Oštěpařka Barbora Špotáková má olympijský bronz.

Barbora Špotáková, foto: ČTKBarbora Špotáková, foto: ČTK Oštěpařka Barbora Špotáková při obhajobě olympijského prvenství vybojovala v Riu de Janeiro třetí místo. Do sbírky české výpravy přidala už šestý bronz a celkově osmou medaili. Na medailovou pozici se prodrala až v předposlední, páté sérii. Hodila svůj nejlepší výkon 64,80 metru, potom sáhla vedle sebe na sedačku a vzala si do ruky Pídu. Malého medvěda s pruhovanými šatičkami a srdíčkem, kterého dostala od svého tříletého syna Janka. Byl to talisman, jenž prý vyčaroval bronzovou medaili. Poskočila na stupně vítězů až z průběžného sedmého místa. Přitom finálový den se nevyvíjel podle jejích představ. Sice se dobře vyspala, ale přes den už nezamhouřila oka a pořád si představovala, jak hází. "Zase jsem celý den závodila, hrozně moc sil mi to vzalo," podotkla Barbora Špotáková. Ani pocity při příchodu na stadion nebyly kdovíjaké. "Hlodaly ve mně pochyby, musela jsem zahánět špatné myšlenky," přiznala. "Protože jako když si zlomíte v březnu nohu, tak vám to hlavně zlomí sebevědomí. Noha se pak zahojí, je v pohodě, ale nabýt zpátky to, že jste neporazitelnej, to je strašně těžký," upozornila. "Ale řekla jsem si teď, nebo nikdy. Olympiáda je jednou za čtyři roky a čekat další, to v mým věku..." smála se pětatřicetiletá oštěpařka. Nakonec ji dělilo jen dvanáct centimetrů od stříbra, které získala Sunette Viljoenová z Jihoafrické republiky. Šampionkou se stala v 21 letech druhá nejmladší účastnice finále a bronzová medailistka z letošního mistrovství Evropy Sara Kolaková z Chorvatska hodem dlouhým 66,18. Barbora Špotáková, foto: ČTKBarbora Špotáková, foto: ČTK Pětatřicetiletá Barbora Špotáková se mohla stát první atletkou v olympijské historii, která získá zlato v jedné disciplíně na třech hrách po sobě. Nepodařilo se jí to stejně jako etiopské vytrvalkyni Tiruneš Dibabaové, novozélandské koulařce Valerii Adamsové a jamajské sprinterce Shelly-Ann Fraserové-Pryceové. "Tak jsme třetí, no a cóó! Dobrá práce," řekla Barbora Špotáková a z bronzu měla očividnou radost. "Ještě dlouho budu křepčit. Stal se zase zázrak. Nevypadalo to se mnou vůbec dobře. Povrch byl rychlej, zvláštní, praly se tam s tím úplně všechny, ale já jsem sebrala síly, nevím odkaď. Prostě jsem řvala, dokonce jsem řvala, to obvykle u hodu nedělám, bylo to maximum, co jsem mohla vydolovat," prohlásila. Ještě na konci dubna chodila oštěpařka Barbora Špotáková o berlích, na zlomenou zánártní kost na noze nemohla ani došlápnout. Tehdy byly její vyhlídky na olympijskou medaili nicotné. Přesto se světová rekordmanka dokázala dostat zpět do formy a bronz z Ria má pro ni příchuť zlata. "Absolutně," řekla. Třetí místo vybojovala Barbora Špotáková o pouhé dva centimetry před teprve dvacetiletou Polkou Marií Andrejczykovou. Za 64 metrů hodily ve vyrovnané soutěži i další tři finalistky. Triumf Sary Kolakové označil chorvatský zpravodajský server index.hr za největší zázrak olympijských her v Riu.

Zuzana Hejnová je pokorná a s čtvrtým místem je spokojená

Zuzana Hejnová, foto: ČTKZuzana Hejnová, foto: ČTK Z rozběhů a semifinále se mohlo zdát, že Zuzana Hejnová míří za olympijskou medailí. Dlouho to tak vypadalo i ve finále, ale nakonec obhájkyně bronzu a dvojnásobná mistryně světa skončila v běhu na 400 metrů překážek čtvrtá. "Zdálo se mi, že běžím dobře, a pak mi došlo. Víc jsem asi udělat nemohla, mám úplně čisté svědomí," řekla Zuzana Hejnová. O medaili přišla až za poslední překážkou, kde nestačila na finiš Američanky Ashley Spencerové. Závod dokončila ve svém letošním maximu 53,92. "Po tom všem, co jsem prožila tuhle sezonu, tak musím být spokojená. Kdybych nebyla, nebyla bych pokorná. Ta achilovka mě fakt bolela, tréninky stály za prd a začalo se to zlepšovat až před olympiádou. Myslím, že jsem z toho vytěžila maximum," řekla devětadvacetiletá Zuzana Hejnová. "Nejde o život. Šla jsem do závodu s tím, že chci podat nejlepší výkon, zlepšila jsem se, podala jsem maximum, co jsem mohla v daný moment. Nehroutím se z toho, jen mě to mrzí." Ashley Spencerová se přes dvojnásobnou mistryni světa přehnala zezadu. "To se předbíhá líp, ale já myslím, že jsem podala maximum, na co jsem v danou chvíli měla. Nic jsem tam nenechala. Těžko říct, jestli jsem to trochu přepálila a pak mi chybělo v konci, to mi asi řekne až trenér," řekla a dodala: "Kdyby před třemi týdny někdo řekl, že tu poběžím 53,9, tak bych nevěřila." Dlouho se nemohla pořádně rozběhnout. Ze zraněné achilovky nešťastná. "Moc mi to nešlo, necítila jsem se dobře a bolela mě noha. Musím říct, že čtvrté místo je super s ohledem na to, jak se to vyvíjelo," podotkla. Zuzana Hejnová, foto: ČTKZuzana Hejnová, foto: ČTKV cíli ale cítila zklamání. "Na medaili jsem si věřila. Říkala jsem si, že bronz to být musí. Ale když se na to podívám reálně, běžela jsem dobře. Pod 54 je dobrej čas na to, že jsem vůbec nezávodila." Kvůli zdravotním problémům běžela Zuzana Hejnová před olympiádou pod širým nebem jen čtyři závody a všechny v Česku, jen jeden ale na své hlavní trati. V Riu se tak mohlo projevit, že nemá tolik natrénováno. "Nemyslím si, protože jsem se každým závodem zlepšovala. Spíš mi chyběly starty. Kdybych měla o tři starty víc, poběžím mnohem rychleji a medaile z toho je. Takhle jsem to riskla a bohužel jsem z toho čtvrtá. Medaili jsem mít mohla, ale nejsem nespokojená. Samozřejmě to mrzí," řekla čtvrtkařka. Olympijské finále se běželo v dešti. Navíc čtvrtkařky čekaly dlouho v útrobách, než dokončí desetibojaři čestné kolečko a než oštěpařky doházejí. "Člověk vychladne, bylo to nepříjemné, ale měly jsme to všechny stejné," řekla Zuzana Hejnová. Před startem viděla slavit oštěpařku Barboru Špotákovou bronz. Doufala, že by ji mohla napodobit. "Pak jsem ji slyšela v zatáčce, jak mi fandí, to bylo fajn. Jo, chtěla jsem aspoň bronz taky. Bylo by to hezké slavit spolu, ale bohužel," zalitovala. Za rok se uskuteční světový šampionát v Londýně a Zuzana Hejnová by se ráda potřetí stala světovou šampionkou. O příští olympiádě v Tokiu nepřemýšlí. "To je strašně daleko a je to hrozná dřina. Tak daleko nekoukám," řekla Zuzana Hejnová.

Mílař Holuša na olympijské finále v Riu nedosáhl

Jakub Holuša, foto: ČTKJakub Holuša, foto: ČTK Jakub Holuša na finálovou účast v běhu na 1500 metrů na olympijských hrách v Riu de Janeiro nedosáhl. Český rekordman ve svém semifinálovém běhu obsadil deváté místo časem 3:40,83 minuty. Účast v boji o medaile si přímo zajistilo vždy pět běžců a další dva s časem, takže Jakub Holuša měl smutnou jistotu ještě před startem druhého běhu. Od přímého postupu ho dělilo 78 setin. Z prvního semifinále nakonec prošli do finále také oba běžci na čas, k tomu Jakubu Holušovi chybělo 63 setin. Osmadvacetiletý Jakub Holuša nenavázal na povedený závěr z rozběhu, z něhož postoupil vůbec nejrychlejším časem ze všech (3:38,31). Ten ani v semifinále nikdo nezaběhl. Český reprezentant se dlouho držel v popředí startovního pole, ale tentokrát ve finiši početné skupiny postupovou pozici nevybojoval. "Nevím, prostě mi 200 metrů do cíle došlo," řekl Jakub Holuša. Možná ho rozhodil i kontakt s Alžířanem Taufikem Machlúfím. "Zrovna ve chvíli, když jsem zabíral, jsem dostal loket. Energie šla pryč a pak už jsem ztratil naději," konstatoval. V cílové rovince Holuša věděl, že nemá šanci. "Netáhlo mi to," řekl. Přitom závod se pro něj vyvíjel dobře. Pomalé tempo bylo jako šité na míru jeho závěrečnému zrychlení. To ale tentokrát nepřišlo. "Tři sta metrů před cílem jsem to pořád kontroloval, ale když jsem chtěl na dvoustovce zrychlit, tak to nešlo," řekl Jakub Holuša. "Musím se podívat na video, probrat to s trenérem. Nevím, co se stalo. Dneska mi nebylo přáno," dodal.