Události Bohemisté v Mongolsku
O Mongolsku se říká, že tam dvacet tisíc lidí umí česky. Je to zřejmě trochu přehnané, i když z historických důvodů vzájemné socialistické spolupráce tam čeština není úplně mrtvá. Možná však bude, protože nových znalců nepřibývá. Už jenom kvůli tomu, že na tamní univerzitě otevírají obor český jazyk jen jednou za pět let. Letos je v prvním ročníku jedenáct studentů, říká Ľubomír Smatana z Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, který se o tento problém zajímal přímo v Ulánbátaru.
Úríntuja je jednou z jedenácti studentů bohemistiky na Mongolské státní univerzitě, foto: autor
"Proč studuju češtinu? Mám ji ráda, líbí se mi," říká
devatenáctiletá Úríntuja.
Až skončí školu, chtěla by pracovat v Mongolsku na české ambasádě a přispět k tomu, aby tu o Česku bylo lepší povědomí. Sama prý nikoho dalšího, kdo mluví česky, nezná. Původně chtěla studovat angličtinu, ale tam měli plno, a tak vzala zavděk češtinou. Do karet jí hraje, že jako dítě chodila do školy v Liberci a mluví proto česky lépe než její učitelka Enchardžargal. Ta se podle vlastních slov také snaží o rozvoj češtiny v Mongolsku. Napsala a vydala o ní už dvě knihy. "Jsem jediná lektorka češtiny na Mongolské státní univerzitě," přiznává. „Kdyby sem přijel český lektor, byli bychom rádi, protože čeština je pro Mongoly velmi komplikovaná," vysvětluje, proč by byl na univerzitě potřeba rodilý mluvčí.
Učitelka Enchardžargal je v současnosti jedinou lektorkou češtiny na univerzitě v Ulánbátaru, foto: autor
Poslední českou učitelku měli studenti před pěti lety, ale protože
jí vedení školy nechtělo platit ani mizerných 300 dolarů měsíčně,
vrátila se domů. Čeština tedy v Mongolsku skomírá.
Úríntujiny spolužačky se zdráhají vysvětlit své důvody, proč se
rozhodly studovat češtinu. Nakonec se přeci jen dozvídám, že jedna z nich si přibrala češtinu ke stávajícímu studiu ruštiny, další
však už opět odpovídají nesměle: Nevím. Možná prý proto, že jen
nevědí, jak to správně česky říct.
