Události Jako v Africe si budete připadat v nové expozici Emila Holuba

Emil Holub Slavný cestovatel Emil Holub se v Holicích roku 1847 narodil. Stal se lékařem a při svých dvou cestách strávil v Africe celkem 11 let, došel až k Vikroriiným vodopádům. Jeho první muzeum vzniklo v Holicích v roce 1966 a základem byly rozsáhlé sbírky a předměty z pozůstalosti, které věnovala Holubova manželka Růžena. Rekonstrukce expozice stála Holice zhruba 21 miliónů korun, z toho 19,5 milionu pocházelo z evropské dotace, uvedla v rozhovoru pro Radio Praha vedoucí muzea Marcela Jeřábková.

"Architekt David Vávra, který se ujal tvorby celé naší nové expozice, všechno směřoval k tomu, aby se návštěvník skutečně dostal do Afriky. Takže, když to mám shrnout, pokud návštěvník přijede k nám do Holic, vstoupí do Afriky."

Novou expozici včetně napodobeniny Viktoriiných vodopádů (na snímku) navrhl architekt a divadelník David Vávra, foto: ČTK David Vávra také sám cestoval po Africe. Vy jste ho oslovili nebo měl sám zájem na rekonstrukci?

"Oslovili jsme ho my, protože jsme chtěli někoho, kdo bude srdečně zainteresován k osobnosti doktora Emila Holuba. David Vávra se svým kolegou Milanem Šteindlerem cestovali po Africe po stopách Emila Holuba. Mysleli jsem si, že tohle bude správná volba a nemýlili jsme se. Oba se na tvorbě naší expozice podíleli. David Vávra jak architektonicky, tak návrhem nové expozice a Milan Šteindler vytvořil zhruba desetiminutový životopisný film o našem slavném rodákovi."

Které exponáty návštěvníka nejvíc přitáhnou?

Foto: ČTK "Co se týká těch původních starých exponátů, tak je to jednoznačně lev Princ, mazlíček doktora Holuba, o kterém už se hodně mluvilo a návštěvníci se na něj ptají. Ukazuje se i ve filmu Milana Šteindlera. A pak jsou to určitě věci, které doktor Holub zachránil u vesnice Gallulongy po střetu s Mašukulumby, kdy si zachránil jen holý život a pár osobních předmětů. Co se týče dalších věcí, které sice nejsou exponáty, ale určitě zaujmou, tak jsou to funkční Viktoriiny vodopády z dílny Davida Vávry. Je to taková symbolika Afriky, po které tu teče voda. Děti taky rozhodně zajímají Holubovi následovníci. Zejména expedice Trabant napříč Afrikou, když si mohou vlézt do Trabantu a vyzkoušet, jaké to je, vozit se po Africe."

Jsou ještě v Holicích lidé, kteří si pamatují paní Holubovou, protože ona v roce 1947, když bylo sto let od narození Emila Holuba, tam byla. Jak na ni vzpomínají?

Foto: ČTK "Na paní Holubovou tady vzpomínají jako na velmi elegantní a milou dámu. Traduje se, že tu byla, když se odhaloval památník jejího manžela. Prý si tak potutelně špitala, že takhle její Emil vůbec nevypadal. Ona totiž neexistuje fotografie celé postavy doktora Holuba, takže autor tvořil pouze podle své fantazie. Nicméně to byla velmi silná, osobitá dáma, velmi nebojácná, která si dokázala sama poradit se spoustou věcí."

Byla to právě ona, kdo se zbraní v ruce čelil bojovnému kmeni Mašukulumbů. Původně se jmenovala Rosa Hoffová, přijala však české jméno Růžena Holubová. Již tři měsíce po svatbě jela se svým mužem a šesti průvodci na jeho druhou africkou výpravu. Emil Holub si chtěl splnit velký sen - projít jako první člověk na světě africký kontinent z jihu až na sever do Káhiry. Politická situace v jižní Africe se však od jeho poslední návštěvy změnila. Nesetkal se s tak vřelým přijetím. Extrémnost podnebí a podlomené zdraví udělaly své. Přesto Emil Holub zakresloval, popisoval a shromažďoval exponáty, psal podrobné deníky. Po několikaměsíčním putování odpluli zpět do Evropy. Z jeho zápisů dodnes čerpají informace o své historii národy států Zambie a Zimbabwe.

Po rekonstrukci se 2. května v Holicích na Pardubicku znovu slavnostně otevřelo Africké muzeum Emila Holuba, foto: ČTK "Jeho busta je vystavena v Jihoafrické republice v městečku Livingstone, kde na něho velmi vzpomínají, protože doktor Holub byl jedním z mála, pokud ne vůbec jediným cestovatelem, který písemně a kresbami zdokumentoval život domorodců koncem 19. století,"

dodala Marcela Jeřábková. Emil Holub shromáždil na 30 tisíc sbírkových předmětů. Ve Vídni otevřel v roce 1891 vůbec největší etnografickou výstavu. O rok později ji přesunul do Prahy. K převozu potřeboval 72 železničních vagónů. Dodnes u nás nebyla překonána.