Události Jiřina Šiklová: Krajané na Ukrajině nesou vlastenectví za nás
Po loňském úspěchu se za českými krajany na Ukrajinu vydaly letos opět dva soubory - pražský Camera Chabra a členové Sboru moravských učitelů. Jak už víte od naší kolegyně Mileny Štráfeldové, hudebníci loni navštívili například Užhorod, Lvov, Žitomir a vesnice v okolí. Cílem letošní cesty je východní část Ukrajiny. Své koncerty zahájily skupiny v Oděse na velikém koncertu zdejších národností a podařilo se jim náměstí roztleskat. Ve čtvrtek je čeká společný koncert s pěveckým sborem z české vesnice Čechohrad. Společně se zpěváky je tu i socioložka Jiřina Šiklová, a my se ptáme, jestli je tu poprvé.
Jiřina Šiklová
"Není to moje první cesta. Na začátku 90. let, když vznikla samostatná
Ukrajina, tak se jednalo o tom, že někteří Češi, především Volyňští Češi,
se chtěli vrátit. Tehdy jsem na Ukrajinu jela s našimi studenty z Filozofické fakulty a ti zde prováděli nebo se pokoušeli dělat repatriaci
těchto Volyňských Čechů. Pak jsem ještě byla na podobných setkáních s našimi krajany, ale vždycky to byla západní Ukrajina."
Jak dodala Jiřina Šiklová, zdejší lidé umí české lidové písničky snad líp než sami Češi.
"Když jsem dnes slyšela, co ti mladí lidé, ale i jejich děti, dovedou písniček, tak jsem se trošku zastyděla a říkala jsem si, že by ani moje vnoučata neuměla tolik písniček zazpívat. My si nevážíme toho, co máme. Tito lidé určité vlastenectví nesou za nás nebo lépe řečeno místo nás."
Vznikají tam na základě kulturních výměn nějaká hlubší přátelství?
"Pokud vím, ti, co tu byli dříve, jako třeba Věra Doušová, tak lidi znají a stýkají se s nimi. Například místní soubor se sbormistrem Mátlem bude u nás v listopadu koncertovat. Ty písničky naši lidé znají, ale to nadšení, které tu je, my už neznáme a je to škoda."
Jezdí krajané z Ukrajiny občas do České republiky, nebo jsou lidé, kteří nikdy v Česku nebyli a znají ho jen z vyprávění, z televize?
"Někteří jezdí poměrně často, protože tam mají příbuzné. Někteří tam
byli pozvaní v rámci výměnných skupin. Například včera jsem seděla před
kulturním domem, popíjeli jsme pivo a mladí kluci, které by se u nás
zajímal spíš o fotbal nebo populární skupina, říkali, že pojedou do
Tachova. Chtěli, abych jim něco řekla. Moc jsem toho nevěděla, ale povídali
jsme si, měli o to veliký zájem. Sami o sobě říkali: my jsme Rusové a Češi.
Přesně jsem tomu nerozuměla a oni říkali: my se hlásíme k Rusku, i když
jsme na Ukrajině, ale srdcem nebo přesvědčením po rodičích jsme Češi."
