Události Česká republika si připomíná deset let od ničivých povodní

Začátkem srpna roku 2002 hodně pršelo. Vytrvalé srážky brzy naplnily většinu jihočeských a západočeských řek, 8. srpna na některých místech už průtok dosáhl úrovně padesátileté vody. Déšť neustával a přesycená země nedokázala vodu zadržet. Ta potom stékala do naplněných řek. V prví fázi povodeň zasáhla hlavně jižní a západní Čechy, okolo 12. srpna kulminovala v Praze. Voda a bahno ničily obytné domy a kulturní zařízení včetně cenných archivů a depozitářů. Jedním z mnoha zasažených míst bylo i pražské Národní divadlo. O povodni ve zlaté kapličce hovoří jeho technický ředitel Miroslav Růžička.

„Nejslabším článkem těch všech objektů tady je historická budova Národního divadla, která je taky nejblíže k Vltavě. Její izolace byly původně jílové. To je docela dobrá metoda, jak zabezpečit objekt proti vodě, ale nesmí se za těch dalších sto let budovat inženýrské sítě. To znamená, že ta izolační jílová vrstva byla porušená, takže samozřejmě neplnila svoji funkci. Proto se tou nábřežní stěnou historické budovy Národního divadla voda do objektů dostala, protože jsou na úrovni třetího suterénu všechny vzájemně propojeny.“

Voda zaplavila divadelní rozvodny, trafostanice, strojovny výtahů a technologické zázemí v suterénních prostorách. Běžný provoz divadla a nadcházející sezónu ale povodeň neovlivnila. Technici naopak poškozená místa rychle opravili a ochranný systém navíc zdokonalili.

„Samozřejmě jsme si z toho vzali poučení, protož jsme zjistili, kde se ta voda hromadí. V těch místech jsme udělali takzvané automatické odčerpávací systémy, takže i v případě výpadku vnější napájecí sítě to čerpadlo samo zapne a čerpá do doby, než se ta voda sama odčerpá. Máme tady systém včasného varování v tunelech, kde jsou povodňová čidla, která pokud zaznamenají průnik vody do tunelů, tak dají na centrální dispečink informaci o tom, že se něco děje. Tunely byly opatřeny protipovodňovými vraty, dokonce jsme provedli zkoušku zátopů těchto vrat a funguje to bezvadně. Takže tato vrata by měla zabezpečit nejslabší články objektu historické budovy.“

Zaplavený vstup do stanice metra Florenc Řeka se valila Prahou, lidé už hovořili o tisícleté vodě. Živel zatopil osmnáct stanic metra, záchranáři evakuovali zhruba 50 tisíc Pražanů. Rozvodněnou Vltavu s obavami sledovali i zaměstnanci Zoologické zahrady v Tróji. Jak říká vedoucí oddělení plazů Petr Velenský, nikdo by ani nepomyslel, že hladina řeky dosáhne tak vysoko. Náročné evakuaci zvířat se ale nevyhnuli.

„Byla tu docela ponurá atmosféra, jako první přestal jít elektrický proud, nad zoologickou zahradou létal vrtulník, slyšeli jsme výzvy k evakuacím. A my jsme v případě plazů neměli dost na to, abychom nastrkali každého plaza do jednoho pytlíku, takže jsme si pomáhali šatstvem. Vybrakovali jsme šatny, a vypadalo to tak, že v jedné nohavici kalhot byl leguán, v druhé nohavici druhý leguán, v tričku ještěr, a tak dál. Když jsme měli evakuované plazy, začali jsme pomáhat kolegům. Voda potom šla docela rychle, takže třeba pavilon šelem, nebyl čas na standardní evakuaci. Čili veterináři uspávali šelmy, nakládali jsme je na valník a převáželi uspané do horní části ZOO. Když jsme odjížděli s poslední várkou, tak bylo zjevné, že znova by jsme už do pavilonu nevjeli.“

I přes veškerou snahu pracovníků uhynulo celkem 134 zvířat, z toho 120 ptáků a 14 savců. Mezi nimi byli například slon Kadíra, hrošice Lentilka, gorilí samec Pongo a slavný lachtan Gaston. Materiální škody se vyšplhaly na 230 miliónů korun. Petr Velenský dodává, co povodeň pro zoologickou zahradu ve svém důsledku znamenala.

„Povodeň pro nás byla taková katarze, která umožnila zoologické zahradě rozkvět. My jsme začátkem tisíciletí byli nabiti myšlenkami, jakou zoologickou by jsme chtěli vybudovat. Najednou jsme byli na zelené louce a s tím, jak se podařilo sehnat prostředky, tak jsme měli otevřené pole, abychom sny a myšlenky realizovali.“

Pražské čtvrti v blízkosti řeky voda zaplavila do výše několika metrů. Jednou z nejvíce zasažených částí byl Karlín, kde se zřítily tři domy a dalších skoro třicet objektů voda staticky narušila. Do 22. srpna byl Karlín uzavřen pro návštěvníky, zaměstnance i pro své obyvatele. Pavel Dolejš tam pracuje už skoro třicet let. V době samotných záplav byl na dovolené, po svém návratu se ale zapojil do odstraňování škod.

Karlínské náměstí po povodni „Zúčastnil jsem se nejenom odstraňování škod různých skladových zásob u svého zaměstnavatele, nýbrž viděl jsem i po tom, kdy už se navracel život do Karlína, že z hlediska dlouhodobějšího by se možná dalo říct, že povodeň pro oblast Karlína měla i pozitivní následky. Povodeň zasáhla až asi do 3 metrů nad terén, což přinutilo majitele domů k opravám, obnovily se původní fasády. Řada majitelů domů zároveň modernizovala jak prostory vnitřní, tak venkovní.“

Kolem 16. srpna hladina vody poklesla a na řadu přišly likvidační a úklidové práce. Musela se odčerpávat voda, ze zaplavených oblastí se v kontejnerech odvážely potraviny a další kontaminovaný materiál. Povodeň v České republice napáchala škody za více než 70 miliard korun, z toho jen Praha spočítala ztráty za asi 27 miliard. Hlavní město každoročně pořádá protipovodňový nácvik v ohrožených městských částech. Záplavový test letos proběhne 11. srpna na území Starého a Nového města. Příslušníci záchranných složek budou stavět mobilní bariéry a prověřovat kanalizační sítě. Během cvičení se také veřejnost dozví o fungování integrovaného záchranného systému.