Žádná hora není dost vysoká

Reinhold Messner, Foto: ČTK

V dnešní sportovní rubrice se budeme s Herbertem Bryndou zabývat především sportovní disciplínou, jež bezesporu patří mezi fyzicky a psychicky nejnáročnější horolezectvím.

Miroslav Caban z Hustopečí na Moravě je profesí vinař. Ovšem jeho koníček má od vinařství pořádně daleko. Caban je totiž horolezcem.

Jeho jméno nedávno proletělo médii jako blesk: osmatřicetiletý horolezec je totiž dalším Čechem, který se bez kyslíkového přístroje dostal na nejvyšší horu světa Mount Everest. Domů na Moravu si Caban přivezl bolestivé omrzliny, daň kterou musel hoře a extrémnímu počasí zaplatit, ale také řadu neopakovatelných dojmů, na něž jsme se horolezce z moravské roviny zeptali:

"Byl to můj životní sen zkusit Everest. Loni když jsem zkoušel vystoupit na K2, tak jsem si jen potvrdil, že Everest chci zkusit. Byl jsem přesvědčený o tom, že pokud proběhne vše v pořádku, tak tohoto cíle dosáhnu."

Na vrchol nejvyšší hory jste vystoupal bez kyslíkového přístroje, jaký je rozdíl v alpinismu bez anebo naopak s tímto přístrojem:

"Bez kyslíku a s kyslíkem je obrovský rozdíl, protože když člověk používá umělý kyslík, tak je to jako kdyby šlapal ne osmitisícovku, ale šestitisícovku, takže tam je obrovský rozdíl hlavně v tom, že kyslík dodává člověku lepší pocit a lépe okysličuje celý organismus."

Šanci pohlédnout z Mount Everestu, zhruba bez 152 metrů devítitisícové výšky, na okolní svět dostalo několik stovek smrtelníků. A přestože byly jejich pocity patrně velmi podobné, na vnitřní rozpoložení Miroslava Cabana po dosažení vrcholu jsme se nemohli nezeptat:

"Ten pocit na vrcholu byl fantastický. Strávil jsem tam hodinu, protože tam bylo velice dobré počasí. Střídají se tam stavy emocí a střízlivosti, že se člověk musí vrátit."

Od příjezdu do rodných Hustopečí horolezec a vinař Caban převážně odpočívá, zotavuje se z omrzlin a přemýšlí o napsání knihy. Ještě nějakou dobu rekonvalescence potrvá, ale vazba k půdě je snad ještě silnější než k horám. To ostatně i sám potvrzuje, když se zamýšlí nad svými dalšími horolezeckými plány a zejména jejich časovým horizontem:

"Máme předlezenou K2, ale dva roky nikam nechci lézt. Maximálně někde v Alpách, ale že bych lezl osmitisícovku, to nehrozí."

Reinhold Messner je ve světě alpinismu pojem srovnatelný s Gretzkym v hokeji nebo Pelém ve fotbale. Sedmapadesátiletý Ital, rodák z Brixenu, se lezení a šplhání věnoval od dětství a brzy vypracoval alpský styl tzv. "clean climbingu", který uplatnil i v Himalájích. Podnikl na tři tisíce výprav a při nich nejméně sto prvovýstupů. Jako první zdolal Mount Everest bez kyslíkového přístroje a byl také prvním smrtelníkem, který překonal všech čtrnáct světových osmitisícovek. Když zanechal aktivního horolezectví, pustil se Messner do oblastí polárních a pouštních. Pěšky prošel nejen celou Antarktidu, Grónsko, ale také poušť Takla Makan. V současné době se věnuje přednáškové činnosti, natáčení filmových dokumentů, psaní knih na jeho kontě je bezmála čtyřicet titulů a jako člen evropského parlamentu bojuje za zbytky nedotčené přírody. Reinhold Messner žije v jižním Tyrolsku na zrekonstruovaném hradě, jehož součástí je rozsáhlá sbírka tibetského umění i ekologická farma s tibetskými jaky.

Reinhold Messner,  Foto: ČTK
Messner zavítal do Prahy na pouhý jeden den, aby se zúčastnil slavnostního předání ceny Pangea pro rok 2001 v mezinárodní kategorii za to - jak se píše v oficiálním zdůvodnění - že se mnohokrát pokusil posunout hranice lidských možností a dát příklad všem, co stejně jako on věří, že nic není definitivní. Italský horolezec se v neděli krátce sešel s novináři, kterým potvrdil, že na rok 2004 chystá další expedici, jejíž cíl však nechtěl specifikovat, zapáleně vyvrátil středoevropské představy o yettim a svěřil se, že připravuje otevření muzea horolezectví v jižním Tyrolsku, v němž by byly shromážděny umělecké předměty, literatura, součásti výzbroje a výstroje a vůbec všechno, co se nějak vztahuje k horám.

Reinhold Messner nám exkluzivně odpověděl na otázku, jak si váží ocenění, jež přebral mimo jiné s českým spisovatelem Ludvíkem Vaculíkem:

"Ceny si velmi vážím, zvláště když vím, kdo ji v minulých letech obdržel. Nechápu ji jako sportovní ocenění, cenu za nějaké rekordy, ale jako cenu za svou práci pro lidi. V posledních 15 letech jsem kromě expedic také psal a udělal spoustu práce pro horaly lidi, kteří žijí na horách, a to po celém světě. Tento rok 2002 je rokem hor a mým cílem je dát naději a prosperitu lidem, kteří žijí v Himalájích, na Kavkaze, v Alpách, v Karpatech, protože je pro mě velmi důležité, aby mohli zůstat ve svých domovech, aby zůstala zachována kulturní část hor. Výše položené části by měly zůstat nedotčené, alespoň bychom tam neměli stavět žádnou infrastrukturu: např. na Mt. Everestu, Mt. Blanku, na Matterhornu, ale v níže položených oblastech kolem 2000 m n. m. bychom měli lidi nechat obdělávat půdu, chodit po lesech, aby tak tato území byla něco jako park a ne opuštěná krajina."