Události Letošní ceny Gratias agit získali hudebníci, publicisté i papežská kolej

Foto: autorka Cena se uděluje od roku 1997 a dosud ji získalo téměř 150 jednotlivců a více než třicet organizací. Jsou mezi nimi osobnosti jako Meda Mládková, Tomáš Baťa, Madeleine Albrightová, manželé Škvorečtí nebo Miloš Forman. I letos byli mezi oceněnými čeští krajané, exulanti, kteří Československo opustili v době totality, ale i cizinci, kteří se o Česko zajímají dlouhá léta. Mezi ty první patří hudebník, dirigent a pedagog Čestmír Mirko Dušek z Bosny a Hercegoviny. Celý život tam propagoval českou hudbu:

Čestmír Mirko Dušek, foto: autorka "Táta přijel do Bosny a Hercegoviny v r. 1924 jako cukrář a přivedl maminku do bývalé Jugoslávie. Tam se narodily tři děti. Já jsem se narodil v r. 1930. Celý život jsem prožil v Bosně. Byl jsem hudebník, táta vždycky chtěl, abychom byli hudebníci. A já jsem se několikrát vrátil do Prahy."

Po srpnové invazi do Československa zůstaly v zahraničí desítky tisíc exulantů. Byl mezi nimi i strojař Antonín Martínek, který svůj nový domov našel v Kanadě.

Antonín Martínek, foto: autorka "Po roce 1968 Kanada otevřela dveře českým a slovenským občanům, kteří se rozhodli opustit Československo. Mám pocit, že jich Kanaďané přijali asi devatenáct tisíc. Takže každé větší kanadské město má poměrně početnou českou a slovenskou exilovou skupinu."

Antonín Martínek má za sebou akademickou kariéru na univerzitě v Kitcheneru. Po r. 1989 začal podporovat i univerzity v Česku, dlouhá léta se také věnuje práci v krajanských organizacích. Mezi cizince, kteří se o českou historii, kulturu i o samotnou češtinu začali zajímat až v průběhu života, patří i významný polský publicista a novinář Mariusz Szczygiel. Česky se naučil kvůli rozhovoru s Martou Kubišovou:

Mariusz Szczygiel, foto: autorka "Byla to úplná náhoda. Já jsem před devíti lety, v r. 2000, byl poprvé v životě v Praze. Já jsem o té zemi nevěděl nic a neznal jsem ani slovo česky. Tady mne ale všechno ohromilo, čeština je pro mne jako hudba. Jako bych si pouštěl cédéčko. Jsem v tramvaji a poslouchám hudbu."

Mariusz Szczygiel napsal knihu o české historii Gottland, která už byla přeložena do několika jazyků. Vyvrací v ní řadu mýtů, které se dodnes o Češích tradují v Polsku. Kanadský publicista Paul Wilson zato v Česku prožil 10 let. Přijel sem jako učitel angličtiny v r. 1967 a byl odtud za své kontakty s disentem vypovězen v r. 1977. Byl to právě on, kdo za všechny letošní laureáty poděkoval:

Paul Wilson, foto: autorka "Naše poděkování vlastně patří vám, protože díky vám jsme mnohem bohatší. Máme tu osobní vztahy s lidmi, které máme rádi a pro které jsme to všechno dělali."

Další ceny letos získali například Nikolaj Dmitrijev, který se věnuje historii čs. legií v Rusku za 1. světové války, korejský dirigent a propagátor české hudby Jong-Čchol Čchö, japonský bohemista Itaru Iijima, Geoffrey Piper z Lucemburska, který rovněž podporuje českou hudbu, nebo Papežská kolej Nepomucenum v Římě, kde už osmdesát let studují čeští katoličtí bohoslovci a kde také v exilu žil kardinál Josef Beran.

Geoffrey Piper a vydavatelka Českého dialogu Eva StřížovskáJong-Čchol ČchöRektor Papežské koleje Nepomucenum v Římě