Sport Výročí stříbra z MS 1962

Václav Mašek, Josef Masopust, Josef Jelínek, Jozef Štibrányi a Jiří Tichý na ruzyňském letišti před odletem do Brazílie, foto: ČTK Pět slavných českých fotbalistů, tzv. "chilanů" se u příležitostí padesátého výročí finále s Brazílií setkalo před kamerami České televize - čtyři Josefové - Masopust, Adamec, Kadraba a Štibrányi a Václav Mašek. Když před půl stoletím odlétala výprava československých fotbalistů na mistrovství světa do Chile, nikdo jí příliš nevěřil, připomněl Josef Masopust:

"Lidé nás zastavovali a říkali: 'Hele, vy to myslíte vážně, že jedete do Chile? Prosím tě, když tedy tam dojedete, tak nevybalujte kufry, protože hned pojedete zpátky.' Taková nálada mezi našimi fanoušky byla. No a když dal Pepča ten gól, tak samo sebou jsme věděli, že to ještě není všechno hotové. To byl ale pro nás tak nádherný vstup do fotbalového mistrovství světa, že jsme všichni byli na měkko."

Ferenc Puskás, foto: Vitor Basso, Creative Commons 3.0 Ten gól, který dal "Pepčo", jak řekl Josef Masopust, vstřelil Jozef Štibrányi hned v úvodním utkání šampionátu Španělům, a byt to gól vítězný. Přitom v týmu vedeným trenérem Heleniem Herrerou hrály takové fotbalové hvězdy té doby, jako Alfredo Di Stefano, Francisco Gento či Ferenc Puskás. To byl první šok na tomto mistrovství. Pak následovala bezbranková remíza s Brazílií a na závěr skupiny C porážka 3:1 od Mexika. Ve čtvrtfinále to odneslo Maďarsko porážkou 0:1 gólem slovenského záložníka Adolfa Scherera a v semifinále Jugoslávie po výsledku 3:1, když branky za Čechoslováky dávali dvě Adolf Scherer a jednu Josef Kadraba.

Karel Malina A pak přišlo finále opět s Brazílií. Přímý televizní přenos strhujícího boje o první místo nebylo možné s tehdejší technickou výbavou mezi kontinenty vysílat. Celá republika poslouchala živou rozhlasovou reportáž. U mikrofonu se po 5 minutách střídali český reportér Karel Malina a jeho slovenský kolega Oskar Mana. Vzpomínám si, že jako malý chlapec jsem 17. června 1962 byl na školním výletě v Beskydech. V pozdních večerních hodinách jsme na velké mýtině vedle turistické chaty na vrcholu hory Ostrý s uchem na tranzistorovém rádiu hltali každé slovo rozhlasových reportérů, byť kvalita přenosu byla mizerná. Kde bych si tehdy pomyslel, že za dvacet let se se slavným Karlem Malinou budu zdravit na chodbách rozhlasové budovy na pražských Vinohradech. V rozhlasovém archivu se zachoval záznam této slavné reportáže s finále chilského šampionátu. A tak vám nabízím alespoň krátkou pasáž, pro český fotbal historickou:

Finálový zápas s Brazílií, foto: Archiv České televize "Čtrnáctá minuta prvého poločasu mezistátního střetnutí Československo - Brazílie za nerozhodného stavu 0:0. Gilmar vykopává míč na naši polovinu hřiště. Tam je Popluhár, odhlavičkoval na Tichého, Tichý obloučkem přenesl míč přes všechny brazilské hráče na Pospíchala a Pospíchal postupuje narážečkou středem velkého čtverce. Nahrává Masopustovi a ten dává gól, gól! Českoslovenští reprezentanti se ujímají v patnácté minutě vedení 1:0. Hlásíme vám milí přátelé, že českoslovenští fotbaloví reprezentanti se ujímají v patnácté minutě prvého poločasu vedení 1:0. Byla to pěkná spolupráce Pospíchal - Masopust. Pospíchalova narážečka na Masopusta a Masopust se v samostatné akci probil k pokutovému území a vstřelil první úspěch československých reprezentantů."

ČSSR-Brazílie, foto: Archiv České televize Téměř 70 000 diváků sledovalo na Estadio Nacionál v Santiago de Chile úchvatné fotbalové představení. Bohužel těsný náskok Čechoslováci udrželi jen dvě minuty, protože Amarildo falšovanou střelou srovnal skóre. Vyrovnaný stav trval až do 69. minuty, kdy se trefil Zito. Brazilské vítězství potvrdil třetím gólem Vavá, a Československo se tak muselo spokojit s druhým stříbrem ze světových šampionátů po 28 letech od mistrovství světa 1934 v Itálii. Dosud jsou to nejlepší výsledky československého, tudíž i českého fotbalu v historii.

Rudolf Vytlačil Velkou zásluhu na "chilském" stříbru má bezesporu trenér Rudolf Vytlačil. Tento český fotbalista a trenér byl rakouského původu. Kariéru začal ve svém rakouském rodišti v týmu Phönix Schwechat. Prošel vídeňskými celky a v roce 1935 přestoupil do pražské Slavie, kde se stal legendou a přijal československé občanství. Ve Slavii jako levé křídlo hrál ve finále Středoevropského poháru v roce 1938, kdy se tento klub stal poprvé a naposledy jeho vítězem. Hráčská kariéra Rudolfa Vytlačila byla krátká. Po několikanásobném zranění se musel podrobit operaci menisku na obou nohou. Hned po druhé světové válce začal působit jako trenér v Meteoru České Budějovice, pak velice krátce v Polsku, po návratu do republiky vystřídal několik klubů. Na jaře 1957 se stal ústředním trenérem a po mistrovství světa 1958 převzal vedení reprezentačního týmu. Zúčastnil se dvou mistrovství světa, přičemž v roce 1962 dovedl Československo až do finále. O čtyři roky později na mistrovství světa v Anglii trénoval Bulharsko, později působil ve Vídni jako trenér Rapidu. Vedl také reprezentační tým Československa na olympijských hrách v Tokiu, kde získal stříbrné medaile. Jeho kvality dodnes oceňují přímí aktéři chilského finále. Josef Masopust o něm řekl:

Josef Masopust, foto: ČTK "Existují takové dva druhy trenérů - někdo, kdo to má všechno nalinkované od začátku do konce, a někdo, kdo vaří z vody. Vybere si mužstvo podle svého přesvědčení, a s těmi lidmi pracuje. A nenutí je k něčemu, co jim není vlastní. Já jsem hrál dva roky pod trenérem Vytlačilem, a potom ještě několik let, a rád na to vzpomínám, protože jeho přístup k hráčům byl následující: Hraješ proto, že jsi lepší než ten druhý, který by tam mohl hrát. Ale, a to byl takový moment, kdy každému lil trochu sebedůvěry: Když budeš dělat na sobě, když budeš pracovat, dodržovat životosprávu, i když ta se pochopitelně někdy porušuje, tak výsledky se dostaví. A mám dojem, že takový velký rozdíl u trenéra Vytlačila bylo to, že to byl člověk, který nekreslil na tabuli, kdo, kdy, kde, v kolikáté minutě má být, ale podle toho, jak se hra vyvíjí, co je potřeba zlepšit, co pokorigovat, aby to do sebe zapadalo. Dá se to říct laicky: Podle mne byl trenér Vytlačil člověk pro takové záležitostí, jako je výběr pro národní mužstvo ideální. Zavolal hráče, a s těmi pracoval. Ale pro nějakou soustavnou práci, se všemi těmi programy, zimním soustředěním a vším, co s tím souvisí, moc nebyl. Ale také říkal: Proč hraješ za národní mužstvo? Protože jsem si tě vybral a myslím si, že jsi na svém místě nejlepší. Tak se toho koukej chopit a snaž se, abys to splnil."

Josef Masopust je jedním z 12 pamětníků slavného finále, zbývajících deset hráčů ze stříbrného kádru se 50. výročí slavného chilského triumfu nedožilo.