Na horách už leží sníh a my se vydáme do Krkonoš, kde se chystá prodej známé, ale také kontroverzní stavby - Labské boudy. Z vrcholků hor se půjdeme ohřát a proč ne třeba v tropickém skleníku v Liberci, který nabízí nejednu atrakci. I odstřel těžní věže může být pro někoho atrakcí, pro někoho loučením s kusem života. Tak se na to dívali havíři, když šla k zemi věž v Doubravě. Vydáme se i pod zem - v Moravském krasu zpřístupnili už pátou jeskyni Výpustek, která bývala přísně tajným krytem. Možná i v podzemí žijí skřítci, ale ta pravá Pohádková říše vzniká v Moravské Třebové. Račí ocásky vám tu může v restauraci naservírovat třeba Ježibaba. Zapít je můžete Svatomartinským vínem, která má dvousetletou tradici.

Labská boudaLabská bouda Na horách už leží první sníh a horské chaty se začínají plnit turisty. Nejvíc se teď mluví o Labské boudě, která leží na hřebenech Krkonoš. Nikoliv kvůli turistům, ale kvůli prodeji. Labská bouda je totiž jedna z nejznámějších, ale také kontroverzních staveb nejvyšších českých hor. Je to devítipodlažní obří hotel, zčásti zapuštěný do terénu a restaurace. Betonový kolos se stavěl od roku 1969 celých 6 let poblíž místa původní dřevěné a skromnější Labské boudy, která vyhořela. Už tehdy s ní příliš nesouhlasili ochránci přírody. Po privatizaci získala Labskou boudu dopravní firma z Lázní Bělohrad, zrekonstruovala ji a teď ji nabízí k prodeji. A to za cenu 43 milionů korun. Zájem o koupi má i Správa Krkonošského národního parku, která by budovu nejradši zbourala a postavila zde skromnější stavbu. Může si takovou částku Správa dovolit, to je otázka pro zpravodajku Elišku Pilařovou.

Labská boudaLabská bouda "Vedení Správy se už obrátilo na ministerstvo životního prostředí se žádostí o konzultace, jak by mohl být objekt ze státních peněz zakoupen a následně například z prostředků operačních programů EU by bylo území v první ochranné zóně Národního parku revitalizováno, což předpokládá objekt odstranit. Skutečně i nedávná anketa potvrdila, že veřejnost považuje Labskou boudu za třetí nejhorší objekt východních Čech. To by ovšem při požadavcích na co nejšetrnější způsob demolice přišlo na desítky milionů. Vzhledem k jedinečnosti této části Krkonoš by to ale i za tuto cenu podle ochránců přírody stát mělo."

Nebude to mít vliv na bezpečnost návštěvníků Krkonoš? Nechyběla by Labská bouda?

Labská bouda, foto: CzechTourismLabská bouda, foto: CzechTourism "Tuto otázku si Správa parku už položila a údajně není problém postavit skromnější účelové přístřeší jako jsou třeba v Tatrách. Horská služba má v současné době svou sezónní služebnu na Luční boudě a podle vedení Horské služby Labská bouda byla tak dlouho uzavřena, že s její absencí se začalo počítat a záchytným bodem se i pro oblast Labské louky stala Vrbatova bouda."

Správě Krkonošského národního parku se také nelíbí, že majitelé mluví v inzerátu o Labské boudě jako o ziskové. Podle mluvčího Radka Drahného nemůže žádný podnikatel na provozu tak velkého zařízení, které je odstřižené od lyžařských areálů a dalších možností zábavy, vydělat. Loni správa parku udělila majitelům pokutu za koncert hudební skupiny a borůvkový bál. KRNAP si stěžoval i na zničené trávníky a kleč podél cesty z Pece pod Sněžkou na Luční boudu. Jak vše kolem Labské boudy dopadne, se teprve uvidí.

 

Černý důl v KrkonošíchČerný důl v Krkonoších Protože se na hory však jezdí spíše za lyžováním, než řešit problémy, podíváme se, co mají v Krkonoších připraveno pro turisty. V Černém dole otevřeli novou naučnou stezku. Označení Černý důl se objevuje v 16. století, ale s dolováním se tam začalo už zhruba o sto let dřív. Hornická privilegia získal pro celou tuto oblast východních Krkonoš nejvyšší horní a báňský hejtman Kryštof z Gendorfu. Postupně tu vznikl největší zlatý a stříbrný důl Svatý Kryštof. A naučná stezka přibližuje, jak tato místa vypadala v časech dolování.

"Před deseti lety členové Albeřické speleologické společnosti bádali v novodobých důlních dílech uranového průzkumu a objevili propad nad štolou jednoho ze středověkých stříbrných dolů zřejmě z Gendorfovy doby ještě se zachovalými stopami po želízcích. Objevili to, o čem se vědělo jenom ze starých zápisů a z legend. Stezka zčásti vede po skutečných starých hornických chodnících. Vysvětluje co a jak se dolovalo, instalovány jsou tu balvany základních rud, i nákresy, jak se v nejstarších dobách ruda zpracovávala, kde stávaly pece a také stará bouda Berghaus. Navíc je vysvětlen i geologický původ Krkonoš a upozorněno je i na vznik některých zajímavých geologických jevů, třeba skalní jehly."

Do dvou let se plánuje i sestup do podzemí dolu jako 11. zastávka naučné stezky.

 

Foto: Archiv Radia PrahaFoto: Archiv Radia Praha Pojďme se po návštěvě našich nejvyšších hor trochu ohřát. Třeba do skleníku Botanické zahrady v Liberci. Najdete tu kamélie staré přes 200 let, unikátní sbírku masožravých rostlin a nebo odborníky na celém světě obdivovanou kolekci orchidejí. S dalšími partnery chystá botanická zahrada i společný projekt. My ale začneme v zajímavém pavilonu, který představí ředitel Miloslav Studnička.

"Toto je pavilon, který se nazývá květnice. On totiž shromažďuje archaický sortiment, který býval v zámeckých oranžériích. Především jsou tady doslova unikátní kamélie, nejstarší v Evropě - to je taková dominanta. A kolem je sortiment, který býval snášen z celého světa. Byly to ve své době senzace, nové kultivary a to všechno je tady jako by bez ladu a skladu."

Za pozornost stojí i tvar skleníku Botanické zahrady. Máte totiž pocit jako by jste se ocitli v nějakém sci-fi filmu. Skleníky jsou ve tvaru jakýchsi buněk, které s trochou nadsázky vypadají jako iglú.

"Je to tvar prazvláštní, musí se říct, že ani dva skleníky nejsou stejné. Je to ale vždy takový podobný harmonický tvar, který opravdu napodobuje přírodě blízké struktury. Dá se nazvat třeba drúzou krystalů a nebo sestavou buněk v rostlinném pletivu."

Botanická zahrada teď připravuje nových projekt. Kousek od ní totiž leží zoo a sady. Uvažuje se proto o propojení. Vzniknout tu má vyhlídková věž. Ta však nebude na kopci, ale v údolí.

"V té věži bude hlavně výtah, který dostane invalidy z nízké úrovně zoo do vysoké úrovně botanické zahrady. A bude tam i možný průhled do korunového prostoru arboreta, což je atrakce."

 

Odstřel těžní věže dolu Doubrava, foto: ČTKOdstřel těžní věže dolu Doubrava, foto: ČTK Atrakcí byl pro mnohé i odstřel těžební věže v Doubravě. Pro horníky, kteří tu strávili velkou část života, to však byl spíše smutek. Ostravsko - karvinské doly ruší provoz, uhlí budou dobývat ze sousedních šachet. Na demolici tří set tunového kolosu použil střelmistr deset kilogramů výbušniny a byla u toho také Andrea Čánová.

Už hodinu před avizovanou demolicí postával před hlavní vrátnicí dolu Doubrava bývalý havíř Jindřich Jirsák. Na této šachtě pracoval 25 let. Na neobvyklou událost se patřičně oblékl. Na hlavě měl kovbojský klobouk zdobený malými překříženými hornickými kladívky a neskrýval dojetí.

"Je to strašné, je mi to líto. Chci si teď koupit černé pivo na smutek. U srdce to bolí."

Dojatý bývalý horník vzpomínal hlavně na chlapské přátelství, které sebou těžká práce pod zemí nese.

"Je to kus mého života, tady přes tu bránu jsem chodil. Tam to žilo a nejlepší je to, že jsme byli kamarádi."

Mluvčí OKD Věra Breiová vysvětluje, že demolice věže byla nutná.

"Likviduje se celý povrchový areál Doubravy. Zbytek uhlí už se dotěží spodní cestou propojením s dolem ČSA."

Důl DoubravaDůl Doubrava Odstřel těžební věže v důlním areálu není nic jednoduchého. Střelmistr musel ke každé patce věže dát určité množství trhavin a odpálit vše tak, aby kolos spadl na přesně dané místo, vysvětluje Zdeněk Pastva z demoliční firmy.

"Hodně náročné, nebezpečné a dlouhá příprava. Je to ocelová konstrukce, která je specifická v tom, že každá těžní věž je jinak stavěná."

Odstřel ohlásila siréna a pak už přišla velká rána, oblaka dýmu a 50 metrů vysoká věž se skácela k zemi.

Pro bývalého horníka Jindřicha Jirsáka to byl dojemný pohled.

"Je to kruté, je to strašné. Kouř, čoud. Ta slzička se tam tlačí, je to kus života."

Ostatní přihlížející zase ocenili profesionalitu střelmistra.

"Bylo to perfektně udělané, pěkně spadla tam, kam to chtěli."

Na místě bývalé věže chce OKD postavit malý pomníček.

 

Jeskyně Výpustek, foto: Lasy, CC BY-SA 3.0 UnportedJeskyně Výpustek, foto: Lasy, CC BY-SA 3.0 Unported V Moravském krasu zpřístupnili už pátou jeskyni. Turistům se otevřel po léta přísně utajovaný Výpustek nedaleko od městečka Křtiny. Hlavním lákadlem podzemí je bývalý vojenský kryt a taky pozůstatky německé válečné továrny. Labyrint temných chodeb a dómů jeskyně byl vytvořen vodou Křtinského potoka. Už v 17. století ho navštěvovali různí mastičkáři, kteří tu nacházeli kosti pravěkých zvířat. Začátkem 19. století navštívil několikrát Výpustek hrabě Hugo František ze Salmů. Cestu si značil sypáním plev, aby nezabloudil nebo některé prostory neprocházel dvakrát. Údajně zazdil vstupy do některých nebezpečných partií. Procházeli tu i další badatelé. V roce 1939 byl učiněn záhadný objev prostor dlouhých přes půl kilometru s obrovským jezerem. Po válce se však tuhle část jeskyně objevit nepodařilo.

Později Výpustek obsadila armáda, která tu v 60. letech začala budovat supertajné velitelské stanoviště. Stavbu se dařilo léta úspěšně tajit. Co přesně se nachází v podzemí, netušili ani obyvatelé nedalekých Křtin. Robert Dvořáček k útvaru ve Křtinách nastoupil na začátku 70. let jako voják základní služby a pak v něm až donedávna sloužil jako voják z povolání. Podzemní kryt byl určen pro velení armády, které tu mohlo přečkat jaderný i chemický útok.

Jeskyně Výpustek, foto: Lasy, CC BY-SA 3.0 UnportedJeskyně Výpustek, foto: Lasy, CC BY-SA 3.0 Unported "Nad námi je v tomto místě asi 55 metrů skalního nadloží. Podle ženijních předpisů je třída odolnosti tohoto objektu 4. To znamená, že podle předpisů měl objekt snést přímý zásah leteckou pumou 600 kilogramů a jaderný výbuch o síle deseti kilotun."

Návštěvnická trasa ve Výpustku vede ložnicemi mužstva, kolem pracoviště spojařů, či místností s dosud funkční úpravou vzduchu. Zdá se, jako by armáda kryt opustila před několika dny. Jeskyně ale připomíná i starší vojenskou historii. Podzemní německou továrnu na výrobu součástek do leteckých motorů. Výpustek česká armáda opustila v roce 2001. Zhruba před rokem pak objekt včetně venkovního areálu převzala Správa jeskyní. Zbourala část provozních budov a na jejich místě zbudovala parkoviště pro návštěvníky, říká vedoucí Správy jeskyní Moravského krasu Jiří Hebelka. Prohlídkovou trasu v budoucnu rozšíří expozice o využívání jeskyně člověkem či o některé paleontologické nálezy.

"Předpokládáme, že provoz bude probíhat do konce prosince. Potom bude jeskyně v lednu a v únoru uzavřena a od března již nastoupí do řádného provozu jako pátá zpřístupněná jeskyně v Moravském krasu."

 

V ramenech řeky Moravy našlo nový domov 25 raků říčních. Skončil tak šestiletý projekt, kdy se olomoucká radnice snažila vrátit tohoto kriticky ohroženého raka do původních lokalit na Olomoucku. Už se raci v řece zabydleli, to je otázka pro Blanku Mazalovou.

"Počty raků říčních se tu během šesti let úspěšně stabilizovaly a v příštích třech letech už bude olomoucká radnice se zoology pouze pomocí takových speciálních košů z Finska kontrolovat, jak se raci na nových místech usadili a jestli se rozmnožují. Dnes jsme se dívali, jak zoolog Miloš Holzer vypouštěl poslední dvě desítky takových dospělých ráčků zhruba deseticentimetrových do vody. Celkem jich tu během šesti let opatrně vrátil do přírody na Olomoucku neuvěřitelných 3200. Zkrátka vzácný rak říční už se nám tu na Olomoucku dobře zabydlel. Má tu kvalitní potravu, čistou vodu a také dostatek úkrytů."

Zdá se tedy, že má rak říční už v návratu do přírody vyhráno.

"S určitou výhradou. Rak říční ještě s rakem kamenáčem i nadále patří k ohroženým druhům zákonem chráněným. Velké nebezpečí teď pro ně znamenají jiné druhy raků. Je to rak pruhovaný a signální, kteří pocházejí z Ameriky. Ti se sem dostali hlavně díky gurmánům, kteří si pochutnávají na jejich mase. Tito raci se dostali také k nám do volné přírody a vytlačují naše původní druhy. Přenášejí totiž na ně račí mor. Naštěstí na Moravě se tito nepůvodní raci zatím neobjevují."

 

Z filmu ArabelaZ filmu Arabela V Moravské Třebové vyroste pohádková říše. Je to projekt, který u nás nemá obdobu a mohl by přilákat nové turisty. Pohádky to jsou princezny, princové, zámky, krásné příběhy s dobrým koncem. Jak bude vypadat pohádková říše v Moravské Třebové poví Věra Pavlasová.

"Pohádková říše v Moravské Třebové by měla vzniknout na Knížecí louce v jižní části města. Je to první projekt svého druhu a součástí říše by mělo být muzeum českých pohádek a filmů s pohádkovou tématikou. Dále pohádková zahrada, pohádková restaurace, případně hotel. Návštěvník by tu mohl vidět například Sněhurku, Karkulku, draka, princeznu Arabelu nebo Rumburaka a tak dále. Ve stylové restauraci budou obsluhovat rovněž pohádkové bytosti. V zahradě by se měly hrát pohádky. Měl by to být projekt, který rozšíří turistickou nabídku Moravské Třebové o další aktivity zábavního charakteru, ale zároveň nabídne i relaxační zónu."

Zámek v Moravské TřebovéZámek v Moravské Třebové Pohádková říše takto pojatá zatím opravdu nikde není. Městu ho doporučila odborná firma, která se zabývá rozvojem cestovního ruchu.

"Pardubický kraj, u nás nejméně navštěvovaný region a Moravsko-Třebovsko jako jeho součást chce nabídnout atraktivity, které by turisty přilákaly. Zatím totiž nevyužívá podle odborníků všechen potenciál cestovního ruchu. Takže projekt Pohádková říše má punc jedinečnosti a může zvýšit konkurenceschopnost města i regionu."

Ke každé pohádce patří i zámek a ten v Moravské Třebové mají. Bude součástí Pohádkové říše?

"Ano, Knížecí louka je totiž kousek od zámku. Mimochodem například zřízení středověké mučírny výrazně zvýšilo jeho návštěvnost a to až o neuvěřitelných 800 procent. Také prostory zámku a zámeckých zahrad by chtěli moravskotřebovští napojit na projekt Pohádkové říše."

 

Krásně snít se dá nejen u pohádky, ale také u sklenky mladého vína. Za svatomartinským vínem se vydáme tam, kde je vinic nejvíce a to je jižní Morava. Ochutnat víno se vypravil i Bohumír Mazáč.

Historie svatomartinského vína sahá až do období vlády císaře Josefa II. Tehdy totiž končila vinařům pracujících u větších sedláků služba. Její pokračování na další rok se poté dojednávalo při skleničce mladého vína. Tradice Svatomartinského vína je obnovována v posledních třech letech, kdy ochrannou známku k vínu získal Vinařský fond. Co rozhoduje o tom, aby bylo víno mezi svatomartinská zařazeno, to je otázka pro ředitele fondu Jaroslava Machovce.

"Samozřejmě označení Svatomartinské pod sebou zahrnuje vína mladá a podle toho ta vína musí vypadat. Požadavek na tato vína je, aby byla svěží s pikantní kyselinou. Nechceme, aby to byla už vína úplně hotová se vším všudy, vyzrálá. Ono to ani není možné. Chceme, aby se ukázala v té podobně, v jaké momentálně jsou, tedy jako krásná svěží, velmi příjemná mlaďoučká vína."

Ještě donedávna bylo synonymem mladých vín francouzské Beaujolais Nouveau, které má o poznání kratší tradici, ale mnohem propracovanější marketingovou stránku prodeje.

"Chtěli jsme využít příležitosti, že skutečně je zájem o ochutnávání mladých vín právě v této době a proto vína jsou takto připravována a takto chystána."

Zájem o Svatomartinské víno stále roste. Zatímco před třemi lety bylo Svatomartinského prodáno přes 150 tisíc kusů lahví, letos by měl počet překročit 600 tisíc. Svatomartinské víno budou moci prodávat jen vinaři, jejichž vzorky prošly náročným hodnocením.

Milovníci vín se například sešli v Brně na náměstí přesně v 11 hodin. Neodradilo je ani husté sněžení. Připraveno bylo na 3000 skleniček a 13 vinařů. Předseda Vinařského fondu a zároveň jihomoravský hejtman Stanislav Juránek připomněl dlouhou tradici svatomartinských vín.

Ochutnávka svatomartinského vína ve ValticíchOchutnávka svatomartinského vína ve Valticích "Ať žije Svatomartinské, ať je dobré a ať nám vyjde zase celý vinařský rok, který z jedné strany končí, z druhé začíná. A vám všem dobrou chuť."

A pak už mohlo začít ochutnávání. Jaké je víno letos?

"Já mám první, teprve ochutnávám, ale už jsem měl před 14 dny v Čejkovicích. Předmartinské jsem měl. - Chutná, je velice dobré, škoda to počasí. Je to vynikající, mělo by to být každý týden."

Mohu se zeptat, jaké je?

"Studené, ale dobré. - Kyselé, výborné, suché, všechno tady máte."

Svatomartinské víno se může pít nejen do rána, ale až do února, kdy už ho podle vinařů nahradí nová hotová vína z letošní úrody.