Události Filmový cyklus České kořeny má další pokračování: Čechy ve Švýcarsku

Tým Českých kořenů, zleva Zdeněk Polášek, Martina Fialková, Veronika Hollerová a Tomáš Kubák Galeristka, která v soukromé galerii u Lucernu představuje české umění, mladý klavírní virtuoz, který ve Švýcarsku připravuje už šestnáct let hudební festival Bohuslava Martinů, chemik, o jehož výzkum využití nanomateriálů se zajímají ve Spojených státech, známá spisovatelka nebo dlouholetá vedoucí skautského tábora, kam se sjíždějí děti českých krajanů z celé Evropy i ze zámoří - to jsou jen někteří z českých exulantů, kterým je věnován nový film z cyklu České kořeny. Snímek Češi ve Švýcarsku, který měl minulé pondělí premiéru v Praze, navazuje na podobný dokument Češi ve Švédsku, za kterým se jeho tvůrci vypravili až k polárnímu kruhu. Češi ve Švédsku se zatím promítali v Česku i v zahraničí, viděli je například diváci letošního Antropofestu. Kameramana obou snímků Tomáše Kubáka z kyjovského Kam Studia jsem se zeptala, jak obě natáčení probíhala a v čem se lišila:

"Musím říct, že probíhalo stejně dobře, ne-li lépe, než to první natáčení. I když bych řekl, že začátky byly těžší, protože Švédsko nám vycházelo ve všem vstříc, i co se týká počasí a tak dále. Kdežto když jsme přijeli poprvé do Švýcarska, tak pršelo a bylo škaredě. My jsme natáčeli venku a nešlo to, tak jsme si říkali, že to začíná opravdu zajímavě a jak to bude pokračovat... A nakonec se to vyvinulo velice dobře, takže jsem spokojený."

Kamenosochař Josef Stehlík, který pracuje na záchraně památek v historické Basileji Jak jste vybírali právě těch osm protagonistů filmu?

"To měla většinou na starosti Martina Fialková z Mezinárodního českého klubu, protože ten má kontakty na spoustu krajanských spolků. Takže vytipovala takový první okruh, respektive původně těch lidí bylo asi třikrát tolik. Postupně je oslovovala a vznikl tento celek. Potom jsme řešili, aby tam byli muži i ženy, mladší i starší, různá povolání, aby to bylo pestré, aby se divák nenudil a aby bylo co ukázat."

Vy jste pronikali opravdu dost hluboko do intimního prostředí těch lidí. Jak vás tam pouštěli? Jak se vám to podařilo?

"To bylo velice příjemné. O Švýcarech se leccos říká, že třeba nejsou tak vstřícní. Tohle ale byli Češi a vstřícnost tam byla. Pustili nás i k sobě do rodin. U řady z nich jsme bydleli a spali, tím pádem jsme se dostali vlastně dovnitř. To je něco jiného než krátká návštěva na dvě nebo tři hodiny, která zůstane na povrchu."

Dana Seidlová Co bude třetí díl? O čem zatím uvažujete?

"Zatím uvažujeme o Rakousku a Kanadě. Uvidíme, jakým způsobem a co bude dřív a co později. Chceme se zaměřit na země, které mají uprchlíky, kteří odtud odcházeli po roce 1948 nebo 1968. Lidi, kteří tam ještě žijí, případně jejich děti, abychom mohli zachytit jejich zkušenosti s odchodem."

Jednou z účastnic natáčení ve Švýcarsku byla i paní Dana Seidlová, vnučka Gutha - Jarkovského, dlouholetá organizátorka krajanských akcí ve Švýcarsku a dopisovatelka tamního krajanského zpravodaje. Ve filmu se představila mimo jiné i jako zakladatelka a po řadu let i vedoucí skautského tábora "na válendě".

"Pro mne byl hodně silný zážitek a je hodně silná vzpomínka na pobyt ve Švýcarsku, že v době tzv. normalizace tam na té "válendě" probíhaly skautské tábory a že se tam sjížděly děti emigrantů třeba z Ameriky, z Francie, ze Švédska. A samozřejmě úřední řeč byla čeština,"

řekla Dana Seidlová po premiéře snímku. Ten teď čekají projekce v Kyjově, ale i v Bernu, Basileji a v Lucernu. V dubnu by první film tohoto cyklu, tedy Čechy ve Švédsku, měla uvést i Česká televize.