Sport Fotbalista století jubilující

07-02-2011 10:49 | Josef Kubeczka

"Dožít se osmdesáti let je vynikající věc. Když si vezmu, s jak dobrými věcmi ve fotbale to bylo spojené, tak můžu říct, že se mám i dnes pořád dobře," říká středeční oslavenec, bývalý vynikající fotbalista a reprezentant Josef Masopust. Oslavy jeho kulatých narozenin, které pořádá Klub přátel Josefa Masopusta, jsou rozloženy do několika akcí. Připomeňme si jeho sportovní kariéru.

Stáhnout: MP3

Se svou vlastní bustou od sochaře Josefa Nálepy, foto: ČTKSe svou vlastní bustou od sochaře Josefa Nálepy, foto: ČTK Josef Masopust pochází z vesničky Střimice u Mostu, která však v poválečných letech zmizela z povrchu zemského. Musela totiž ustoupit těžbě hnědého uhlí. První fotbalovou ligu začal hrát v Teplicích, odkud po dvou letech nastoupil vojenskou základní službu v ATK Praha, pozdější Dukle. Armádnímu mužstvu zůstal Josef Masopust věrný patnáct let. Po celou tu dobu byl na místě levého záložníka jeho ústřední postavou, tvůrcem hry a pomohl mu k sedmi ligovým titulům. Z mnoha set utkání, která sehrál za tento klub, mu v paměti nejvíc utkvěl zápas Dukla Praha - FC Santos v roce 1959 v Mexiku. Dukla vyhrála nad tehdy patrně nejlepším světovým fotbalovým klubem světa z Brazílie 4:3. Josef Masopust vstřelil dva góly, byl nejlepším hráčem zápasu a podal ještě lepší výkon než největší hvězda Santosu, kterou nebyl nikdo jiný než nejuznávanější fotbalista všech dob Pelé.

Reprezentační dres Československa oblékl poprvé v roce 1954, naposledy pak v roce 1966. Za tu dobu sehrál za národní mužstvo celkem 63 zápasů, v nichž vstřelil 10 branek. Měl velký podíl na třetím místě československých fotbalistů na mistrovství Evropy v roce 1960 ve Francii a především na druhém místě na mistrovství světa v roce 1962 v Chile. Dodnes mám v živé paměti rozhlasový přenos finálového zápasu s Brazílii hraného v Santiago de Chile. Byli jsme zrovna na školním výletě v Beskydech, a já šel tajně s tranzistorovým rádiem u ucha až na vrchol hory Ostrý, abych měl co nejlepší příjem. Přes porážku 1:3 hrál Josef Masopust skvěle a vstřelil Brazilcům jediný gól Československa. O půl roku později získal Zlatý míč, který je každoročně určen pro nejlepšího fotbalistu Evropy. V letech 1963 - 1965 hrál za vybraná mužstva světa a Evropy, v týmu Evropy mu dokonce byla svěřena funkce kapitána. Závěr své hráčské kariéry strávil v belgickém Molenbeeku. Hrál tedy na vrcholné úrovni do svých 39 let. A kterého ocenění si sám nejvíce váží?

"Mě potěšilo to, že jsem byl prohlášen fotbalistou století za celkovou fotbalovou činnost, která trvala mnoho let. Potom Zlatý míč, nejlepší fotbalista Evropy. Asi jsem se na tom podílel hodně moc, ale strašně mi pomohli kamarádi. Ty výsledky byly Evropou vnímány."

Josef Masopust si pořád udržuje dobrý přehled o fotbalovém dění na tuzemské i světové scéně. Je zvědavý i na další představení české reprezentace, která také po generační obměně a odchodu dřívějších opor Nedvěda, Poborského, Kollera, Šmicera či Galáska hledá novou tvář:

"Momentálně nemůžeme být s úrovní našeho fotbalu spokojeni. Národní mužstvo teď momentálně nehraje dobře, ale všechno potřebuje čas. Nesmíme to uspěchat."

Josef Masopust žádá o dobu hájení. Nabízí při tom paralelu s osudem československé reprezentace na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století, v níž sám hrál. Dobře si vybavuje mistrovství světa ve Švédsku, kde se tehdejší československý výběr nedostal do bojů o medaile, zatímco o čtyři roky později slavně došel až do finále proti Brazílii. "Začali jsme se dávat dohromady ve Švédsku, pak se vyměnili jeden nebo dva hráči a od té doby jsme hráli spolu. Dali jsme se dohromady, sehráli se a moc výkyvů tam už nebylo. Všechno potřebuje čas, stejně tak jako současný národní tým. Teď sice nehraje dobře, ale není jednoduché dát dohromady mužstvo z hráčů ze všech koutů Evropy," soudí Josef Masopust. Český fotbal podle něj trpí i tím, že hráči v juniorském věku unáhleně volí odchod do zahraničí. "Je to jedna z hlavních příčin. Škoda, že to nejde zakázat. Takové věci by se neměly uspěchat," je přesvědčen Josef Masopust.

V zahraničí oceňuje hru španělského národního týmu. Proto také nedávno s napětím sledoval, kdo získá Zlatý míč. Jak řekl Českému rozhlasu, byl trochu zklamaný, že mu nevyšel tip:

"No, já jsem považoval za nejlepšího Andrése Iniestu, pak Lionella Messiho, a pak Xaviho. Když vezmete úspěchy za celý rok, tak vyhrát mistrovství světa je rozhodně věc, která se musí počítat."

Josef Masopust netají, že mu na osudu Dukly Praha, kde prožil nejlepší léta své hvězdné kariéry, hodně záleží. Závěr hráčské kariéry v pražském klubu pro něj prý byl hořký. Jak ale sám říká, dávno už z něj vyprchaly pocity určité křivdy z toho, že ve svých sedmatřiceti letech z Dukly odcházel jako nepotřebný hráč do Belgie. "Toho jsem trochu litoval. Když se blížil můj konec, tak mi manželka po jednom zápase řekla, že mě kritizovali i funkcionáři na tribuně. Prý se ptali, co s tím dědkem v mužstvu dělají, a už aby šel pryč... Nebylo příjemné slyšet, že to jde od lidí z klubu. Vždyť já dal Dukle víc než někteří jiní. Ale jednou musí nějak skončit každý," vzpomínal Josef Masopust. Sám ale nezahořkl:

Josef Masopust mezi gratulanty, bývalými hráči Dukly Praha, na gratulačním večeru uspořádaném při příležitosti oslav jeho 80. narozenin, foto: ČTKJosef Masopust mezi gratulanty, bývalými hráči Dukly Praha, na gratulačním večeru uspořádaném při příležitosti oslav jeho 80. narozenin, foto: ČTK "Já bydlím vedle Julisky, a když nejme s manželkou na chalupě a na Dukle se hraje, tak automaticky nescházím. Byl bych rád, kdyby se Dukla znovu dostala do ligy a navázala na úspěchy té naší éry."

Vůbec není vyloučeno, že si Josef Masopust dá nejmilejší dárek k osmdesátinám až v červnu, kdy končí druhá liga a jeho milovaná Dukla Praha má rázně nakročeno zpět mezi českou elitu.

Josefa Masopusta překvapilo, co všechno jeho jubileum přinese. "Říkám si, že jsem si snad tohle všechno ani nezasloužil. Beru to ale i jako velkou poctu pro celou naši generaci. Jsem ale rád, že do toho je zapojeno mnoho lidí, s nimiž jsem prožil mnoho dobrého. Někdy jsem prožil i nedobré chvilky, ale celkový dojem je perfektní. Hlavně mám díky fotbalu tolik přátelství, která se nedají ničím zaplatit," shrnul Josef Masopust. Jeho odkaz může být podle předsedy Českomoravského fotbalového svazu Ivana Haška dál vzorem i pro současnou generaci. "Příklad si musíme brát z těch, co něco dokázali, jak se chovali a chovají dodnes. Takové lidi, jako je pan Masopust, musíme následovat," řekl Ivan Hašek:

"Já si nejvíc vážím jeho lidskosti, jeho pokory, jeho skromnosti, protože to je člověk, který ve svém oboru dosáhl nejvíc, co můžeme dosáhnout, co si všichni přejeme, když děláme fotbal. On dosáhl na ty nejvyšší mety a zůstal pořád tím skromným člověkem, a toho si na něm nejvíc vážím. Já si myslím, že pan Masopust by měl být vzor pro všechny generace, které tu kdy vyrůstaly, protože je propagátorem tohoto nejslavnějšího sportu. Pro mě osobně je lidsky pan Masopust velký vzor."

Linkovací služby

Doporučujeme

Související články

Více

Z archivu rubriky

Více

Aktuální relace