Sport Desátá v České sportovní dvacítce

13-06-2011 14:09 | Josef Kubeczka

Česká televize nedávno zveřejnila výsledky ankety o největší sportovní zážitek posledních dvaceti let s českými sportovci. My vám nabízíme připomenutí alespoň několika sportovních výkonů z první anketní desítky. Do dnešní sportovní rubriky jsem vybral zlatou medaili oštěpařky Barbory Špotákové na olympiádě v Pekingu v roce 2008, která se ve zmíněné anketě objevila na desátém místě.

Stáhnout: MP3

Barbora Špotáková, foto: ČTKBarbora Špotáková, foto: ČTK Přes vlnu diskuzí a emocí, vyvolaných názory na nesrovnatelnost různých sportů a disciplin, velkých mezinárodních akcí a jednotlivých sportovních výkonů, anketa vygenerovala dvacítku těch nejžádanějších výkonů. Hlavním smyslem této ankety totiž bylo připomenout výjimečné sportovní výkony, kterých Češi v těžké mezinárodní konkurenci dosáhli, znovu si je prožít. A v tomto ohledu anketa zjevně nezklamala.

Ale pojďme k anketnímu desátému místu a strhujícímu výkonu Barbory Špotákové, která se v jednom okamžiku stala miláčkem sportovních fanoušků v Česku. Její historické zlato se totiž zrodilo 21. srpna 2008, tedy přesně 40 let po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Navíc největší soupeřkou české olympioničky byla ruská oštěpařka Maria Abakumovová, kterou posledním hodem, v novém evropském rekordu 71,42 metru, Barbora Špotáková porazila o 64 centimetrů. Dodnes ji při vzpomínce na tyto okamžiky mrazí v zádech. "Udělala jsem asi radost tolika lidem v Čechách. Je to takový pocit... Já ani nevím, asi jako když lidé stavěli Národní divadlo," komentovala své pocity Barbora Špotáková:

"Peking je pro mne moc vzpomínek, při kterých mám husí kůži na rukou, a vzpomínky na to, kolika lidem jsem udělala skrze sportovní zážitek radost a přenesla na ně strašně moc emocí. Ani jsem nečekala, že něco takového skrz sport může jeden člověk udělat. To je asi největší. No a potom se s tím samozřejmě snoubí i další zážitky. Například to, že člověka potom kontaktuje tisíce neznámých, cizích lidí, a ptají se neustále na oštěp a podobně, což je kolikrát i docela zátěž. Já se snažím i před jakýmkoliv jiným závodem na Peking vzpomenout, ale on byl tak výjimečný, že to opravdu asi moc zopakovat nejde. Strašně ráda na to vzpomínám, ale ani to tak neumím vyvolat v těch vzpomínkách. K tomu je právě dobrá televize, která to zaznamená a můžete se na to znova podívat. Vždycky, když vidím doma v televizi ten hod, tak je to i pro mne pořád obrovský zážitek," vzpomínala v České televizi Barbora Špotáková, zatímco diváci mohli na obrazovkách znovu prožívat její skvělý olympijský závod. Ruska Maria Abakumovová byla tehdy pro ní soupeřkou čísla jedna, s níž navíc nebyla zrovna nejlepší komunikace:

"Ona se i trochu změnila, mně to tak přijde. Když se spolu bavíme, tak je poměrně příjemná, směje se, je vlastně usměvavá. První roky, když jsme se potkávaly, byla opravdu soustředěná, zamračená, s nikým nekomunikovala. Myslím, že se zlepšila v angličtině, že spolu můžeme najednou víc komunikovat, a je taková otevřenější vůbec vůči všem holkám, se kterými závodí. Takže asi to je nějaká její vnitřní změna."

Barbora Špotáková se stala nástupkyní Dany Zátopkové, která mezi ženami vybojovala nejcennější olympijský kov v oštěpu před dlouhými 56 lety. Je také stále, už tři roky, držitelkou světového rekordu výkonem 72,28 metru.

"No, čas hrozně letí, už je to opravdu tři roky. U rekordu se vždycky musí sejít všechno dohromady. Samozřejmě podmínky, připravenost toho atleta. Bývá to většinou v závodech, které ani nejsou těmi, u nichž se očekává, že to budou právě ony, že by tam měl padnout rekord. Stejné to bylo i mně. Většinou když člověk čeká velký výkon, tak tomu tak není. Určitě u těch největších závodů, jako mistrovství světa, Evropy, olympiáda, je prostředí daleko víc stresovější. A nejde jenom o ten stres samotný, ale i ty věci okolo toho závodu. Například coll room je až hodinu dopředu, je to strašně moc, vy se musíte rozcvičovat téměř dvě hodiny před závodem. Je to takové netradiční, a hlavně to není úplně ideální pro toho atleta. Na těch menších mítincích vám rozhodčí, když jsou hodní, dají třeba pět, šest hodů na rozcvičování, ale na olympiádě jsou prostě striktně dané dva hody v pořadí, kdy vyvolávají lidi. Prostě byl to asi výjimečný okamžik a výjimečná sezóna, završení výjimečné sezóny roku 2008. Já bych si ale přála, abych ještě sama zažila v aktivní kariéře, by ten rekord padnul."

Oštěpařka Barbora Špotáková začínala s atletikou na základní škole v Jablonci nad Nisou, zejména pod vedením své matky Ludmily. Sama toto období považuje za nesmírně důležité: „Nikam se to nehnalo, ani se nic nepokazilo, získala jsem dobrý všesportovní základ," vzpomíná nyní s odstupem času. V roce 1999 začala cíleně trénovat na desetiboj a brzy zužitkovala dřívější všestrannou přípravu, když na juniorském mistrovství světa skončila čtvrtá v sedmiboji. Záhy se však rozhodla pro roční studium ve Spojených státech. Právě tehdy se v Barboře Špotákové zapustily oštěpařské kořeny. Rok 2005 pak znamenal rapidní vzestup výkonnosti. Na mistrovství světa ji jen těsně uniklo finále, ale vyhrála Světovou univerziádu a na sklonku sezony se vyšvihla na páté místo světových tabulek. V roce 2006 třikrát vylepšila český rekord. Letošní výkony Barbory Špotákové nejsou zatím nijak oslnivé, avšak její trenér, nejlepší světový oštěpař všech dob Jan Železný není z toho nervózní. Říká, že času je dost, není kam pospíchat, protože mistrovství světa je ještě daleko:

„Tak v tom máme názor stejný, už jsme se o tom spolu bavili. Mám na to stejný názor, protože mistrovství světa je na konci srpna a pořád je času dost na to, dostat se do správné závodní formy. Přece jen my oštěpaři trénujeme od října do května, což je strašně dlouhá doba. Jste pořád zvyklý na nějaký tréninkový režim, a najednou během měsíce se musíte přetransformovat na závodní režim, a to prostě nějakou dobu trvá, protože tam máte podávat kvalitní výkony, a ne kvantitu. Což je ten hlavní rozdíl."

Barbora Špotáková je plně spokojená se svým desátým místem v anketě, v níž se sčítaly hlasy fanoušků. Má také vlastní vysvětlení pro to, že se dostala tak vysoko:

„Čím to? Já si to vysvětluji tak, že jsem měla prostě štěstí, že jsem chytla ten tzv. životní závod. Těch příležitostí za sportovní kariéru nepřijde zase tolik, a mně se prostě podařilo, já to i tak beru jako jistý zázrak, že jsem byla vyvolená, že jsem v ten okamžik mohla příležitost chopit za pačesy a podařilo se mi něco, co se třeba mnoho lidem ve sportovní kariéře nepovede. Jsem za to strašně vděčná. Čím víc jsem starší, čím víc jsem zažila závodů, tím víc si tu uvědomuji. Jsem za to strašně ráda, že se mi mohlo něco takového přihodit. Určitě mám radost z toho, že sportuji. Ta sláva potom je druhá věc, která přišla po závodu v Pekingu. Myslím si ale, že to rozhodně nepatří jenom mezi ty pozitivní věci, které sport přináší. Také to přináší spoustu okamžiků, které bych třeba raději ani nezažila."

Zanedlouho třicetiletá absolventka České zemědělské univerzity v Praze je členkou armádního sportovního centra Dukly Praha. Za svůj olympijský výkon v roce 2008 v Pekingu byla povýšena do hodnosti nadporučice. Její oblíbení kapela Tři sestry pro ní po pekingském zlatu složila píseň nazvanou Čtvrtá sestra.

Linkovací služby

Doporučujeme

Související články

Více

Z archivu rubriky

Více

Aktuální relace