Žáci přibližně poloviny škol jsou dnes spokojeni, píše se v pondělní Mladé frontě Dnes. Mají prodloužený víkend. Na dveřích jejich škol visí papír s nápisem stávka, někde i s vysvětlením, proč se ve školství vlastně stávkuje.
Foto: ČTK
Žáci přibližně poloviny škol jsou dnes spokojeni, píše se v pondělní Mladé frontě Dnes. Mají prodloužený víkend. Na dveřích jejich škol visí papír s nápisem stávka, někde i s vysvětlením, proč se ve školství vlastně stávkuje. Půl miliardy korun, které vláda letos pracovníkům ve školách přidala na platy, se zdá jako hodně peněz, ve školství se ale rozpustí téměř nepozorovaně. Nejsou to ani dvě stovky měsíčně na člověka. Vzdělání podle oficiálních statistik patří k oblastem s nejvyšším propadem reálných platů. Ve školách se však nemluví jen o platech. Učitelé s obavami sledují i vybavení školními pomůckami a učebnicemi. Dotace na tuto oblast klesly meziročně o čtvrtinu. Když se všechno podtrhne a sečte, píše se v Mladé frontě Dnes, hraje se dnes o spokojenost a sebevědomí učitelů. Vyšší platy nejspíš výrazně nezmění skupinu těch špatných, kteří ve školství nepochybně jsou. Přinesly by však vyšší zájem o tuto profesi a možnost lepšího výběru.
Mirek Topolánek, foto: ČTK
Mirek Topolánek je připraven rozpustit koalici, odstoupit z funkce premiéra ale nehodlá, uvádí komentář Lidových novin. Už se vidí předsedou menšinové vlády. Česká veřejnost si podle něj zaslouží, aby se dokončily některé projekty, které jeho vláda nastartovala - například v oblasti policie a soudnictví. Jde také o naše předsednictví v Evropské unii. To je ale k smíchu, píše autor. Přebarvit policejní auta za stovky milionů korun by dokázal i Jiří Paroubek. U soudů je ale třeba pohlídat až do konce Čunkovu kauzu, u čehož by měl Topolánek opravdu raději být. Sečteno, pokud jeho vláda nefunguje, měl by Topolánek prostě a jednoduše odejít. Ať si s případnou politickou krizí poradí někdo jiný, třeba Václav Klaus.
Komentář Práva se vrací ke kauze nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké a dalších vysokých funkcionářů české justice, které stínová ministryně spravedlnosti za sociální demokracii Marie Benešová označila za justiční mafii. Vesecká v nedělních Otázkách Václava Moravce v České televizi potvrdila, že ze své funkce nehodlá odstoupit. Soudce Vojtěch Cepl přitom v podstatě slova Marie Benešové potvrdil, když jí u soudu nenařídil, aby se Vesecké omluvila. Z ostudy kabát zůstal v šatně, píše komentátor k televiznímu vystoupení Vesecké, před kamerami opět seděla ta známá elegantní a vysmátá dáma, jak Renatu Veseckou známe. Divák se však mohl poklidně věnovat svému nedělnímu knedlo-zelo-vepřo, z televize se linulo mlžení. Moderátor nedokázal zarazit nimrání se v detailech celé kauzy, na druhé straně ale nechal bez povšimnutí matoucí polopravdu o tom, že Vesecká nemohla chybět u otvírání justičního paláce v Jihlavě. Jak ale Václav Moravec i Renata Vesecká dobře vědí, rozsudek soudce Vojtěcha Cepla se netýkal oficiální slavnosti, ale následného rautu pro zvané, kde zjevně mohlo k ovlivňování kauzy Jiřího Čunka dojít. Jen divák, který politiku vnímá na půl oka, si to nepřebere, píše se v komentáři Práva.
Matka porazila české soudy, uvádí se v Lidových novinách. První Češce se podařilo ve Štrasburku vyhrát soud kvůli tomu, že jí otec jejího dítě bránil ve styku s dcerou. Štrasburský soud jí dal jednoznačně za pravdu v tom, že český stát její právo na kontakt s dítětem nezajistil. Valerie Andělová svou dceru dva roky vůbec neviděla. Otec totiž bojkotoval rozhodnutí soudu, že dcera má s matkou trávit každý druhý víkend. Andělová však ve Štrasburku neuspěla sama, patřila ke skupině dalších šesti rodičů, pěti otců a jedné matky, jejichž práva na rodinný život byla podle rozhodnutí evropského soudu pošlapána. Dalších třináct rodičů uspělo ve Štrasburku se stížností, že jejich spor o dítě se táhl příliš dlouho. Léta trvající spory o dítě přitom mají neblahé následky. Odborníci hovoří o syndromu zavrženého rodiče. Dítě, závislé na jednom z rodičů a popouzené proti tomu druhému, ho nakonec zavrhne. Soudci přitom mají dostatek nástrojů, jak proti bojkotujícím rodičům zasáhnout. Za každý zmařený kontakt s rodičem mohou uložit pokutu 50 tisíc korun, mohou pro dítě poslat exekutora nebo zahájit řízení, že dítě bude svěřeno do výchovy druhému z rodičů. Těchto prostředků ale užívají jen málo, napsaly Lidové noviny.
Až 39 léků měla podle deníku Právo předepsáno klientka Zdravotní pojišťovny. Sedm léků z toho byla antibiotika. Při kontrole poplatků u lékaře a doplatků za léky to zjistili pracovníci jejího kontrolního oddělení. Pojišťovna nyní šetří, s jakými nemocemi žena u lékařů byla a zda předepisování tolika léků bylo nezbytné. Pokud by všechny léky skutečně užívala, mohla by jejich kombinace způsobit vážné zdravotní problémy. To potvrdil i mluvčí ministerstva zdravotnictví Tomáš Cikrt. Jak Právo zjistilo, jiné pojišťovny podobný případ dosud nemají. Všechny ale budou vracet peníze pacientům, kteří již v 1. čtvrtletí letošního roku překročili roční limit pět tisíc korun na doplatky za léky a poplatky. VZP například vrátí peníze 147 pojištěncům v celkové částce 323 000 korun.
Podle Hospodářských novin si vzbouřená pražská divadla, která ostře kritizují nový grantový systém z pera radního Milana Richtera, připsala první velkou výhru. Primátor Pavel Bém totiž slíbil, že divadelníkům ustoupí a zruší nejkritizovanější část Richterovy reformy financování pražských divadel: dotaci na vstupenku. Divadla by tak už neměla dostávat dotace podle toho, kolik prodají lístků. Bém navíc Richtera nepřímo zkritizoval, že město teď zbytečně kvůli dotacím na vstupenku spolufinancuje i divadla, která neslouží Pražanům, ale zahraničním turistům. Podle primátora se Richter při tvorbě grantového systému dopustil i dalších chyb. Nebyl schopen vést jasnou hranici mezi zskovými a neziskovými divadly. Bém přitom za svým spolustraníkem až dosud neochvějně stál, připomíná deník. Obrátil poté, co demonstrující divadelníci vtrhli i na pražský magistrát a donutili Béma, aby přerušil jednání zastupitelstva. Odvolávat radního však pražský primátor /zatím/ nehodlá.
Markéta Irglová a Glen Hansard, foto: ČTK
O popularitě Markéty Irglové a Glena Hansarda, kteří v neděli vystoupili v Praze poprvé poté, co získali Oscara za svou filmovou píseň Falling Slowly, píší Lidové noviny. Ve vyprodaném divadle Archa jim tleskalo 1200 diváků. Soundtracku slavné skladby s původním názvem The Swell Season se přitom předtím, nežli získal Oscara, v Česku prodaly jen tři stovky kusů. Popularita obou zpěváků a muzikantů závratně vzrostla až po Oscarech. A právě v tu chvíli se na adresu hudebních kritiků začaly ozývat urážky a označení, že jsou "závistiví Čecháčkové, kteří nepřejí úspěch" a podobně. Nejvíce jich "schytali" redaktoři časopisu Týden, kteří poukázali na to, že píseň Falling Slowly by neměla být na Oscarech oceněna, protože její předchozí uvádění na koncertech odporuje regulím. Porota Oscarů se ale spokojila s čestným prohlášením a chronologií vzniku písně. Čtenáři v redakčních mailech vzápětí všechny kritiky označili za lháře a závistivce. Možná by nebylo marné poslouchat a nakupovat muziku hlavou a smysly, píše autorka v Lidových novinách, a rozhodnout, zda se vám to líbí nebo ne. Pokud jste si z jejich muziky "nesedali na zadek" dříve, není důvod, aby se to po Oscarech změnilo. A se závistí ani absencí pokory to opravdu nemá nic společného.
