Týden v ČR

0:00
/
0:00

Kdo zachrání lidský život, jakoby zachránil svět. Tento citát z Talmudu je i motem pamětní desky, kterou Pražská židovská obec spolu s organizací Ukrývané dítě ve čtvrtek odhalily v Pinkasově synagoze. Její stěny pokrývají jména 80 tisíc Židů, kteří holokaust nepřežili. Pamětní deska pak vzdává hold těm, díky nimž je tento smutný seznam o několik desítek jmen kratší.

Kdo zachrání lidský život, jakoby zachránil svět. Tento citát z Talmudu je i motem pamětní desky, kterou Pražská židovská obec spolu s organizací Ukrývané dítě ve čtvrtek odhalily v Pinkasově synagoze. Její stěny pokrývají jména 80 tisíc Židů, kteří holokaust nepřežili. Pamětní deska pak vzdává hold těm, díky nimž je tento smutný seznam o několik desítek jmen kratší. Jak řekla předsedkyně organizace Ukrývané dítě Jana Dráská, o židovských dětech, které byly za války ukrývány, se dlouho vůbec nevědělo. K prvnímu setkání došlo až po téměř padesáti letech.

Někdejších židovských dětí, které v úkrytu přežily díky obětavosti jiných lidí válku, žije dnes v Česku jen několik desítek. Patří mezi ně i Jana Dráská. Válečná léta byla podle ní náročná jak pro děti, tak pro jejich zachránce. Děti od 2 do 15 let byly náhle přesunuty do cizího prostředí a musely se mnohému přizpůsobit.

"Máme mezi sebou členy, kteří přežívali v lese, kradli zvěři suchý chléb z krmelců. Máme jednu členku, která byla ukrývána ve včelíně. Společnost jí dělal pes. Jsou mezi námi děti, které byly s matkou a byly na neustálém útěku z jednoho místa na druhé. Děti, jimž bylo pět let. Máme mezi sebou lidi, kteří strávili dva roky ve sklepě s tím, že v noci mohli vyjít ven. Skutečností je, že jsme unikli tomu nejhoršímu, že jsme unikli té potupné smrti, protože děti většinou nepřežily."

Mnoho zachránců už dnes nežije, dalším je kolem 80ti či 90ti let. Jejich čin vyzvedl ve svém projevu velvyslanec státu Izrael Arthur Avnon, podle nějž dosud myšlenky rasismu, nenávisti a antisemitismu nebyly poraženy. Poté se v synagoze rozhořelo sedm svící a vyřčena byla tato slova:

"Na památku hrdinných synů Izraele a židovských obcí, bořených a ničených zločinným úmyslem dočista vyhladit jméno Izrael. Vzpomínáme na ty ušlechtilé mezi národy, kteří s nasazením vlastních životů zachraňovali své židovské bližní."

Titul Spravedlivý mezi národy propůjčuje zachráncům Židů nejvyšší izraelský soud. Zatím bylo po celém světě uděleno na 20 tisíc těchto titulů. Na pamětní desce v Pinkasově synagoze jsou jména 120 těchto spravedlivých a čtyři desítky jmen dalších zachránců. Lidí, kterým nebylo lhostejné, co se děje.


Do Poslanecké sněmovny míří návrh zákona na odškodnění obětí okupace Československa z roku 1968. Rozpočtový výbor ho propustil k projednání na plénu sněmovny, ale neshodl se na doporučení k jeho schválení. Zákon pochází z dílny poslanců Občanské demokratické strany. Jeho cílem je napravit křivdy spáchané na českých občanech okupačními vojsky pěti armád někdejší Varšavské smlouvy. Odškodnění by se týkalo období od srpna 1968 do června 1991, kdy z naší země odešli poslední sovětští vojáci. Důvody k předložení návrhu vysvětlil první místopředseda ODS Petr Nečas.

"My jsme přesvědčeni, že stát, jehož je Česká republika právním nástupcem, selhala při své základní funkci, to znamená ochránit občany své země před napadením vnější mocí. Selhala natolik, že to bohužel vedlo k usmrcení a zranění stovek a tisíců osob. My jsme přesvědčeni, že stát by se k této své odpovědnosti měl přiznat a odškodnit tyto osoby, případně osoby jim blízké."

Komunistický poslanec Jiří Dolejš s myšlenkou odškodnění obětí souhlasí, obává se ale vzniku nových křivd.

"Je faktem, že už určité odškodnění vzniklo a lidé by neměli být odškodňováni dvakrát, nemělo by se to překrývat. Neměly by také vznikat různé kategorie občanů, kteří byli poškozeni například po válce, během války, během roku 1968. Prostě by tady měla být určitá proporcionalita. Samozřejmě i systém odškodnění, to znamená, že ho vykonává sociální správa, také není šťastné řešení."

Dolní parlamentní komora by měla návrh ve druhém čtení projednat počátkem února.


Foto: Zdeněk Vališ
Házením sněhových koulí a vajec po ministru zemědělství Jaroslavu Palasovi skončila v úterý demonstrace několika tisíc lidí z lesnických firem před ministerstvem zemědělství. Bojí se případného propouštění kvůli změnám obchodní politiky, které vůči lesnickým firmám provádí státní podnik Lesy České republiky. Ten spravuje asi polovinu lesů v zemi a nyní usiluje o větší kontrolu nad obchodem s vytěženým dřevem a o to, aby se práce v lesích zadávaly na základě tendrů. Staré smlouvy jsou totiž podle zjištění Nejvyššího kontrolního úřadu pro stát nevýhodné. Tyto změny ovšem vyvolaly obrovskou nevoli lesnických firem a jejich zaměstnanců. Ministr zemědělství Jaroslav Palas se je v úterý pokoušel na demonstraci zdůvodnit.

"Chtěl bych vám jasně sdělit, že sedm a půl miliónu kubíků dříví, které se těží v lesích České republiky každý rok, budete těžit vy. Pouze jako ministr zemědělství nepřipustím, aby enormní zisky putovaly do kapes šéfů těžebních společností a státní podnik Lesy České republiky měl nulový zisk. Z těchto zisků vy nevidíte ani korunu na svých výplatních páskách. Taková je situace. Já vám garantuji, že výběrová řízení nepovedou k tomu, abyste vy ztratili práci. Výběrová řízení povedou k tomu, aby byl pořádek a vy jste měli práci dlouhodobě."

Šéfa Odborového svazu dřevo-lesy-voda Rudolfa Kyncla argumentace ministra Palase moc nepřesvědčila. Hrozbu vidí právě ve výběrových řízeních.

"Může se stát, že nám sem přijdou lesácké firmy z Rakouska, protože nabídnou vyšší cenu. A naši lidé nebudou mít práci. Rakušáci určitě nebudou zaměstnávat naše lidi."

Ani argument, že firmy vydělávají velké peníze na úkor státu, Rudolfa Kyncla nepřesvědčil. Prý jsou na to různé názory. Podle něj by možná přineslo státu více peněz lepší hospodaření v podniku Lesy České republiky.