Přehled tisku

Foto: ČTK Případ úmrtí ostravského soudce Miloslava Studničky znovu oživil úvahy o tom, zda by soudci nebo státní zástupci neměli mít větší ochranu. A podle zjištění Práva by se tomu někteří rozhodně nebránili. Šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robert Šlachta Právu řekl, že policisté přijdou zhruba na deset případů možného ohrožení soudců nebo žalobců ročně. Podle svých slov si však nepamatuje, že by riziko vyhodnotili jako tak závažné, že by jim reálně hrozila smrt. Málo je prý i případů, kdy dostanou policejní ochranku. Jak Šlachta poznamenal, ochrana člověku hodně změní život, proto do toho moc lidí jít nechce. Sám patří k lidem, podle nichž by se zabezpečení soudců, státních zástupců i policistů mělo zvýšit. Mělo by se zabránit hlavně tomu, aby se osobní údaje soudců nebo žalobců, které jsou evidovány v různých úředních registrech, dostávaly do nepovolaných rukou. Soudci vědí o útocích své. Jednomu podpálili auto, jiní dostali obálku s prázdnou nábojnicí, byli sledováni, existovaly falešné weby a tak dále.

Pavel Bém Co projekt, to průšvih, píše Mladá fronta Dnes. V kartě Pražana utopilo město miliardu. Zdravotní knížky nikdo nepoužíval. Nové registry se hroutí. Někdejší pražský primátor Pavel Bém patřil k nejpopulárnějším politikům v Česku. Do doby, než vypukl skandál jménem Opencard. Karta Pražana měla nabídnout desítky funkcí. Nakonec slouží jen jako průkazka na městskou hromadnou dopravu. Teď se uvažuje o zrušení projektu, který stál miliardu korun. Prakticky každý IT projekt z veřejných peněz trpěl na startu značnými nedostatky a často špatně skončil. Naprostým fiaskem byl systém elektronických zdravotních knížek IZIP. Dvě miliardy, které za ně stát zaplatil, byly k ničemu. Knížky skoro nikdo nevyužíval a projekt letos skončil. Letos v lednu se do potíží dostaly desítky tisíc lidí, kteří jsou závislí na dávkách. Nový software úřadů práce buď nefungoval nebo byl extrémně pomalý. Provozní problémy přitom vznikly z podobného důvodu, jako je tomu nyní u registru vozidel. Programy, které se obvykle vyvíjejí dva roky, musely dodavatelské firmy připravit za šest měsíců. A ministerstvo práce už chystá na září další velký projekt - tzv. S-karty, pomocí nichž se budou vybírat všechny dávky.

Domácí poptávka zůstane slabinou české ekonomiky. Jak uvádí Hospodářské noviny, reálné mzdy zaměstnanců totiž letos a zřejmě i v příštím roce kvůli pokračující recesi poklesnou. To dále sníží koupěschopnost českých domácností. Podle průzkumu mezi více než dvě stě firmami, který provedl svaz průmyslu s centrální bankou, by letos hrubé mzdy měly vzrůst o 1,67 procent. Pro příští rok pak průmyslníci čekají růst jen o 1,41 procent. Inflace je nyní nad třemi procenty, příští rok se nečeká pokles pod dvě. Další prostředky domácnostem odčerpá zvýšení DPH. Chabá domácí spotřeba je jedním z hlavních faktorů, který brzdí českou ekonomiku, vláda však žádná opatření na podporu spotřeby domácností či stimulaci investic nechystá. Jediným způsobem, jak nastartovat růst, zůstane export. Podniky musí ve větší míře hledat nové trhy, dodávají Hospodářské noviny.

Chcete nádraží? Dráhy vám ho prodají, píší Lidové noviny. Například rodinný dům se zahradou v Třemošné u Plzně. Dům má sice nájemníky, ale je levný, vyvolávací cena je přes půl miliónu korun. Majitelem nemovitosti jsou České dráhy. Snaží se jí zbavit - stejně jako stovky dalších domků, nádražních budov či pozemků. České dráhy disponují nepotřebným majetkem v hodnotě až dvaceti miliard korun, řekl Lidovým novinám generální ředitel Petr Žaluda. Dráhy už rozjely obří rozprodej, protože potřebují peníze. Například na nákup nových vlaků a opravy těch starých. Na webu Českých drah jsou tisíce budov a pozemků, které si lze koupit. Brzy to ale už možné nebude. Zájemci totiž 'vyzobali' jen ty nejlukrativnější nemovitosti, zpustlé drážní domky či sklady nikdo nechtěl. Dráhy je proto namixují do jednoho balíčku, kde bude vše v jednom. K zachovalé drážní budově s byty si budou muset zájemci koupit třeba starou vodárnu nebo oprýskaný sklad.

David Rath Vyšetřování kauzy zmanipulovaných zakázek ve Středočeském kraji, ve které je stíhaný pro korupci poslanec David Rath, se významně posunulo, píše Právo. Majitelka stavební firmě FISA Ivana Salačová, dnes už propuštěná z vazby, se zatím jako jediná rozhodla vypovídat a částečně doznala svou vinu. Zároveň chce získat postavení tzv. spolupracující obviněné. Právu to řekl její advokát Vojtěch Veverka. Podle něj Salačová usvědčuje údajné hlavní organizátory kauzy Petra Kotta a šéfku kladenské nemocnice Kateřinu Pancovou. Institut spolupracujícího obviněného u nás zavedl nový trestní zákoník v lednu 2010 a podle soudce Nejvyššího soudu Pavla Šámala se využívá. Podnikatelka strávila ve vazbě měsíc a půl. Její výpověď trvala 8 hodin a během následujícího víkendu požádal advokát o její propuštění z vazby. A hned v pondělí 25. června se tak stalo.

Dříve potřebovali lékaři k vyšetření zahraničního pacienta tlumočníka. Dnes jim často stačí, když sáhnou po knížce medicínského komiksu. Jak uvádí Hospodářské noviny, cizinci, kteří neumějí anglicky, jim pak během chvíle ukážou, co je kde bolí, třebaže jejich řeči v české ordinaci nikdo nerozumí. Je to praktické, navíc náklady na zajištění tlumočníka nám od zavedení karet klesly o třetinu, říká Renata Jenšíková, mluvčí plzeňské fakultní nemocnice. Tady začali příručky s anatomickými nákresy používat nejdříve. Teď se mají objevit ve všech nemocnicích. Ministerstvo zdravotnictví o tom už jedná s plzeňským magistrátem, který sérii obrázků pro základní obory, jako je chirurgie nebo porodnictví, nechal vyrobit. České kliniky mají ve světě dobrou pověst a třeba na umělé oplodnění či estetické zákroky se sem jezdí stále častěji. S Brity se lékaři domluví. Problém však mají například s Araby, Ukrajinci nebo Rusy.

Večeřet u jednoho stolu? V Česku ne, konstatuje titulek Mladé fronty Dnes. Přijít z práce či ze školy, vylovit z lednice něco k snědku a sežvýkat si onen úlovek o samotě zalezlí ve svém pokoji, nejlépe u televize, či internetu. Kultura stolování veškerá žádná. Podobně si 'užívá' jídla stále více Čechů a rituál společného stolování s rodinou se ve většině rodin stal téměř přežitkem. Zhruba třetina Čechů se s rodinou u jednoho stolu nesejde ani jednou za týden. Dokazuje to nedávný průzkum časopisu Reader's Digest. Podle něj Češi patří v tomto ohledu mezi outsidery i na mezinárodní úrovni. Více než pět krát týdně se u společného jídla sejde jen 28 procent Čechů. Méně často spolu stolují už jen Rusové. Naopak na Filipínách nebo v Nizozemsku je společná večeře či oběd svátkem - více než pětkrát týdně tu usedají ke stejnému stolu zhruba dvě třetiny lidí. Proč jsou na tom Češi tak bídně? Podle sociologa Petra Soukupa to souvisí se změnou životního stylu. Podle něj se Češi ke společným tabulím časem znovu vrátí. Jak dodal, třeba v 90. letech lidé kvůli rychlé změně životního stylu přestali jezdit na chaty, dnes už se zase chataři vracejí.

Krteček má potěšit čínské děti a funkcionáře, píše komentář Lidových novin. Právě design, marketing či komunikace korunují ekonomický úspěch. Proto je vysílání Krtečka v čínské televizi stejně důležité jako třeba úspěch na strojírenském veletrhu. Kuriózní je ovšem Krtečkova cesta do Číny. Autorská práva koupila a jeho vysílání v čínské televizi vyjednala skupina PPF, jež potřebuje získat licenci pro rozšíření působnosti své úvěrové firmy. V čele výpravy, jež dar Petra Kellnera čínským dětem přiveze, stane Livia Klausová. Z Krtečkovi pouti do Číny vystupují dvě poučení. Pro firmu typu PPF jsou trhy v Rusku a Číně tak důležité, že pro ni reputace na domácí půdě možná už není podstatná. A firemní dary jsou málokdy nezištné, byť by byly roztomilé a heboučké.