Kamery ve třídách na gymnáziu nebudou

Vraťme se na chvíli do školních let. Do školy přibíháte na poslední chvíli nebo až po zvonění. Opisujete z taháku, vyměníte si několik - v té chvíli nesmírně důležitých - slov s kamarádkou, píšete pod lavicí SMS. Prostě věci, kterých se někdy dopustí i ten nejvzornější žák. A to vše by mělo vidět bedlivé oko kamery. Alespoň se o to pokoušelo vedení soukromého pražského gymnázia Josefa Škvoreckého.

Kamery se o víkendu objevily na chodbách i ve třídách. Podle ředitele Václava Krištofa šlo hlavně o ochranu majetku a prevenci.

"Je to možnost podívat se zpětně na záznam v případě, že se stane úraz, šikana, krádež, a to i v případě vyžádání policie."

Pedagogové se ke kamerám veřejně nevyjadřovali, ale ani oni prý nebyli příliš nadšeni. Ne vždy má učitel svůj den a kamery by odhalily i jejich nedostatky. Vzbouřili se však studenti. Sepsali petici a kamery označili za omezování osobní svobody. Tvrdili, že se v případě spuštění systému obrátí se stížností na Českou školní inspekci. Ta se díky medializaci případu začala o školu zajímat, řekl mluvčí inspekce Libor Vacek.

"Informace, které byly zveřejněny, vyvolávají celou řadu otazníků. Toto gymnázium zatím nesignalizovalo žádné problémy zásadního charakteru, například šikanu nebo něco podobného. To všechno vyvolává otazníky, zda toto opatření není skutečně zbytečně tvrdé, zbytečně příkré."

Protest studentů, kteří hrozili i nátlakovými akcemi, se nakonec ředitel rozhodl řešit na schůzce s rodiči. Ani s nimi se však na instalaci sporného kamerového systému neshodl. A tak druhý den kamery ze tříd zmizely. Zůstaly jen na chodbách, kde podle ředitele Krištofa nikomu nevadí. Studenti tak slavili úspěch, nicméně rozvířili debatu, kam všude je možné kamery montovat.

I když se situace vyřešila, školní inspekce se přesto do gymnázia chystá. Považuje totiž používání kamer na školách za diskutabilní a chce znát všechny důvody a pohnutky, které vedení školy mělo. Kamery na školách v Česku žádné právní předpisy nezakazují. Některé školy mají s monitorováním dlouholeté zkušenosti, kamery jsou však pouze na chodbách. Když se podíváme za hranice, zjistíme, že praxe umisťování kamer ve školách se v jednotlivých evropských zemích liší. Zatímco pro Brity nejsou kamerové systémy ve školách překvapivé, jejich používání ve Francii zatím příliš časté není, ale rozmáhá se. V Německu se také kamery plošně nezavádějí, ale o videodohled se vedou vášnivé spory.

Kamery nás však sledují i jinde. Například na ulici už to nikomu ani nepřijde. Navíc dokázaly odhalit nejeden trestný čin. Kamery v bankách také nikoho nepřekvapí. Debatu však v Česku rozvířily kamery ve výchovných ústavech. Tehdy se proti nim postavil ombudsman Otakar Motejl. Také v tomto případě stála jeho kancelář na straně studentů. Kde jsou vůbec kamery únosné a kde už ne?

"Dá se jistě pochybovat o tom, do jaké míry instalace kamer v těchto uzavřených prostorách porušuje či neporušuje princip systému ochrany soukromí a soukromého života osob."

Vedení školy patrně navíc porušilo zákon, neboť nepožádalo o registraci pro zpracování údajů, které by monitorováním získalo.