Události Jiří David - socha revoluce z klíčů

Cinkání klíčů - jasný symbol politických změn v listopadu 1989. Klíče se taky staly základem sochy Jiřího Davida, autora Neonového srdce nad Pražským hradem či zářící trnové koruny nad Rudolfinem. Výtvarník s oblibou provokující formoval tentokrát své dílo do tvaru písmen. Představa se rodila postupně, autor vystřídal několik koncepcí:

Foto: ČTK "Vzniklo jich asi pět, byly mezi nimi i různé spirály, víry, i figurálnější motivy, jako třeba ruka. Nakonec jsem dospěl k téhle revoluci, která požírá sama sebe, to znamená revoluci jako slovu. Použil jsem jednotlivé fonty z předrevolučních výrobků nebo médií, třeba R jako Rudé právo, O jako žvýkačka Pedro, V jako vata, pak taky toaletní papír a v závěru písmeno z komunistické legitimace. Měl jsem dojem, že když to seskládám do DNA šroubovice, to znamená do určitého pohybu, do nestabilní sestavy, která se hrozí rozpadnout a kdy písmena drtí ta pod sebou, že to přesně odpovídá mému přemýšlení o tom, jak se cítím v této společnosti,"

Výtvarník Jiří David, foto: ČTK vysvětluje David. Socha stojí na Náměstí Franze Kafky v Praze, mimo nejfrekventovanější lokality a mimo místa spojená s politickými událostmi. Socha odsud ale bude muset odejít a pravděpodobně poputuje po větších českých městech a teprve pak se někde usadí natrvalo.

"Samozřejmě jsem celou dobu uvažoval, kde by to mohlo stát. Nechtěl jsem to na žádném exponovaném místě jako je Staromětské náměstí, Václavské náměstí nebo Národní třída, ale spíš na místě, které má vztah k obyčejnému životu, byť v centru Prahy. Ale netrvám na tom, že by ta socha na Náměstí Franze Kafky, protože tam je třeba teď dočasně, měla zůstat i později na trvalo. I když to není špatné místo."

David hodnotí vývoj společnosti kriticky. Tato kritika je přítomna i v jeho tvorbě do veřejného prostoru.

Foto: ČTK "Samozřejmě že člověk, který trošku přemýšlí, trpí deziluzí. Nejsem to jenom já. Přemýšlí o tom, jací lidé jsou ve vrcholném politickém managmentu, a říká si, že takové lidi si tam nepředstavoval a nechce je tam mít. A teď někdo namítne, že bych měl jít k volbám a změnit to, ale mě se vlastně ani nechce jít volit. Ta situace je pro mě dost nepříjemná a dokonce si myslím, že tato současná, byť jen úřednická vláda, udělala větší kus práce jen na poli kultury, než předchozí ministři, kteří byli za politické strany."

Klíčová socha sama by ale podle autorových slov měla mít spíš ambivalentní, než jednoznačně negativní vyznění. Její výroba stála 1 milion korun a financoval ji jeden z předních mobilních operátorů. Jiří David se ale brání tomu, aby byla považována za reklamu. Ve smlouvě si prý vymínil, že jeho dílo nebude použito v žádné reklamní kampani.