rozdíly překlenula. Bohužel máme tu slabost, že se rádi mezi sebou pereme. Doufám, že konečně ty spory mezi sebou zapomeneme."

Řada mladých Čechů, kteří jsou dnes v Americe, jsou nadále občany České republiky. A český stát má vůči nim i určité povinnosti a měl by je i podpořit. V čem vy vidíte hlavní směr, jak by mohl podporovat tyto mladé Čechy, jejich rodiny a jejich děti?

"Bohužel je to trošku slabá podpora. Může to být jen škola na dálku /tj. Česká škola bez hranic/ a podobné věci. Dnešní Česká republika na rozdíl od prvorepublikového Československa neoplývá zrovna prostředky. Myslím, že je ale důležité, abychom udrželi alespoň jistou výuku jazyka, protože to nás přeci jenom silně spojuje. To je pro ně, ale i pro nás, strašně důležité."

Uvidíte se pouze s krajany v New Yorku, nebo pocestujete i jinam?

"Doufám, že uvidím starou komunitu v Texasu. A pak jsou samozřejmě někteří v Kalifornii, s těmi se také uvidíme."

Sám jste prožil mnoho let v exilu. Exil a krajany jste poznal hodně zblízka, v dobrém i v tom horším. Liší se nějak podstatně od tuzemské české veřejnosti?

Foto: Evropská komise "Ale ano. Zaprvé jsme v emigraci, a to byla svého času moje trpká zkušenost, ještě nesnášenlivější, než jsme tady. To ale teď snad už pominulo. Myslím, že teď už vyrostla úplně jiná generace a já jsem na ni zvědavý."

Myslíte si, že česká veřejnost už překonala určitý odstup, který po r. 1989 měla vůči emigraci a exilu? Někteří emigranti tu nebyli přijímáni úplně vřele...

"To je naprostá pravda. Emigrant je málokdy přijímán vřele. Všichni mu vytýkají, že doma trpěli a jemu se dařilo. Někteří to ale měli na začátku velice, velice těžké. Emigrace není vtip! Je něco jiného, když dnes vycestuji na dlouhodobý pobyt v Americe, vím ale, že se můžu vrátit. To je něco úplně jiného, než když jste venku s pocitem, že se už domů nikdy nepodíváte. To je blbý pocit, věřte mi..."

Všechny okolní státy mají určitou podobu krajanského zákona. Podporují tak své krajany. Do tohoto zákona jsou zabudovány třeba i volební záležitosti, občanství atd. Neuvažuje Česká republika do budoucna o vzniku podobného zákona?

"Já nevím, jestli o tom uvažuje Česká republika, ale my tady trochu o tom uvažujeme. Je nám ale povědomé, že to bude poměrně těžké prosadit. Hlavně proto, že to vyžaduje jisté prostředky, a my všude šetříme. Ale bylo by to potřebné. Tady opravdu silně zaostáváme za svými sousedy."