Přehled tisku

Čtvrtečním českým deníkům dominuje dění na athénském summitu Evropské unie a zvláště podpis přístupové smlouvy mezi Unií a Českou republikou. Hlavní titulek Práva oznamuje: Česko podepsalo vstup do EU, Hospodářské noviny konstatují, že Česko dělí od EU jen referendum a citově zabarvený titulek Lidových novin hlásá: Osudový podpis v Athénách.

Komentář Pavla Máši v Lidových novinách je nazvaný Varování z Athén. Václav Klaus a Vladimír Špidla včera v Aténách podepsali Smlouvu o přistoupení k EU. Událost to byla historická - mezi tisíci stran aténského dokumentu se skrývají i ty, jež nabízejí lepší životní vyhlídky pro celé generace Čechů, Moravanů a Slezanů. Jednou z podmínek jejich realizace je, aby vůli budovat ˝evropskou rodinu˝ potvrdilo i domácí referendum a odsouhlasily parlamenty zemí EU. Smlouva dává Česku osudovou příležitost. O její naplnění ale musíme ještě bojovat. Atény z tohoto pohledu přinesly varování. Prvním bylo, že se naši představitelé nevyvarovali chyby prezentovat i v cizině interní boje o podobu unie. Druhým pak požadavek Jacquesa Chiraka, aby se noví členové ˝rodiny˝ naučili více přemýšlet a být disciplinovanější, než jak to prokázali při irácké krizi. Včerejšek tak byl důvodem k přípitku, ale i k zamyšlení. Měli bychom mít ambice být nejen ˝účastníky momentů, které dávají Evropě její tvář˝, jak řekl Klaus, ale i jejich spolutvůrci schopnými postavit svou vizi třebas i proti té Chirakově. Toho ale nedosáhneme, pokud budou politici hlubokou a detailní debatu o našich národních zájmech ve sjednocené Evropě suplovat náhodnými a povrchními střety. A navíc na evropských pódiích. Mnoho času už ke změně nezbývá, uzavírá Pavel Máša v Lidových novinách.

Jiří Hanák svůj sloupek v Právu nazval Příležitost Evropa. Deset středo- a východoevropských zemí dostalo včera v Aténách potvrzení, že jsou součástí Evropy. Průkaz vydaný trochu na dluh. Jednak ve všech kandidátských zemích dosud neproběhlo referendum o vstupu či nevstupu, jednak jednoho každého nového člena EU musí ještě schválit parlamenty starých zemí. Ale to se už považuje za formalitu, žádná pošetilost se neočekává. Je škoda, že v Aténách při podpisu Česka nemůže být důchodce Miloš Zeman. Prezident Václav Klaus v krátkém projevu se poprávu pochlubil, že to byl on, kdo za Českou republiku přihlášku do Unie podal. Avšak teprve Zemanova sociálnědemokratická vláda naplnila tuto formalitu nezbytným "masem" zákonů, kterými Česko srovnalo v legislativě krok s Unií. Zemanova vláda učinila drtivou většinu nutných úkonů, bez nichž bychom včera v Aténách chyběli. Bez ohledu na všechny dřívější i pozdější úlety a trapnosti bývalého premiéra mu zásluhu o vstup Česka do EU nemůže nikdo upřít. Patří už ke koloritu českého politického života, že ani tato událost se neobešla bez trapnosti. Gremium ODS totiž k oné slavnostní události vydalo prohlášení. Podporuje v něm vstup ČR do Unie, soudí však, že "bylo v silách české politické reprezentace vyjednat výhodnější podmínky". Dalo by se říci, že je to nestydatost. Pět let byli u vládního kormidla, a co udělali kromě toho, že vydávali protievropské zvuky? Zejména Václav Klaus protievropsky troubil jako slon samotář, až si v zahraničí vysloužil jízlivý dotaz, zda Česko vstupuje do Unie, či Unie do Česka. A pak, EU je příležitost a jistota, nikoliv dojná kráva, kterou lze více či méně podojit. Vhodnější by byl spíše sebezpytný pohled. Jak se dívá unijní patnáctka na deset nových zemí? Žebrácký spolek v nich snad přímo nevidí, ale velmi, velmi chudé příbuzenstvo zcela jistě. Nejlepší státy z nové desítky jsou Česko a Slovinsko. Česko dosahuje něco přes padesát procent průměrné výkonnosti zemí EU, Slovinsko asi sedmdesát. Ještě hůře na tom bylo při vstupu Irsko. Dnes má ovšem index 120 procent. Nepromarnilo příležitost. Jak že se unijní patnáctka dívá na deset nováčků? Tak, jak se budeme dívat my za několik let, až do Unie půjdou Rumunsko, Bulharsko a Albánie. Nepromarníme-li příležitost v žabomyších vnitropolitických šarvátkách, budeme se moci na ty, kdo vstoupí po nás, dívat jako patnáctka na nás dnes. Jako na chudé, možná i obtížné příbuzné, které však v zájmu Evopy není možné nechat ve srabu, míní komentátor Práva Jiří Hanák.

Ekonom Karel Ježek se v Mladé frontě Dnes zamýšlí nad ekonomickými dopady rozšíření Unie o hospodářsky méně rozvinuté země. Do Unie budou přijaty relativně chudé státy, jež teprve překonávají dědictví komunismu. Rozšířením vzroste počet obyvatel EU o dvacet procent, ale hrubý domácí produkt se nominálně zvýší pouze o pět procent. Rozpětí mezi deseti procenty obyvatelstva, jež žije v nejchudších oblastech unie, a desetinou, která si užívá života v nejbohatších regionech, se v rozšířené EU více než zdvojnásobí. Tato velká disparita bude mít podle ekonoma Karla Ježka závažné důsledky. Především je to nerovnováha, jež hrozí unijnímu rozpočtu. Nováčci podstatně nezvýší rozpočtové příjmy kalkulované podle HDP. Co se týče výdajů, aplikace společných politik unie, jak je známe dnes by v nových členských státech způsobila explozi rozpočtu.

V Hospodářských novinách analyzuje Adam Černý českou zahraniční politiku ve světlu vstupu do evropské unie. S končící partií o přijetí nových členů už ale začala zcela nová hra. Evropa o pětadvaceti členech bude nutně jiná než dosavadní patnáctka, píše Černý. V Aténách se proto vedle slavnostních projevů hlasitě diskutovalo o podobě budoucí evropské ústavy, která vymezí prostor a pravidla dohadování uvnitř rozšířené unie. Bude proto záležet na schopnostech členů vlády, diplomatů, jak dokáží obhájit a prosazovat české zájmy. Až v těchto chvílích uvidíme, jestli silná slova nebyla jen prázdnou rétorikou zakrývající zanedbané domácí úkoly. Bez argumentů podložených fakty a bez umění najít pro své argumenty podporu dalších zemí čeští zástupci v unii příliš nezmohou. A voliči možná začnou zjišťovat to, co už vědí jinde, že mezi domácí a evropskou politikou je jen tenká, lehce prostupná hranice. Letošní evropský spor o tažení proti režimu Saddáma Husajna vtáhl nynější a hlavně budoucí členy do vysoké politiky v okamžiku, kdy se velcí hráči začali ptát, na čí kdo stojí straně. Tato debata s koncem války v Iráku neutichne. Česká republika do této debaty - po kolikáté už? - vstupuje znevýhodněna, protože její nejdůležitější činitelé, ústavní činitelé, nemají na budoucnost evropské zahraniční a bezpečnostní politiky shodný názor. Pokud se to brzy nezmění, tak český hlas v unii i ve světě bude slabší, konstatuje Adam Černý v dnešních Hospodářských novinách.

České deníky se zabývají také včerejšími neúspěchy vládní koalice v parlamentu: neuspěla v hlasování o mediálním zákonu, zákonu o soudech a soudcích nebo o spotřební dani. Vládě kromě jiných chyběly hlasy politiků, kteří odjeli na athénský summit. Podle Lidových novin se na včerejším fiasku vlády ve sněmovně podepsalo nedodržení dohody o takzvaném párování poslanců, které spočívá v tom, že za omluveného vládního poslance - jimiž včera byli například premiér Špidla, ministři Svoboda a Ambrozek a Jan Kavan - se hlasování neúčastní jeden opoziční poslanec a naopak. Vše podle Lidových novin začalo neshodou o párování při hlasování o spotřební dani. Tím se rozpoutala řetězová reakce, která pro vládní koalici dopadla neslavně. ČSSD totiž vyzvala k hlasování svého - do té doby "odstaveného" - poslance Vladimíra Laštůvku. Ten měl ale párovat chybějícího občanského demokrata Vlastimila Tlustého. Když to ODS viděla, zareagovala tím, že její poslanec Tomáš Teplík přestal párovat sociálního demokrata Jana Mládka. Tím pádem veškeré dohody padly a vládní koalice o pouhý jeden hlas prohrála, píší čtvrteční Lidové noviny.

Politolog Pavel Šaradín se na stránkách Hospodářských novin zamýšlí nad rolí a postavením KSČM na české politické scéně. Pozici českých komunistů označuje za největší neznámou. Její trpělivé sbírání protestních hlasů se podle všeho vyplatilo. Na posilování pozice KSČM měla, má a bude mít vliv celá řada skutečností. V politickém systému každé země existuje strana radikální. Po odchodu republikánů z "velké" politiky zaujímají v tomto směru výsostné postavení komunisté. V každé společnosti najdeme lidi se sociálně slabší společenskou pozicí, kteří věří v možnost rychlých a jednoduchých řešení, jež by mohla jejich postavení zlepšit. Komunisté jim je nabízejí na stříbrném podnose. Mnozí občané (naposled 18,51 procenta voličů) jejich slibům věří, protože komunisté dosud nedostali šanci je realizovat, a tedy chovat se odpovědně, míní Šaradín. KSČM má dnes minimální koaliční potenciál, ale v ústraní nestojí. Její členové zastávají vysoké parlamentní posty a sedí v nejrůznějších radách, účastní se politických debat na všech televizích, čímž se stávají v očích řady obyvatel standardní stranou. Ze svého kouta komunisté nevylezou, ale všichni vědí, kde jsou a kdy s nimi mohou počítat. Volba prezidenta toho byla názorným příkladem. V komunální politice s komunisty spolupracují všechny relevantní strany. Jsou členy obecních a městských rad nejen se sociálními demokraty, ale i unionisty, lidovci a občanskými demokraty. Pokud jsou v opozici, pak si je ostatní snaží získat nabídkou členství v dozorčích radách, představenstvech či předsednictvím ve výborech i komisích, a to i nad rámec poměrného zastoupení. Další posilování vlivu KSČM lze bohužel očekávat. Vstup do Evropské unie přinese určité "rozčarování", byť ne tak silné, jako v bohatém Rakousku, Švédsku a Finsku. Grebeníčkova strana si vytvořila vhodnou pozici: Vedení doporučuje svým příznivcům hlasovat proti vstupu do EU. V budoucnu může počítat s tím, že touto strategií přitáhne další protestní hlasy. Podle Pavla Šaradína je základním problémem spojeným s KSČM to, že blokuje utváření koaličních vlád a snižuje akceschopnost české politiky, protože nemůže docházet k přirozenému střídání levice a pravice. Jedna z verzí příštího vývoje může být ta, že uspějí po kongresu dobře našlápnutí zelení. To by znamenalo nejen oživení politické scény, ale rovněž to, že sociální demokraté získají k lidovcům dalšího partnera. Pak by komunistické voličstvo mohlo znervóznět, protože v roce 2006, sedmnáct let bez vlády, bez možnosti prosadit cokoliv z programu, je už příliš dlouhá doba. Zájem o komunisty by mohl poklesnout. Ostatní strany, především ale sociální demokracie, ovšem nesmějí komunisty zbytečně legitimizovat v očích veřejnosti a musí činit co nejméně chyb. A ve volebních kampaních neútočit nejen na sebe navzájem, ale i na KSČM. Zkrátka, chce to projevit stejnou trpělivost, s níž komunisté od roku 1989 pozvolna získávají voliče. Buďme stejně tak trpěliví a neustupujme zbytečně komunistům. Dejme jim šanci se změnit v řádnou stranu, uzavírá Pavel Šaradín v Hospodářských novinách.

Deník Právo se zabývá možností návratu Miloše Zemana do politiky. Zemanův návrat by uvítali jen jeho skalní příznivci v ČSSD, jako například poslanci Jaromír Schling, Robert Kopecký, Petr Lachnit, Karel Šplíchal nebo senátor Jan Fencl, ale také Jiří Rusnok. Zeman včera řekl, že se do politiky vracet nehodlá a potvrdil, že hodlá pomoci v obrodě ČSSD. To však musí provést noví lidé. S premiérech o jeho záměrech hovořil redaktor Práva Pavel Blažek. Včerejší reakce Zemana může vyplývat z toho, že neočekával tak brzké zveřejnění svých záměrů. Podle informací Práva se Zeman minulý pátek sešel se starostou pražské městské části Letňany Josefem Dobrým a možná i jinými, a na tomto setkání se probíraly způsoby, jak by jim mohl expremiér napomoci. Premiér Vladimír Špidla v reakci řekl, že Zeman poškodil stranu: "O jeho návratu do politiky nevím. Vrátit se má právo pochopitelně každý. Pokud vím, tak za vlády Miloše Zemana měla ČSSD ještě menší volební preference, než je tomu nyní. On sám by si měl především uvědomit, že svým krokem poškozuje zájmy strany". Podle Lachnita je případný návrat v pořádku, protože Zeman je moudrý člověk, který má co říct. " Exministr Rusnok také není spokojen s vývojem v soc. dem. "Tomu rozumím, nemáme (se Zemanem) žádný rozdíl v analytické části. Otázka je, jak to změnit. Nevím, jak si to Miloš Zeman představuje, ale obecně to považuji za něco pozitivního," dodal Rusnok. První místopředseda ČSSD Stanislav Gross ke zprávě o Zemanových záměrech pouze poznamenal: "Beru to na vědomí." Místopředseda soc. dem. Zdeněk Škromach Právuřekl, že Zeman vlastně nikdy z politiky neodešel. " Možností je jeho zapojení do struktur Evropské unie. Zná jazyky, zná politiku, má zkušenosti," dodal Škromach. Podobně promluvil ministr kultury a Zemanův osobní přítel Pavel Dostál. Naproti tomu předseda Sněmovny Lubomír Zaorálek uvedl, že situace v soc. dem. se dost uklidnila: "V této chvíli není případný Zemanův návrat něčím, co by mohlo ČSSD významně rozložit. Teď budou rozhodovat konkrétní kroky soc. dem. v reformách, které jsou v plánu." Na dotaz, zda bude mít Zeman šanci, pokud se tyto kroky soc. dem. nevydaří, Zaorálek řekl: "To je v příliš dalekém horizontu. Spíš si myslím, že ne, ale to je můj velmi subjektivní odhad," uvedl pro dnešní Právo.