Student univerzity v Hradci Králové v pondělí s nebývalou zuřivostí napadl vysokoškolského učitele. Píše MF Dnes. Dvacetiletý Martin Jelínek, který studoval politologii, zaútočil na třiapadesátiletého Jana Laška v kanceláři na katedře pedagogiky a psychologie. Udeřil učitele zezadu hliníkovou softbalovou pálkou.
Student univerzity v Hradci Králové v pondělí s nebývalou zuřivostí napadl vysokoškolského učitele. Píše MF Dnes. Dvacetiletý Martin Jelínek, který studoval politologii, zaútočil na třiapadesátiletého Jana Laška v kanceláři na katedře pedagogiky a psychologie. Udeřil učitele zezadu hliníkovou softbalovou pálkou. Trefil ho do ramene a zuřivě mlátil dál. Jan Lašek spadl na zem a bránil se sérii ran a kopanců. Nakonec utrpěl jen menší zranění. Je prvním českým vysokoškolským pedagogem, který byl napaden na univerzitní půdě. "Vyhrožoval, že mě zabije," vzpomínal později na hrůznou situaci. Osobně Jelínka nezná. Říká, že ho viděl jen jedinkrát, když mladík přišel požádat o radu kvůli rodinným problémům. "Odkázal jsem ho na kolegyni, která vede poradnu pro studenty." Policisté už Jelínka zatkli. Útoků žáků či studentů na pedagogy v Česku přibývá. Situace sice není zatím taková jako v USA, kde studenti občas útočí na učitele i spolužáky se zbraní v ruce, odborníci však nevylučují, že se to může změnit. "Agresivita u dětí a mladých lidí neustále roste," konstatuje například ústecká psycholožka Ilona Wölfelová.
Předvánoční nákupy letos jako každý rok přitáhly do českých obchodů jednu nepříjemnost. Spolu se zákazníky do nich totiž míří i více zlodějů. Píší Lidové noviny. "Práce kapsářů se změnila. Už nekradou peněženky, ale rovnou celé kabelky," říká velitel policejního oddělení Prahy 5 Petr Štandera. V centru Nový Smíchov například přistihne v těchto dnech ostraha při krádeži zhruba třicet lidí za den. Vzhledem k tomu, že se drobné krádeže klasifikují pouze jako přestupek, odchází většina zlodějů obvykle s pokutou. Někteří z nich se pak pochopitelně na "místo činu" vracejí. Často kradou nezletilé děti pod dohledem dospělých. Základní strategie zlodějíčků je stále stejná: bloudí po obchoďáku a čekají na něčí chybu. V poslední době se objevuje víc případů, kdy kradou děti cizinců. Nejsou trestně postižitelné. Řeší se to pak přes sociální pracovnice, dítě se předá rodičům a ti se před policií tváří, že o ničem nevědí. Kradou samozřejmě i české děti. Ale pokud jde o cizince, tak to bývají převážně Balkánci.
Třetina dárků na dluh, občané si zatím půjčili v bankách 230 miliard a jejich touha dál se zadlužovat nyní před Vánocemi spolu s nebývalou nabídkou bankovních půjček ještě roste. Tak takhle z pohledu financí vypadá letošní předvánoční období. Píše Právo. Centrální banka proto varuje komerční banky, že lidé nemusejí být schopni své závazky splácet. Varovné hlasy posílila i pondělní zpráva o listopadové inflaci. Doba nízkých cen výrobků, potravin a služeb je za námi. Teď už ceny jen porostou. Zbude občanům v jejich rozpočtech na splácení? Občany však zatím varování ekonomů příliš nezajímá, protože využívají mimořádného souběhu příznivých okolností. Především jsou mimořádně levné úvěry, levnější už těžko kdy budou. Půjčky jsou navíc mimořádně snadno dostupné i technicky, odpadlo papírování a tisíce potvrzení. Čeká nás tedy pandemie nesplácených půjček, mají exekutoři posilovat svoje řady? Občané prostě objevili kouzlo života na půjčku, kdy půjčit si a splácet není nic za co by se měli lidé stydět, ale zato si lze ihned pořídit věci, které patří do tzv. toho správného životního stylu. Nemá smysl nad tím lamentovat.
Bronzová socha komunistického prezidenta Klementa Gottwalda v nadživotní velikosti bude opět dohlížet na život na návsi v obci Zbožíčko na Nymbursku. Píše MF Dnes. Sochu si chce před recesistickou hospodu U Vrtule postavit její majitel Petr Nenutil. Místní obyvatelé v čele se starostou z toho nejsou nijak nadšeni, přestože v posledních sněmovních volbách zde komunisty volila skoro čtvrtina obyvatel. "S umístěním sochy nesouhlasím, ale bude na soukromém pozemku." řekl starosta František Veselý. "Občanům to nepřinese žádný užitek. Navíc se mohou opakovat havárie, které se zde kvůli sochám stávaly," podotkl Veselý s odkazem na to, že řidiči se spíše než řízení na nepřehledném úseku věnovali prohlížení soch. Sochy komunistických vůdců Gottwalda a Lenina už totiž před hospodou stály. Přesně od roku 1995 do roku 2000. Hospoda pak zkrachovala a ony putovaly do skladu radnice v Nymburce. Odtud chce majitel hospody sochu Gottwalda znovu vytáhnout. Tvrdí, že se ve vsi nesetkal s nikým, kdo by byl zásadně proti. "Lidem je to ze sedmdesáti procent jedno a zbývajících třicet procent se neprojevuje." řekl. Staré časy si však nechce například připomínat Josef Kavalek, který v obci bydlí. "Po čtrnácti letech od sametové revoluce takové věci ztrácejí význam. Lidé jsou rádi, že původní sochy zmizely.
Ministr zahraničí Cyril Svoboda nad návrhem evropské ústavy, foto: ČTK
O co hrát v Bruselu? Ptá se komentátor Hospodářských novin. Promíchat znovu vlastní karty se rozhodla česká vláda na počátku týdne, kdy se rozhodne, zda se unie rozšířená o deset nových členů shodne na nové společné smlouvě. Posuny v upřesněném mandátu pro summit "všech rizik", který čeká pětadvacítku na konci týdne, ukazují, že Praha tváří v tvář rýsujícím se pozicím ostatních hráčů začíná dávat najevo, co má u ní přednost. Vzhledem k velkému počtu zúčastněných a různorodosti jejich zájmů to nemusí být zárukou, že čeští vyjednávači dosáhnou všeho, co si předsevzali, a už vůbec ne zárukou toho, že se Evropa nového základního textu dočká. V tradiční zmatenosti domácí diskuse o národních zájmech to vypadalo, že pro Prahu by mělo být nejdůležitější mít v příští Evropské komisi svého člověka, a to s plnými pravomocemi. Jenže komisař bývá pro svou vlast zdrojem vysoce důležitých informací, ale při rozhodování například o oprávněnosti státní pomoci strádajícím hutím by se měl řídit nikoli národními zájmy, ale společně dohodnutými pravidly. Těsně před vrcholnou schůzkou se rýsují dva body, kde je shoda vzdálená. Složení komise je jedním z nich a zdá se, že tím snazším. Nedávné pofňukávání v televizní debatě: "Kdo nás bude v Bruselu hájit, když nebudeme mít plnoprávného komisaře?", se dá shovívavě přeslechnout. Pro střední a menší země v unii, k nimž Česko patří, začíná být důležitější, že úloha komise jako strážce smluv může být v rozšířené unii - doufejme, že dočasně - oslabena a že v nově se utvářejících poměrech bude mít větší váhu jednání na úrovni zástupců jednotlivých vlád. Proto bude více záležet na hlasovacím mechanismu. Tomu odpovídá požadavek zvýšit práh pro rozhodování kvalifikovanou většinou na šedesát procent členů a šedesát procent obyvatelstva. Tak může menšina snadněji obhájit své zájmy, ať už se bude skládat z několika velkých a lidnatých, nebo z vícero menších států. Jistě, o to těžší bude nalézat shodu. A jak ukázal čerstvý spor o uplatnění pravidel Paktu růstu a stability, evropskou integraci může poškodit právě neschopnost najít všeobecně přijatelné východisko.
Nerozumím. Nerozumím. Nerozumím.
Nerozumím. Nerozumím. Nerozumím. Takový pocit (kromě bruselských byrokratů a několika odborníků) musí přepadnout každého, kdo si přečte návrh nové evropské ústavy. Vrací se ke stejnému tématu komentátor MF Dnes. Přitom jde o nejzávažnější politickou otázku současné Evropy. Občany Česka, pro něž má ústava také platit, to však nechává chladné. Není se čemu divit: politici ani vyjednavači nedokázali (a při její nesrozumitelnosti ani nedokážou) vysvětlit, v čem je vlastně euroústava pro nás dobrá, v čem nás omezí, v čem posílí a co se změní či nezmění. Jednání o dokumentu přitom tento pátek a sobotu v Bruselu finišují. Vše připomíná babylonské zmatení. Třeba česká vláda včera po nočním zasedání poslala kromě jiného občanům tento vzkaz: "Vláda chce v návrhu euroústavy změnu způsobu schvalování přechodu povinného jednomyslného rozhodování v Evropské radě na rozhodování kvalifikovanou většinou." Děkujeme, milá vládo, nerozumíme dál. Ale není to pouze náš problém. Jedna ukázka z Berlína: "Trváme na stanovené proporci dvojí většiny v návrhu ústavy EU, při které musí se zákony souhlasit nejméně 50 procent členských států reprezentujících 60 procent obyvatel." Skutečně? Žádám o překlad do lidské řeči. Ale nedělejme si z tak vážné věci legraci. Jednání o ústavě bohužel ukazují, kam se může unie rozšířená na 25 členů řítit. Všichni bojují proti všem nebo alespoň někdo proti někomu. A tak většina členů nakonec neotevře od 1. května plně svůj pracovní trh lidem z nových zemí, jak slibovali. Finsko, Dánsko, Irsko a Rakousko pak zpochybňují společnou evropskou obranu, neboť se obávají o svoji neutralitu. No a Německo a Francie chtějí převálcovat všechny za každou cenu. Nová euroústava přitom není přes svoji neuchopitelnost zlem, které zničí Česko, jak varují její kritici. A nestane se ani žádné neštěstí, když nebude o víkendu přijata. Otázkou však je, k čemu je dokument, jenž nás bude provázet třeba celý život, ale který nemůžeme ovlivnit a vůbec mu nerozumíme. A na tom pak žádné referendum nic nezmění.
