Toulky po regionech
Dnes se zatouláme na řeku Moravu - Baťův kanál slaví 70 let. Zajedeme i na Šumavu, kde odborníci satelitem sledují vybrané druhy zvířat. Od přírody se vydáme k technice a to za roboty do Liberce. Pak budeme lyžovat ve Skiareálu na Lipno a protože se blíží Vánoce, podíváme se, jaké způsoby přípravy kapra nabídli mistři šéfkuchaři ve Zvíkovském Podhradí a rozjímat budeme v labyrintu v Bělé na Opavsku.
"Účinným spojením těchto dvou záměrů vznikla myšlenka stavby závlahového a plavebního kanálu. Stavebníkem byla tehdy země Moravskoslezská. Firma Baťa financovala mimo jiné stavby, které byly třeba pro umožnění plavby. Taky je důležité zmínit, že Baťův kanál se stavěl v době hospodářské krize a dal práci stovkám lidí, protože se co nejvíce prací dělalo úmyslně ručně. Proto se také na financování stavby podílelo i minirstestvo veřejných prací."
"Myslíme si, že myšlenku té vodní cesty tlačil Jan Antonín Baťa, protože ho lákaly ambiciózní velké projekty. Určitě je známý filmový ateliér, kde se natáčely reklamy a vždy musel on přesvědčovat zbytek managementu firmy o tom, že ty jeho projekty mají smysl. Jan Antonín Baťa také snil o velkém průplavu Dunaj-Odra-Labe, o kterém se mluví mezi veřejností a v odborných kruzích dodnes. Snil o tom, že by se jednou takové dílo mohlo postavit a jako takovou ukázku chtěl využít právě průplav Otrokovice-Rohatec."
"V současné době jsou rozpracovány rozvojové záměry jako je napojení Baťova kanálu na město Kroměříž, vybudování plavební komory na jezu v Bělově a už téměř před zahájením stavby je propojení s říčním úsekem Rohatec - Hodonín. Tím by se propojila města Kroměříž a Hodonín pro turistickou plavbu. Není to pro nákladní plavbu, protože v těchto rozměrech je cesta pro nákladní dopravu nerentabilní."
"To jsou zvířata, která sledujeme již nyní a v plánu máme ještě nějaké další rozšíření projektu, ale zatím tato tři. Rys je takovým klíčovým regulátorem celého ekosystému, protože reguluje jak populace srnce, tak jelena a ti srnci a jeleni zase v dalším stupni ovlivňují podobu Šumavy v budoucím dobách, protože tím svým okusem ovlivňují regeneraci lesa po kůrovci, po nějakých větrných kalamitách a tak dále."
Projekt sleduje tři rysy, asi 60 jelenů a kolem 100 srnců. Pavel Šustr ubezpečuje, že data jsou proti pytlákům zabezpečena. Vysvětlil, že nejsou bezprostředně on-line, a jsou záměrně mírně zkreslena. Je možné, že se podaří do sledování zařadit i losa evropského, který na Šumavě rovněž žije. Zatím se ho ale nepodařilo odchytit a přidělat mu obojek. Projekt trvá už 4 roky a probíhá asi na tisíci kilometrech čtverečních, ale jak známo, zvířata hranice nerespektují, tak se často ocitnou i mimo tento prostor. Aby bylo možné zvířata sledovat, dostávají speciální obojky.
A jak to všechno probíhá? Tady už nastupuje technika. Obojky se zaměřují přes satelit, informace se pomocí SMS zpráv přenáší k počítačům a pozice téměř online se objevují v databázích a na mapách. Některé obojky jsou jednodušší a informace se z nich stahují pomocí kabelu, až se k obojku ochránci dostanou, uvedl pro Český rozhlas Pavel Šustr.
"A právě z těchto dat je možné dále zjistit informace, které potřebujeme, například nejohroženější porosty pro budoucí obnovu lesa nebo případně určité typy prostředí, které jsou víc nebezpečné pro srnce a jeleny ve vztahu k rysovi jako hlavnímu predátorovi."
Díky speciálním obojkům je možné za rok o jednom zvířeti zjistit asi 200 tisíc údajů.
Na hudbu tu tančil například pavouk, kterého brněnští středoškoláci sestavili ze speciální stavebnice.
"My jsme ho zatím naučili chodit, udělat kotrmelec dozadu, přitom umí ještě různě klepat nohama."
Studenti naštěstí pavouka nenaučili kousat, a tak si ho návštěvníci mohou pohladit po pavoučím bříšku. Je možné si pohladit i robotického psa. Toho sestavil Pavel Fejfar, spolu s Jakubem Novotným z jablonecké střední školy technické. a vdechli mu prostřednictvím speciálního programu řadu dovedností.
"Dokázali jsme ho postavit na hlavu, dokáže stát jen na dvou nohách, převalí se. Vypadá to sice jednoduše, ale naprogramovat to není žádná sranda."
Tak to byli roboti sestavení ze speciální stavebnice. Jakub Hůlka ze Sezimova Ústí si ale troufl zkonstruovat vlastního robota. Vypadal jako terénní obrněný vůz a ovládal se dálkově přes počítač.
"Sám se dokáže orientovat v prostoru díky infračidlům, vyhodnocuje kolem sebe překážky, neměl by nikde narazit a ještě má dva podprogramy, že dokáže zaparkovat příčně nebo podélně. Měl by mít ještě jedno patro, kde by měl mít tepelná a světelná čidla na detekci ohně."
Soutěž uspořádal Josef Janeček z liberecké fakulty mechatroniky, informatiky a meziooborových studií. Jak řekl, předvedené kreace robotů měly prověřit schopnosti a nápaditost studentů.
"Minimálně zaujmeme pozornost studentů a přitáhneme je k technickým oborům, pokud jsou tak orientovaní a ukážeme jim, že jsme schopni nabídnout zajímavé programy."
Na technické univerzitě už vyvinuli například robota na mytí fasád, pracují na zdokonalení robotického vidění a úplně unikátní je pak laboratoř počítačové řeči. Rádi tam uvidí nejen Jakuba Hůlku, který v soutěži Kyber robot zvítězil, ale všechny studenty s technickým cítěním.
Zima láká lyžaře. Mnohá střediska, přestože poslední dvě zimy byly chudé na sníh, investovala do vylepšení svého zařízení a služeb miliony korun. Výzkumný tým z univerzity v Curychu spočítal, že při nejhorším scénáři oteplování, nebude za 30 až 50 let využitelná více než polovina nynějších lyžařských středisek ve Švýcarsku. Přesto díky umělému zasněžování vznikají lyžařské areály i v nižších nadmořských výškách.
říká pro Český rozhlas Jan Pretl z Českého hydrometeorologického ústavu. A mluvčí ministerstva životního prostředí Jakub Kašpar dodává.
"Rakušané dokonce mají za to, že ani v Alpách nebude sníh, dokonce do výše 1600 metrů, což by v Česku znamenalo, že by sníh v nejbližších desetiletích začal pokrývat už pouze nejvyšší vrcholek Sněžky, ale v nadmořských výškách pod tisíc metrů, je ta investice byla opravdu velmi na rozmyšlenou."
Například loni otevřený areál ve Zlatých horách v Jeseníkách má nejvyšší bod 654 metry nad mořem. Až na pár dnů se topil v blátě. Desítkami milionů přitom dotovalo jeho výstavbu ministerstvo pro místní rozvoj i Evropská unie. Banky jsou při poskytování úvěrů provozovatelům lyžařských středisek velmi obezřetné, svou roli hraje zkušenost klienta s podnikáním v tomto oboru i vybavení areálu pro případ, že by nebyl sníh.
Takový areál je vybudovaný například na Lipně na Šumavě. Za 200 milionů korun tu nyní postavili tři lanovky, rozšířilo se tu dětské výukové hřiště a na sjezdovkách přibyla další sněhová děla. Do areálu se vypravil Jaroslav Skalický.
Lanovka od jezera vede sem, na nejvyšší bod zdejšího skiareálu do výšky 900 metrů nad mořem. Tady už je teplota 4 stupně pod nulou. Také tady docela mrazivě fouká. Stojím s ředitelem Skiareálu Lipno, s Lubošem Krejzou. Vy jste tady na sezózu připravili spoustu novinek pro lyžaře.
"Tři nové čtyřsedačkové lanovky. Přímo sem na vrchol Kramolína ústí dvě z nich, sjezdové tratě budou delší, od 980 metrů do 1300 metrů. Jsou prodloužené o více než 400 metrů."
Na nás teď padá jemná sněhová sprška ze sněhových děl, ten přírodní sníh by byl asi lepší.
"Je to vždycky nejlepší tak, když ten pevný základ z technického sněhu vytváří doopravdy kvalitní pevnou pistu a zase potom ten čerstvý prašánek, to je záruka pohodového lyžování."
O kolik je dražší umělá sněhová pokrývka, než kdyby napadl sníh zadarmo?
"O hodně, protože jsou to velice drahé technologie, jsou také velice výkonné, potom ten jejich provoz stojí spoustu peněz a to jak v oblasti energií, tak samozřejmě potom v oblasti lidských zdrojů, které se musí o ty sněžné kanóny starat. Technickým zasněžováním si umíme velice pomoci, protože třeba minulá zima byla u nás na srážky velice chudá a přesto jsme u nás lyžovali 121 dní."
"Vidíte, že investujeme a investujeme velice, takže určitě jsme neprodělali. Nebyl to žádný zázračný zisk, nicméně pořád si myslíme, že ta naše investice je dobře uložená. S tím technickým sněhem to dává určitou záruku nejenom nám, ale samozřejmě celému regionu, protože na náš Skiareál jsou v zimě napojeni ekonomicky ubytovatelé, provozovatelé restaurací, všichni samozřejmě z toho zimního cestovního ruchu žijí a všichni s napětím očekávají, jak se nám podaří novinky rozjet."
"Horská turistika je výnosný byznys, pochopitelně. Vše záleží na sněhových podmínkách. Ale Lipno nebo lipenské okolí přistoupilo k tomu zcela nově. Trošku napodobujeme Rakousko nebo Švýcarsko a hosté nebudou závislí jenom na sněhu a okolních kopcích, ale jsou pro ně připraveny rozsáhlé aktivity. Pochopitelně pokud jsou sněhové podmínky špatné nebo zhoršené, tak se stává, že nám hosté nedojedou nebo odjedou. Ale musí být vždycky, to už teď bude platit v podstatě v následujících desetiletích, připraven komplex služeb tak, abychom hosty v těchto střediscích i v případném nepříznivém počasí z hlediska sněhových podmínek udrželi."
Mohou česká střediska - jako třeba Lipno konkurovat sjezdovkám v Alpách?
"Ty ceny jsou dnes velmi srovnatelné. Ale poměrně i málo lyžařských středisek v Rakousku má tak příhodné podmínky právě pro rodiny s dětmi. Zde jsou mírnější kopce a je to svým způsobem doma, mohou kdykoliv dojet a vrátit se. Pokud by nebyly dobré sněhové podmínky a přesto mrzlo, tak je tam výborná možnost bruslení."
Kapr na vánočním stole nemusí mít jen podobu řízku s bramborovým salátem. Jihočeskou rybí pochoutku lze upravit na řadu zajímavých způsobů v duchu moderní kuchyně. O tom se snažili odbornou porotu i veřejnost přesvědčit mistři kuchaři z celé ČR. Ti se sjeli do hotelu Zvíkov ve Zvíkovském Podhradí na Písecku. Kuchařskou soutěž Český kapr tam sledovala jihočeská reportérka Pavla Kuchtová.
"Mě se tady třeba líbil třeba kapří filet na špenátovém lůžku."
Mistři kuchaři se prý ale stejně nakonec shodli, že na vánoční stůl patří smažený kapr s bramborovým salátem. Ale zpět k samotné soutěži s názvem Český kapr 2008. 12 kuchařů, kteří postoupili do celorepublikového finále, měli za úkol složit menu ze tří chodů a to do 45 minut.
"Základem je použít filet z kapra, který mohou doplnit také jinou sladkovodní rybou a různými přílohami. Vystavené vzorky, které tu jsou, tak to je skutečně pastva nejen pro jazyk, ale i pro oko. Jsou tady profesionální kuchaři a kuchařky, ale i žáci hotelových škol a učilišť a je docela zajímavé sledovat jak jim to jde od ruky."
Objevil se tu i smažený kapr v černé strouhance. Ta je dobarvená přírodní barvou ze sépie. Ke kuchařskému klání patřil i doprovodný program, ten byl právě při návštěvě Pavly Kuchtové v plném proudu.
"Za chvíli začne seminář o kávě a budou tady mistři republiky ve vaření kávy, takže to je velice zajímavé. Myslím si, že také přijde vhod zahřát se v tomto chladném počasí nějakým míchaným nápojem. Čeká nás doprovodný program s názvem Míchané nápoje pro zimní večery a kuchařky určitě uvítají rady, jak připravit moderní dorty a saláty a jaké trendy jsou například ve středomořské kuchyni."
Soutěž Český kapr si klade za cíl přinést kapra i evropské kuchyně. Ale co by to bylo za soutěž, kdybychom neznali vítěze? Tím se stal 22 letý Ondřej Koráb, který od nového roku míří do londýnské restaurace se dvěma michelinskými hvězdami. Jeho výsledné menu vznikalo 14 dnů. A jeho název zní: Zprudka opečený český kapr podávaný s kroketou z italského rizotta, feniklovou sedlinou a křupavou zeleninou a k tomu všemu šalotkovo-slávková omáčka. Už se mi sbíhají chutě, ale vím, že na Vánoce stejně skončím u kapra na řízek a bramborového salátu.
Vánoce mají i svou duchovní stránku. Což se projít třeba v Bělé na Opavsku, kde radnice nechala vytvořit kruhový labyrint o průměru téměř 25 metrů. Zdá se to málo, ale než dojdete ke středu, který zdobí vydlážděný kříž, ujdete po cestičkách přes půl kilometru. Obec se inspirovala proslulým labyrintem v gotické katedrále Chartres ve Francii. Labyrint vybudovala nedaleko léčebného pramene Židlo a turisty oblíbené Pstruží farmy tak, aby ho mohli využívat k odpočinku i lidé na vozíčku. Labyrint si prošel i Martin Knitl.
Je to událost, na kterou v Bělé u česko-polské hranice hned tak nezapomenou. Labyrint má průměr 25 metrů. Cesty jsou vydlážděny starými klingerkami z místní cihelny a uprostřed bludiště je na zemi velký kříž. Toto jsou úplně první návštěvníci, chodili a rozjímali.
"Mám takový pocit, jako když jsem byl v Egyptě na pyramidách, tak něco takového mě tu oslovuje. - Chodí se nám dobře, krásně, zjistili jsem, že je to 526 metrů."
Duší celé stavby je paní Andrea Murdoková. To co viděla v cizině, chtěla mít i v Bělé, hned vedle léčivého pramene. Jak mě řekla, labyrint vás vtáhne okamžitě téměř do středu a pak se střídavě přibližujete a vzdalujete. Je to jako v životě.
"Jste nemocný a chcete se uzdravit. Takže jako kdyby jste si doprostřed toho labyrintu dal zdraví. Teď vejdete a najednou vás to dostane úplně na okraj. Takže to najednou představuje změnu stravy, stojím před první překážkou. Každý ten obrat v labyrintu nám jakoby naznačuje tu životní krizi."
Už teď je jasné, že labyrint bude hodně navštěvovaný, třeba i věřícími z Polska. Starosta Bělé Karel Krupa prozradil ještě jednu věc, proč má z nového poutního místa radost. Díky němu se celé oblast kolem léčivých pramenů stala bezbariérovou a on dodržel slib neznámému vozíčkáři.
"Tímto projektem se mi podařilo slib splnit a touto cestou, jestli mě ten pán slyší, já ho neznám, mu říkám, už se k naší vodě dostanete."
Chůze labyrintem je pro věřící symbolem cesty do Jeruzaléma. Že je to výjimečný zážitek popisují i ti, kteří v kostele nikdy nebyli.
