Toulky po regionech

18-09-2010 08:00 | Zdeňka Kuchyňová

Toulky po regionech nás nejdříve zavedou do Vizovických vrchů za nálezy z hory čarodějů starých Slovanů. Pozveme vás na netradiční začátek školního roku s houslovým virtuosem, nahlédneme do podzemní kaple Chýnovské jeskyně i produkčních zahrad Pražského hradu. Představíme opravený židovský hřbitov v Teplicích i novou turistickou stezku pro vozíčkáře. Dozvíte se, že houby v Kněževsi stále rostou a na závěr se vydáme do Hradce Králové na křest nového zvoníka.

Stáhnout: MP3

Zdroj: ČT BrnoZdroj: ČT Brno Veřejnosti se poprvé představily nedávné archeologické nálezy z nejvyšší hory Vizovických vrchů. Ta se jmenuje Klášťov a říká se, že to byla hora čarodějů starých Slovanů. Lidé vždy věřili, že není radno sem chodit. Údajně se tu zjevovali čerti a černokněžníci, černý býk nebo pes prý střežili zakopané poklady v zemi. Poklady se tu opravdu našly, ovšem archeologické. Na ojedinělou výstavu do Zlína se vypravil zpravodaj Roman Verner.

Klášťov odedávna lákal badatele svou polohou a občasnými nálezy železných předmětů. Až v roce 2005 se na popud vedení nedaleké obce Vysoké Pole ujal zásadního výzkumu archeolog Jiří Kohoutek.

"Klášťov byl opředen celou řadou pověstí a většinou nechvalného původu. Ta hora vzbuzovala nevalný dojem a většinou se jí lidé vyhýbali. Ukázalo se, že je tam osídlení z doby kultury lužických popelnicových polí z období zhruba 900 až 750 před naším letopočtem. Všechno trvalo až do roku 2005, kdy se tam úplně čirou náhodou podařilo objevit depot slovanských železných předmětů v počtu asi 50 kusů." Zdroj: ČT BrnoZdroj: ČT Brno

Tak popsal klášťovské hradisko po prvních průzkumech vědec, jehož práci na největším životním objevu nečekaně přeťala smrt před třemi lety. Přesto dokázal odhalit podstatnou část historie Klášťova a vyzvednout na tisícovku mnohdy unikátních kovářských výrobků.

"Ukázalo se, že pověst té hory byla do jisté míry oprávněná, protože začaly potíže. Zaměření se nepodařilo dokončit. Když už se mělo dokončit, tak přišla zničehož nic vánice. Když jsme už byli v další etapě, tak přišla taková mlha, že jsme neviděli na pět metrů. Ale už na základě nálezu z roku 2005 jsme se začali domnívat, že se nám konečně podařilo objevit centrální kmenové velkomoravské hradisko pro oblast jižního Valašska."

Zdroj: ČT BrnoZdroj: ČT Brno Manželka Jiřího Kohoutka Jana Langová v jeho práci pokračuje a dosavadní poznatky prezentuje na výstavě. Klášťov je podle ní skutečně výjimečným místem.

"Právě tím nezvyklým počtem nálezů soustředěných na jednom místě, jejich skladbou a zastoupením zcela unikátních nálezů se právě Klášťov dostal do popředí zájmu odborníků na slovanské osídlení. Dá se říct, že nemá asi žádné srovnání na našem území, co by se týkalo funkce. Mohla by to být kultovní hora starých Slovanů, kde zřejmě v průběhu 9. století přinášeli obětiny nebo železné dary svým pohanským bohům."

 

NJaroslav SvěcenýJaroslav Svěcený ový školní rok už je v plném proudu. My se však vrátíme na jeho začátek. Ne každému se stane, že by ho zahajoval houslový virtuos Jaroslav Svěcený. Tohle štěstí měli studenti na houslařské škole v Chebu, která nabízí vzdělání v atraktivních oborech výroby hudebních nástrojů. Je jediná v Česku a jedna z pěti v Evropě. Letos sem nastoupilo celkem 15 studentů, což je nejvíce za poslední roky. Jak zjistila Růžena Valková, zajímavostí je, že 9 z nich je ze zahraničí, z Ukrajiny, Ruska a Německa.

I když zvonek ohlásil začátek výuky, na houslařské škole v Chebu se studenti neučili. Nový školní rok zahájili přednáškou a odborným výkladem pod taktovkou houslového mistra Jaroslava Svěceného, který tuto školu, jež je v České republice unikátem, podporuje každoročně.

"Protože si myslím, že to je obor, který má budoucnost, má perspektivu a snažím se studenty všemožně motivovat, aby tyto obory dělali."

Pro studenty byla připravena velmi zajímavá přenáška, věnovaná historii houslařského oboru a to nejen na území České republiky. Jaroslav Svěcený předvedl hru na několik druhů houslí, deset nástrojů, se kterými pracuje. Každý z jiné doby, některé skutečně unikátní.

"Jedny z houslí máme zapůjčené ze Švýcarska. Jsou od Stefana Scarampeli. To byl jeden z nejslavnějších italských houslařů postromantické doby. Je to nástroj, který je v perfektním stavu a naprosto fantasticky hraje. A tady zazní poprvé, protože ho mám v České republice jen tři dny."

Do třetího ročníku oboru kytarář po dvouměsíční pauze nastoupil i Matěj Pecháček.

"Hraji na kytaru odmalička a pokud to půjde, tak bych se tím rád živil, jinak to budu mít alespoň jako koníčka."

Jeho spolužák Tomáš Skála je houslařem a má za sebou první ročník.

"Já to mám v rodině, už čtvrtá generace houslařů. Jsem vnuk mistra Emila Lupače a syn Tomáše Skály, takže to mám jakoby určené. Baví mě to a rád bych se tím živil, protože je to zajímavá práce se dřevem. Pan Svěcený je určitě výborný houslista a pro housle dělá cokoliv a hraje výborně."

Výkon Jaroslava Svěceného byl také náležitě oceněn.

 

Foto F. Krejča a J. Vandělík (www.jeskynecr.cz)Foto F. Krejča a J. Vandělík (www.jeskynecr.cz) Housle by určitě krásně zněly i v podzemní kapli. Vypravíme se totiž do Chýnovské jeskyně na Táborsku. Ta byla objevena už v roce 1863 při práci ve vápencovém lomu. Jedná se o první jeskyni v tehdejší rakousko-uherské monarchii, která byla zpřístupněna veřejnosti. Do jeskynní kaple sv. Vojtěcha zamířil i Jan Kopřiva.

Právě otevíráme bránu do Chýnovské jeskyně. Společně s vedoucím této jeskyně Karlem Drbalem sestupujeme po vlhkých kamenných schodech. Naším cílem je takzvaná kaple svatého Vojtěcha, kde na návštěvníky čeká překvapení.

"My sem přivádíme návštěvníky do úplné tmy,"

říká Karel Drbal. Tma se pomalu rozptýlila. Svým tvarem opravdu prostor připomíná kapli.

"Je nádherná, je to nejkrásnější část naší jeskyně. Stojí tady křížek, který sem byl umístěn na památku objevení jeskyně."

Foto F. Krejča a J. Vandělík (www.jeskynecr.cz)Foto F. Krejča a J. Vandělík (www.jeskynecr.cz) Ten už něco pamatuje, podle toho jak vypadá.

"Původně tu byl dřevěný křížek, který sem umístili páni profesoři Frič a Krejčí. V těchto podmínkách se rozpadl a kolem roku 1880 vykovali kováři tento křížek a ten tu stojí dosud."

Za křížem vidíme podpis Jana Strnada, který jeskyni objevil 14. června 1863. Kaple je pozoruhodná i geologicky.

"Když se podíváme na strop, tak tam uvidíme nádherné stropní hrnce, pod tím je černá vrstva amfibolitu a dole jsou oranžové vápence, které vypadají jako lístkové těsto. Víme, že ty vápence vznikaly v oceánech. Vybuchly podmořské sopky nebo povrchové sopky. A to je ta černá vrstva amfibolitů a v oceánech zanikl veškerý původní život. Vrátil se sem po nějaké době, ale už vypadal úplně jinak. Pokud se na to člověk takto podívá, tak si v tom může nádherně číst,"

říká Karel Drbal.

 

Livia Klausová ve zpřístupněných takzvaných produkčních zahrad Pražského hradu, foto: ČTKLivia Klausová ve zpřístupněných takzvaných produkčních zahrad Pražského hradu, foto: ČTK Lidé měli jedinečnou příležitost prohlédnout si takzvané produkční zahrady Pražského hradu. Ty jsou v bezprostřední blízkosti vily, ve které bydlí prezidentský pár, a běžně se do nich návštěvníci nemají šanci dostat. Jen za první den sem přišlo na 8 tisíc lidí. Ve sklenících na zahradě se pěstují květiny, které se používají pro oficiální příležitosti. K vidění je i funkční Masarykův včelín nebo vodní nádrž z doby Rudolfa II. Mezi hosty dnů otevřených dveří byla i Martina Spěváčková.

První zájemce o prohlídku přišla uvítat manželka prezidenta Livia Klausová. Ta řekla, že otevřít zahrady na dva dny veřejnosti byl její nápad:

"Lidé mi psali, že sice znají všechny historické části Pražského hradu, ale že by chtěli vědět, jaké je to tam, kam nemůžou. Když už těch dopisů bylo víc, řekla jsem si, proč ne?"

Foto: ČTKFoto: ČTK Prohlídka začala v jabloňovém sadu u včelína, který nechal postavit prezident Masaryk.

"Med, který tady vypěstujeme, se servíruje při významných událostech, oslavách a jistě ho používá i prezidentský pár ráno do čaje. Je to velice kvalitní med,"

vysvětluje průvodkyně Helena Kozlová. Skupina lidí se pomalu přesouvá do blízkosti vily, kde bydlí prezidentský pár. Největší zájem návštěvníků vzbudily skleníky, ve kterých zahradníci pěstují přes sedmdesát druhů okrasných rostlin pro výzdobu hradních sálů. Skleníky jsou vyhřívány na různou teplotu, například v tom tropickém naměříte 22 stupňů. Jen orchidejí byste v něm napočítali přes tři tisíce. Starat se o ně prý není vůbec jednoduché, říká Vladimír Šeba, který má hradní skleníky na starosti. Foto: ČTKFoto: ČTK

"Orchideje jsou obecně velmi náročné na pěstování, co se týče podmínek."

Poslední částí prohlídky je vodní nádrž z doby Rudolfa II., odtud se voda rozváděla do dalších částí Pražského hradu. Kromě toho se tady chovaly ryby a hnízdily kachny a labutě, vysvětluje návštěvníkům průvodkyně Tereza Špinková. Zahrady poskytují i netradiční výhled na Hrad, Prahu i Chrám svatého Víta.

 

Foto: Fotostudio H, zdroj: Židovská obec Teplice (www.kehila-teplice.cz)Foto: Fotostudio H, zdroj: Židovská obec Teplice (www.kehila-teplice.cz) Židovská obec Teplice představila opravený židovský hřbitov. Během jeho rekonstrukce byly pokáceny náletové stromy, které vyvracely a lámaly náhrobní desky. Opravena byla také hlavní cesta a zasazena nová alej. Celkovou rekonstrukcí prošla i obřadní síň od nové střechy až po obnovu poškozených maleb kopule. Jan Beneš se po hřbitově prošel s Alexandrem Lebovičem ze Židovské obce Teplice.

"Teplický hřbitov, na kterém dnes jsme, je po pražském hřbitově druhý největší v České republice. Je tady řádově asi tři a půl tisíce náhrobků. Většina je z doby, kdy židovská komunita představovala zhruba 11 procent obyvatelstva Teplic,"

říká o teplickém hřbitově Alexandr Lebovič ze židovské obce Teplice a popisuje, jaký měli na zdejším hřbitově pochovaní Židé vliv na historii regionu.

Foto: Fotostudio H, zdroj: Židovská obec Teplice (www.kehila-teplice.cz)Foto: Fotostudio H, zdroj: Židovská obec Teplice (www.kehila-teplice.cz) "Dvěma významným podnikatelům, kteří jsou pochování na židovském hřbitově, patří zásluha za to, že v nedalekém Dubí vznikla keramička, a myslím, že všichni v tomto státě znají cibulový vzor. Takže ty tu máme pochované. Jsou tu lidé, kteří se zasloužili o rozvoj uhelného průmyslu, o hutě, textilky, sklárny. Sklářství mimochodem bylo oblastí, která průmyslníky židovského původu velmi zajímala."

Na teplickém židovském hřbitově se také najdou rarity.

"Například kousek od nás je tzv. tumba, to je ostrý hrot mezi dvěma čely. Tak to je typický hrob, který se sem dostal z Blízkého východu, kde je na každém hřbitově takovýchto náhrobků mnoho."

Foto: Fotostudio H, zdroj: Židovská obec Teplice (www.kehila-teplice.cz)Foto: Fotostudio H, zdroj: Židovská obec Teplice (www.kehila-teplice.cz) Zvláštností teplického židovského hřbitova je, že se nachází na centrálním hřbitově, hned vedle evangelického a římskokatolického hřbitova. Podle Alexandra Leboviče je to důkaz toho, že na konci 19. století tu žily církve i národnosti ve shodě.

"Žijeme v kraji, kde do té doby než došlo k událostem, které vyvrcholily druhou světovou válkou, tyhle tři komunity včetně lidí, kteří se nehlásili k žádné církvi, tady spolu vycházely velmi dobře. Sám jsem znal několik lidí, kteří si pamatují ještě předválečnou dobu, kdy se dá říct, že symbióza všech tří národností fungovala velmi dobře."

Mezi další hřbitovy, o které se židovská obec Teplice stará, patří například židovský hřbitov v Mostě nebo v Žatci.

 

V Lutové na Třeboňsku otevřel Klub českých turistů první značenou stezku pro vozíčkáře. Jedná se o druhou takovou stezku v České republice. Ta první byla otevřena loni nedaleko Brna. Jihočeská stezka vozíčkáře provede krajinou Emy Destinové, zjistila zpravodajka Lucie Hochmanová.

První značená stezka pro vozíčkáře na jihu Čech vznikla v rámci projektu Turistika pro všechny. Jeho původní myšlenkou bylo sjednotit značení turistických tras pro vozíčkáře. To potvrdila i autorka projektu Pavla Střechová.

"Existuje mnoho tras, které vozíčkáři jezdí. Dokonce jsou i označené v Jizerských horách, ale nikdo jim nedal jednotný charakter. A kdo jiný, než Klub českých turistů by to měl umět."

Značená trasa začíná i končí v Lutové, místní části Chlumu u Třeboně. A nejen vozíčkáře, ale i maminky s dětmi provede krásnou krajinou jižních Čech. Nejkratší trasa měří 10 kilometrů, nejdelší 24. Obtížnost si každý zvolí sám.

"Je tam i úsek červeného značení. Je to podobně jako u lyžařských tras. Modrá je nejlehčí, červená středně obtížná a černá nejobtížnější. Tady je už červený úsek, ten je kamenitý, ale lze to projet, je to ověřeno panem Šichtancem."

Petr Šichtanc, jeden z majitelů nedalekého bezbariérového penzionu byl právě tím, kdo nově otevřenou trasu z Lutové testoval.

"Moje drobná spolupráce spočívala pouze v tom, že jsem s panem Zikmundem nejdřív prošel trasy, které navrhoval a hned jsem mu některé nedoporučil. On si je potom projel na kole a já následně na vozíku, jestli by to bylo možné nebo ne."

Úpravy trasy pro vozíčkáře v Lutové přišly na 150 tisíc korun. Za ně vzniklo nové značení, rozcestníky i sociální zařízení. Jak říká Pavla Střechová, to vše díky veřejné sbírce.

"Tato veřejná sbírka má své dno. Přispívají do ní pouze turisté a lidé, kteří mají tento zájem. Přitom je zde krásná platforma pro firmy se sociálním cítěním. Je zde prostor na mapách, na značkách, takže je to velká výzva nesponzorovat jen velké sporty. Jinak veřejná sbírka skončí a projekt už pak nemá z čeho běžet."

Na značení turistických tras pro vozíčkáře mohou lidé přispívat až do dubna příštího roku libovolnou částkou, stejně tak je možné poslat tip na vhodnou trasu.

 

Víte, že na Václavském náměstí rostou desítky hub? Není to sice v Praze, ale v Kněževsi u Rakovníka. Tenhle přírodní úkaz se tu vyskytuje už dvacet let a přímo na náměstí mohou lidé obdivovat nádherné hřiby a další druhy hub. Ale pozor, nesbírat. Místní si tuhle raritu totiž pečlivě hlídají, zjistil Pavel Pavlas.

Pokud se do městysu Kněževes vydáte, nemusíte mít strach, že na houbu nenarazíte. Na tamním náměstí rostou všude.

"V současné době rostou na 54 místech, letos přibyla tři a zajímavá. Jedno je před zdravotním střediskem, asi měly houby něco s nohou nebo s kloboukem, druhé místo je před farou, to šly ke zpovědi a třetí je před domem paní učitelky,"

řekl nám s humorem sobě vlastním jeden z jejich ochránců a obdivovatelů Vladimír Bazika a dodal, že nejčastěji zde rostou hřiby kavkazské a koloděje. Pokud byste si chtěli houby z náměstí odnést, nedělejte to. Téměř z každého okna přilehlých domů na vás kouká několik zdejších obyvatel. I přesto, že tady houby rostou už dvacet let, jsou pro ně stále vzácné, jak nám řekla další z obyvatelek.

"Je to taková součást zdejšího života."

A podotkla, že by ji nikdy nenapadalo tady houby sbírat. Na kněževeském náměstí je také krásně vidět i to, jakým způsobem houby v přírodě rostou. Věděli jste, že do kruhů? Pokud se do Kněževsi vydáte, budete moci obdivovat například i nádherné žampiony zápašné nebo klouzky. Houby na náměstí v Kněževsi u Rakovníka rostou asi do půlky října, záleží na počasí.

 

Zvon Augustin, foto: ČTKZvon Augustin, foto: ČTK V Hradci Králové křtili zvoníka. Tamní největší zvon se jmenuje Augustin. Jeho svátku na konci srpna využili tamní zvoníci. Jednak světili svoji novou zástavu a do svých řad slavnostně přijali nového zvoníka. Čekala ho poslední zkouška, kterou známe třeba u myslivců - musel vypít sklenici mléka, pohár vína, sklenici vody a půllitr piva. Pak teprve mohl být pasován. Slavnostnímu ceremoniálu byl přítomen i Jiří Fremuth.

"Jane řečený Košku, ve jménu sv. Augustýna a sv. Agáty a z pověření slovutné městské rady, tě pasuji na zvoníka zvonu Augustýn. Slib, že svoji práci poctivě a svědomitě vykonávati budeš. - Slibuji."

Foto: www.bilavez.czFoto: www.bilavez.cz "Zvoník musí umět umýt zvon a musí poslouchat pokyny řídícího zvoníka, aby nedošlo k nějakým úrazům," říká nově pasovaný zvoník Jan Košek. Zvonění na třetí největší zvon v zemi je pro něj mystický zážitek:

"Člověk si uvědomuje, že těch 500 let pro náš národ a pro historii něco znamená a styk s předmětem, který toto všechno pamatuje, je fascinující."

František Skopec, foto: www.bilavez.czFrantišek Skopec, foto: www.bilavez.cz Rozeznít osmitunový zvon je týmová práce, která vyžaduje koordinaci. Tentokrát byl hlavním zvoníkem František Skopec a pomáhala mu pětice dalších zvoníků:

„Alois Neruda ten bude startovat a chytat srdce a pak jsou tady čtyři zvoníci."

Královéhradecký zvon Augustin byl ulit v roce 1509, po staletí varoval před nebezpečím nebo svolával městské radní. Dnes už se rozezní jen zhruba desetkrát ročně.

"Někdy zvon zvoní společně se zvony katedrály, někdy sólo, jako dnes, protože dnes má Augustin svátek, tak aby byl slyšet,"

dodává František Skopec. Tentokrát zvonili zvoníci na bílé věži celých deset minut.

Linkovací služby

Doporučujeme

Související články

Více

Z archivu rubriky

Více

Aktuální relace