Inaugurace v minulosti: státnické vize, nadšení i tradice

Inaugurace prezidenta je jedním z nejslavnostnějších státních aktů. Nejinak tomu bylo i v období první republiky. Inaugurace se ale v průběhu doby měnily jak svým programem, tak místem konání.

Tomáš Garrigue Masaryk, foto: Library of Congress / Public DomainTomáš Garrigue Masaryk, foto: Library of Congress / Public Domain První československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk byl v době svého prvního zvolení ještě stále v zahraničí. A i po jeho příjezdu do vlasti bylo všechno tak trochu improvizované, ale rozhodně to nepostrádalo velké nadšení, říká Dagmar Hájková z Masarykova ústavu a archivu Akademie věd.

"Masaryk byl zvolen jednohlasně a aklamací. Stalo se to 14.listopadu 1918 a on sám o tom vlastně vůbec nevěděl. Dozvěděl se to později telegramem, a pokud literatura nelže, tak se to stalo za poměrně kuriózní situace. Při obědě s americkými byznysmeny dostal telegram, podíval se na něj a dále jedl. Říká se, že tu zprávu dostal mezi ústřicí a rybou. Každopádně teprve za pár minut poté, co dostal telegram, řekl: Právě jsem byl zvolen prezidentem Československé republiky."

Do Československa přijel Masaryk před Vánocemi roku 1918.

"Na Wilsonově nádraží byl velkolepě přivítán. Potom jel do sněmovny složit svůj prezidentský slib, který byl velmi jednoduchý. On sám řekl pouze: Slibuji. Až poté přednesl na Pražském hradě své první poselství. Ta tradice prezidentských poselství se držela i poté. Masaryk ji pravděpodobně převzal z Ameriky. Už první poselství bylo takové, že dával zprávu stavu země, shrnul válečné roky, zmínil, do jakého bodu se dnes Češi a Slováci dostali a načrtl svou vizi dalšího fungování státu."

Poslední Masarykova inaugurace proběhla v roce 1934, poprvé ve Vladislavském sále. Prezident byl už ve velmi špatném zdravotním stavu, nicméně politická situace v zemi žádnému případnému nástupci nebyla nakloněna.

"Masaryk tedy musel, jak ve své knize píše i historik Antonín Klimek, jít velmi vratkým krokem skládat slib. Poprvé jej musel přečíst, což pro něj bylo obtížné. Všichni v tom okamžiku viděli, jakou oběť tento 84 letý muž pro republiku podstupuje."

Na mši šel poprvé Hácha

Emil Hácha, foto: APF ČRoEmil Hácha, foto: APF ČRo Současná inaugurace se obrací právě k Masarykovi. Tradice a historie měla své místo i v době první republiky.

"Rozhodně se jejím aktem odvolávali na nedávnou historii, na legionářskou tradici. Masaryk šel k hrobu neznámého vojína na Staroměstském náměstí. Chtěla bych ale zmínit i svatováclavský odkaz. K lebce svatého Václava se poprvé po své inauguraci šel poklonit Emil Hácha, který se přiklonil k té dávné české svatováclavské tradici. Hácha se také jako první prezident účastnil bohoslužby. Ani Masaryk ani Beneš se bohoslužby se slavnostním Te Deum neúčastnili. Je pak trošku bizarní, že bohoslužbou končí i inaugurace Klementa Gottwalda v roce 1948."