Události Československá církev husitská slaví kulaté jubileum

Tomáš Butta, foto: autorka "Církev československá husitská vychází z hnutí katolického modernismu. Radikálně smýšlející kněží se rozhodli, že v r. 1920 byla založena nová křesťanská církev v naší vlasti. Byli velmi sžiti s národem, s národní i náboženskou tradicí a navazovali na odkaz české reformace, Mistra Jana Husa, husitství a bratrství."

Narozdíl od katolické církve vy už jste tehdy používali češtinu...

"To byl jeden z požadavků, aby bohoslužba byla v národním jazyce. Tito modernističtí kněží usilovali o to, aby celá mše byla přeložena z latiny do češtiny. A právě o Vánocích r. 1919 byly slouženy bohoslužby asi v tisíci kostelích poprvé v českém jazyce."

Byly tam i další rozdíly třeba v postavení laiků nebo žen v církvi?

"V té době byl opravdu silný důraz na demokratizaci církve, aby se na správě církve vedle duchovních podíleli i laici. A co se týká žen, služba žen v Církvi československé husitské je možná. I ženy slouží jako jáhenky nebo mají kněžské svěcení a působí jako duchovní a farářky v náboženských obcích."

Chrám svatého Mikuláše na Staroměstkém náměstí slouží Československé církvi husitské již od roku 1920 Když se vrátíme ještě do let první republiky, tehdy měla vaše církev opravdu hodně členů, mluví se až o osmi stech tisících. Čím vlastně byla tak přitažlivá pro věřící?

"Byla to doba po první světové válce, kdy došlo k velké krizi morální a duchovní. Římskokatolická církev byla viděna jako ta, která byla spojena s Rakouskem - Uherskem. Právě Církev československá husitská se snažila o to rehabilitovat hodnoty křesťanství, takže hned v počátcích měla dvě stě tisíc členů a pak asi 750 tisíc. A dokonce ještě i po druhé světové válce, v r. 1950, měla téměř milion členů. Od té doby ale dochází ke značnému poklesu v čase totality."

Co pro vás přinesl rok 1989?

"Rok 1989 byl přelomovým rokem i pro naši církev. Řada duchovních se začala věnovat i výuce náboženství, organizaci sociální diakonické práce, ale přece jenom ta situace je jiná. V současnosti probíhá diskuse, zda se má církev intenzívně věnovat duchovnímu životu, nebo naopak má být otevřena směrem ke společnosti a organizovat kulturní akce, vzdělávací činnost nebo sociální práci."