Události 1948 - 14. OH v Londýně
Kvůli 2. světové válce se museli vzdát pořádání největší sportovní akce planety japonské Tokio i finské Helsinky. Obě metropole se však této cti měli dočkat v blízké budoucnosti. Po dvanáctileté odmlce hostil OH v roce 1948 Londýn.
Důsledky 2. světové války však ještě byly v hlavním městě Velké
Británie cítit na každém kroku. Organizátorům se především
nedostávalo finančních prostředků a tak sportovci bydleli ve
vojenských stanech a narychlo upravených školních třídách. 
Eliška Misáková
Účast byla přes poválečné problémy rekordní - 59 zemí, mezi kterými
ještě chybělo poražené Německo i Japonsko a také Sovětský svaz,
který účast navzdory pozvání odmítl. Dvanáctiletá propast, která
dělila Londýn od poslední olympiády však vůbec nepoznamenala
sportovní úroveň soutěží. Dvěma reprezentantům se dokonce podařila
obhajoba titulů. Maďarské šermířce Iloně Ellekové a také českému
kanoistovi Janu Brzáku-Felixovi, který byl na Temži nejrychlejší v deblkanoi spolu s parťákem Bohumilem Kudrnou. Vůbec československá
výprava čítající 77 sportovců si vedla nadmíru úspěšně, když
získala do té doby rekordních 11 medailí.
Právě v Londýně vyšla velká atletická hvězda Emila Zátopka.
Kopřivnický rodák vyhrál závod na 10 000 m a na poloviční trati
doběhl druhý. Ve velterové váze vybojoval zlatou medaili
nejtechničtější boxer své doby Július Torma. Medaile stejné hodnoty
přidali i tradičně skvěle připravení
kanoisté Josef Holeček a František Čapek. Olympijský titul našeho
gymnastickéh družstva žen však poznamenala nesmírná tragédie. Jeho
členku Elišku Misákovou postihla v průběhu her dětská obrna a přes
veškerou lékařskou péči v Londýně zemřela.
