Události Čeští vědci přispěli k výzkumu ozónové díry

"Ozónová díra, o které všichni víme, vzniká v důsledku toho, že ve stratosféře existují takzvané polární stratosférické mraky. Skládají se z ledových částic. K ničení ozónu dochází v celé řadě procesů, z nichž důležité jsou ty, které probíhají na povrchu těchto malých ledových částeček v polárních stratosférických mracích. Proto právě je to naše měření důležité, protože ukazujeme, jak takové ledové částečky mohou vznikat."

Váš objev určitým způsobem doplňuje nebo rozšiřuje vědomosti, které existovaly doteď. Jak vypadala ta dosavadní teorie?

"Vývoj ozónu, ozónové díry, nebo vůbec vznik mraků či polárních stratosférických mraků, ale i mraků v troposféře - to jsou všechno věci, které se počítají matematickými nebo fyzikálními modely. Naše měření ukázala, že čísla, která se používají v těchto modelech, mohou být několikanásobně větší. To by znamenalo, že třeba rychlost, s jakou porostou ty mraky, se může zvýšit až řádově. Toto my ale dále nezkoumáme, tím se zabývají jiní odborníci, kteří právě dělají ty matematické nebo fyzikální modely. Nás zajímají ty jednotlivé částečky a detailní pohled."

Michal Fárník Jak vůbec ta práce probíhá a jak velký je tým, který na tomto úkolu pracoval?

"Naše skupina v současné době čítá asi sedm lidí včetně studentů a kolegů. Je to poměrně náročná experimentální práce, máme velice složitý přístroj, který je postavený. Nebyl tedy postaven u nás v Čechách, ale byl postaven v Max Planck Institutu v Göttibngem, ze kterého jsem ho v roce 2005 přivezl sem k nám do Čech. Potom okolo něj vznikla naše skupina. Na tomto experimentu pracovali všichni, kteří v té době byli v laboratoři, Přinejmenším musím zmínit kolegu Juraje Fedora, který v té době byl postdoktorandem v naší laboratoři, ale který je v současnosti v zahraničí, ve Švýcarsku, kde si buduje svoji vlastní skupinu. To celé byl tak trochu jeho nápad."

Článek v časopise Journal of Chemical Physics zaznamenal relativně velký úspěch, měl velkou čtenost. Čím to podle vás je?

"Přiznám se, že samotného mne to poměrně překvapilo. Říkali jsme si, že naše měření mají nějaký význam a mohly by mít význam pro chemii atmosféry, že je to poměrně zajímavý článek, ale neviděl jsem ho jako nějaký stěžejní. Pak byl přijat do tisku, vzápětí nám American Institute of Physics napsal, že byl vybrán jako tzv. research highlight, tedy článek, který se objeví na nějaké zvláštní stránce. Už to je úspěch, ale ani to není nic zcela neobvyklého, protože mimochodem zrovna v tomtéž čísle nebo v téže době se jako research highlight objevil další článek také z pražské laboratoře, z Univerzity Karlovy, hned vedle našeho článku. Takže to nás samozřejmě potěšilo. Ale co nás nejvíce potěšilo a hlavně překvapilo, bylo když se náš článek objevil mezi 20 nejčtenějšími články za červenec. To znamená, že lidé na ten článek nějakým způsobem reagují, zaujal je, někdo ho čte. To je samozřejmě ve vědecké práci asi to nejdůležitější. Každá vědecká práce většinou končí tím, že své výsledky publikujete. Počet publikací strašně narůstá a je otázka, jestli ty články vůbec někdo čte. Když se náhodou dozvíte, že váš článek četlo poměrně hodně lidí, tak je to dobrý pocit. To, proč lidé zrovna tento článek četli, je možná tím, že je zaujalo to téma, že tam zmiňujeme možné důsledky pro atmosférickou chemii, pro procesy, které souvisejí s ozónovou díru, ale i s tvorbou mraků v troposféře a podobně."