Události Karel Jaromír Erben: 200. výročí narození

Je jen málo českých básníků, kteří se do povědomí čtenářů vryli tak, že stačí připomenout první slova jejich veršů a kdekdo může hned pokračovat. Třeba jako v básni Štědrý den v podání Josefa Somra:

"Tma jako v hrobě, mráz v okna duje,
v světnici teplo u kamen.
V krbu se svítí, stará podřimuje,
děvčata předou měkký len.
Toč se a vrč, můj kolovrátku,
ejhle, Adventu již nakrátku
a blízko, blizoučko Štědrý den!"

Karel Jaromír Erben Karel Jaromír Erben k takovým básníkům patří. A nejen proto, že jsme se jeho Vodníka, Mateřídoušku nebo Polednici učili povinně ve škole. Jen jeho nejznámější sbírka Kytice se dočkala více než 170 vydání! A jeho pohádky zná už každý předškolák. Na to, co vlastně Erben znamená pro českou literaturu, jsem se zeptala univerzitní profesorky Jaroslavy Janáčkové:

"To byl tak veliký člověk, že jeho velikost jsme ještě plně neobsáhli. On byl totiž všestranný, věnoval se historii, sbíral pohádky a lidové písně. Dokázal, že existuje bohatství epických lidových písní. Do české literatury se natrvalo zapsal Kyticí. A kdokoliv by řekl, že obrození byla nějaká chiméra, stačí připomenout Kytici, brixenské satiry Karla Havlíčka Borovského a Babičku Boženy Němcové, díla z první poloviny 50. let. Kytice je dílo, které k nám pořád mluví, pořád na nás dotírá nejvážnějšími otázkami."

Vy zmiňujete Karla Havlíčka Borovského. Já bych si dovolila polemizovat, pokud jde o současné čtenáře nebo dokonce mladé lidi a děti. Pro ně už Havlíček je možná trochu archivní záležitost. Pokud jde ale o Kytici, ta v literárním kontextu stále žije a vrací se v úplně jiných podobách, ve filmu, jako Suchého Kytice. Čím to je?

Sbírka Kytice je vystavena i v rodném domě K.J.Erbena v Miletíně "Protože Kytice obsahuje malé množství básní a ty básně jsou až na výjimky velmi jednoduché příběhy. Jsou to ale takové příběhy, kde se nám najednou vryje do mysli nějaká otázka, nějaká situace, a my jsme zneklidněni. Víme, že se to týká také nás. Proto se to dobře uchopuje současným umělcům, od filmařů po prozaiky. Existují taky parodie, a dokud se píšou parodie na básnické texty, tak jsou ty texty živé."

Poslední otázka k Erbenovi: jaký byl on sám jako člověk? A zmíním jeden jediný moment, který mne v souvislosti s ním napadá. Když byla Božena Němcová pod policejním dohledem a byla perzekuovaná, tak se s ní bál stýkat...

"My jsme si zažili podobnou dobu nedávno, a tak víme, že je rozdíl mezi strachem a opatrností. On byl opatrný. Ve své povaze to byl člověk do sebe uzavřený. Měl těžce nemocnou ženu, která mu zemřela na rakovinu, a taky tři dcery. A jak říkám, myslím, že to musel být člověk, který byl velice ponořený do své práce, když vydával památky staré české literatury a když pracoval pro Palackého. Zároveň budoval pražský archiv. Byl to samozřejmě člověk zcela jiné povahy než Němcová. Ale při té uzavřenosti zbabělý nebyl. On byl jenom opatrný."