Putování po stopách sv. Václava

Vydáme se společně po stopách knížete Václava. Našimi průvodci budou spisovatel Václav Vokolek, mimo jiné autor knihy Posvátná místa středních Čech, ve které se zabývá také svatováclavskou tradicí, a Jan Mařík z Archeologického ústavu Akademie věd.

Nasedáme v Praze do automobilu a vyrážíme do Staré Boleslavi, místa, kde podle legendy asi roku 935 kníže Václav zemřel rukou svého bratra Boleslava. V obou místech, v Praze i Boleslavi bývaly staré přemyslovské hrady, které patřily stejně jako Budeč, Levý Hradec, Lštění, Libušín, Tetín a jiné do rodového patrimonia, které vybudoval Václavův strýc Spytihněv I.

Václav Vokolek (vlevo) a Jan Mařík, foto: ČTKVáclav Vokolek (vlevo) a Jan Mařík, foto: ČTK Pane Maříku, uveďte nás prosím do svatováclavských souvislostí tady toho místa.

Mařík: „Nacházíme se ve Staré Boleslavi. Původní kostel Kosmy a Damiána, u jehož dveří měl být sv. Václav zavražděn, se nedochoval. Jsou zde nějaké indicie, dohady, předpoklady, kde se mohl ten kostel nacházet, a jedním z těch míst je část dnešní baziliky, ta tzv. Vrábská kaple, která je anorganická, není symetrická v rámci té stavby. Takže se předpokládalo, že tahle Vrábská kaple je původní kostel Kosmy a Damiána."

Krypta v kostele sv. Václava, foto: autorKrypta v kostele sv. Václava, foto: autor Sotva jsme začali, přerušuje nás ve výkladu školní exkurze, která vychází z krypty, z míst, kam my teprve zamíříme. Využijme příležitost k pár otázkám…

Dobrý den, já jsem z Českého rozhlasu a natáčím tady o sv. Václavovi, co jste tam viděli? Bylo tam něco zajímavého?

„Já nevím… Krypta."

A v té kryptě je něco?

„Ne, není, všechny věci, co byly v té kryptě, byly prý převezeny do Prahy, do kostela… snad… svaté… Panny Marie asi…

A čím je to místo zajímavé, když tam nic není?

„Je to zajímavé tím, že tam byl střevíc sv. Václava a v nádobě seškrabaná omítka s jeho krví."

Příprava lebky svatého Václava před slavnostní mší, foto: ČTKPříprava lebky svatého Václava před slavnostní mší, foto: ČTK „Nejdřív tam byl pohřbený tři roky a vždycky na jeho svátek sem přivezou jeho lebku."

„A vy jste opravdový rozhlas?" vyslovuje nejodvážnější děvče ten zásadní dotaz.

Přitakání vyvolá smích a první skutečné oživení mezi dětmi. „Pravost" rozhlasu, který tady fyzicky zastupuji, je pro děti evidentně atraktivnější než všechny informace o nepřítomném světci. Ale počkejte, všeho do času…

S oběma průvodci tedy konečně sestupujeme do krypty. Je to nízká místnost s četným sloupovím, které prozrazuje značné stáří.

Mařík: „To co by mohlo s Václavem souviset, to všechno zmizelo stavbou této velké baziliky, této krypty a starší vrstvy, starší terény, které by se z doby Václava zachovaly, vzaly za své. To co tady v kostele vidíme, to souvisí s druhým Václavovým životem, který začíná toho 28. září roku 935."

Ten druhý život, to je život světce a legendy o světci…

Mařík: „Samozřejmě, to je život světce, zázraky spojené třeba s místem, kde byl Václav původně uložen. On patrně byl uložen někde v těchto místech, ať už to bylo v místě té baziliky… je dost pravděpodobné, že i ta bazilika vznikala v místě, které mělo už nějakou hlubší tradici. Tudíž ten kostel mohl být kompletně odnesen nebo se mohl zachovat v té stopě Vrábské kaple. Václav byl ve Staré Boleslavi uložen po tři roky a poté byl přenesen, jak nám říkají legendy, do rotundy sv. Víta, kterou dal on sám vystavět na pražském hradě."

Je tady s námi pan Václav Vokolek, který vybral tuto kryptu jako místo našeho prvního zastavení. Proč?

Krypta v kostele sv. Václava, foto: autorKrypta v kostele sv. Václava, foto: autor Vokolek: „Je to místo mučednické smrti a to bylo u tak významného světce nesmírně důležité. Pohanství, které tady v té době bylo, nebo já říkám radši jako obrozenci stará víra, nebylo vůbec mrtvé. A já myslím, že je tu možnost i tu smrt vykládat s jeho pomocí. Ještě sv. Prokop tady s pohanstvím setsakramentsky bojoval a byl vlastně v prostředí, které bylo pohanské, protože křesťanství se dlouhou dobu týkalo jenom nobility, nikoho jiného. Oldřich Králík uvádí, že v Čechách bylo do 12. století převládající vírou pohanství a na venkově samozřejmě. I to v té historii může hrát roli. Předpokládá se, že Drahomíra musela mít nějaké vazby na tu starou víru, ale určitě mnohý z okruhu sv. Václava, zatímco on byl už skutečným křesťanem. Jemu šlo o čistotu křesťanství. On je nechtěl nějak propojovat s pohanstvím atd. A právě tady, to hradiště bylo před Václavem i před Boleslavem, tak tady musela být nějaká svatyně té staré víry, když budu fantazírovat nějaký háj nebo místo, které klidně mohlo za Václava klidně ještě fungovat. Než nastoupil Václav na knížecí stolec, docházelo k těžkým masakrům. Drahomíra s nějakými družiníky, které neznáme, skutečně začala křesťanskou církev likvidovat a zvláštní je, že po smrti Václavově byli vyhnáni kněží z Prahy. Byl to jakoby pokus zase restituovat tu starou víru. Což asi bylo nemožné, ale v té době se to mohlo možným zdát. Čili i ta náboženská situace kolem Václava nebyla jednoduchá a nemusel to být jenom spor dvou bratří, ale mohlo to mít hlubší kořeny ne ani politické, jako náboženské…"

S Janem Maříkem procházíme bazilikou: „Já se vrátím k věcem zcela přízemním až podzemním, protože se teď nacházíme ve Vrábské kapli a když se podíváme na plány baziliky, tak to je tohle drobné místo, které na jižní straně vybočuje z hlavní lodi. V rámci hledání kostela Kosmy a Damiána se uvažovalo, že právě Vrábská kaple je tou nejstarší stavbou, nejstarší součástí, ale tuhle myšlenku naposledy vyvrátil archeologický výzkum při odvodňování okolí kostela a ukázalo se, že tahle část stavby vznikla ve stejné době, jako zbývající bazilika. Ale přesto ta poloha i to vybočení z ideálního schématu evokuje myšlenku, že v tomhle místě se mohl kostel Kosmy a Damiána nacházet, ať už byl kamenný a základy byly zničeny následující stavbou, a nebo byl dřevěný.“

 

Foto: autorFoto: autor Naše cesta pokračuje dál. Přesouváme se o asi 40 km na západ do Zákolan, nad nimiž stoupá cesta loukami na vrchol, jemuž vévodí rotunda obklopená hřbitovem. Tady bývalo přemyslovské hradiště Budeč. Co tady, pane Maříku, pamatuje sv. Václava?

Mařík: „Na rozdíl od Staré Boleslavi tu máme víc štěstí, protože se nacházíme u rotundy sv. Petra a Pavla, která patří k nejstarším dochovaným stojícím stavbám na území Čech, je to nejstarší stojící kostel a rozhodně pamatuje dobu sv. Václava. K té rotundě přiléhal ještě dvorec, to bylo elitární prostředí přímo spojené s kostelem, byl to vymezený areál, kde se pohybovala knížecí rodina i s družinou. Ten dvorec se podařilo zachytit jen ve fragmentech, ale je to nejstarší doložený ohrazený areál tohoto typu, který známe z ranně středověkých Čech. To je rovněž místo, které patrně pamatovalo dobu sv. Václava, dobu, kdy tady Václav získával svoje vzdělání. Jádro toho dvorce bylo z větší části zničeno novodobým hřbitovem, takže když někdo bude kráčet po novověkém hřbitově, tak si může představovat, že se nachází právě v areálu původní knížecí rezidence.“

Václav VokolekVáclav Vokolek Jaký význam mělo toto místo v životě sv. Václava, pane Vokolku?

Vokolek: „Tak hlavně tedy legendisté neustále tvrdili, že tady chodil sv. Václav do latinské školy. Budeč je jedno z nejstarších hradišť a celá řada autorů se domnívala, že to skutečně bylo to nejstarší hradiště. Podle Hájka by Krok měl odejít ze Ctiněvsi po smrti Čecha právě sem. A tady taky musela být pohanská Budeč, to je to, co mě zajímá a co nelze ničím doložit, ale z logiky věci vyplývá, že stejně jako je tu významný křesťanský kostel, tak tady taky muselo být několik set let významné pohanské místo. Ty legendy jsou nesmírně půvabné, obsahují celou řadu věcí, které jsou tam vloženy později, aby profilovaly zvláštní povahové rysy mladého Václava. Jedním z nich byla jeho velká píle, legendisté vždycky zdůrazňují, jakým byl pilným studentem. Ale tady dochází ke zkreslení, že si představujeme, že tady byla nějaká škola…

Na to se chci zeptat, jakou školu si můžeme vlastně představit?

Hradiště BudečHradiště Budeč Vokolek: „Z dnešního hlediska… já nevím, rozhodne ně školu takovou, jak si ji představujeme, protože nepochybně nikdo jiný už se s Václavem neučil, to by nemělo význam, tehdy nebyla učenost pro žádnou vrstvu důležitá. Druhá věc je, že tu taky musela pobývat Ludmila, taky tu pak byla Drahomíra, takže tady se nějak utvářelo to obrovské drama, které nelze ničím doložit, ale které muselo být obrovské. Tady se možná nějak rozhodlo i o té smrti, protože tady se musela Drahomíra s Ludmilou střetnout, tady v Budči to literární drama života sv. Václava, které jinak nemůžeme brát než legendisticky a to znamená literárně, se možná upeklo. Takže to bylo strašně důležité místo. Ačkoliv na druhou stranu to může být i legendistický výmysl, že sem chodil do školy, ta škola jinak samozřejmě prokázána není.“

Mařík: „Škola může být svým způsobem samozřejmě hmatatelná, hmatatelný nález, ale je to obtížně doložitelné. Dochovala se řada archeologických nálezů stilů, což jsou vlastně kovová pisátka, která mají z jedné strany hrot a z druhé strany hladítko a jimi se psalo na dřevěné destičky vylité voskem. Ty destičky mohly sloužit k jednoduchým základním poznámkám a zároveň to mohlo sloužit i jako učební pomůcka a jako taková se to v pozdějších letech i využívalo. Tudíž ty nálezy stilů dokládají, že se zde minimálně pohybovali gramotní lidé a že tady opravdu docházelo ke vzdělávání lidí. To samotné vzdělávání lidí si asi můžeme představit v rovině memorování náboženských textů.

Jan MaříkJan Mařík Ještě bych zmínil jednu věc, která nesouvisí přímo se školou, trochu bych odběhl, souvisí s jiným nálezem, který pochází odsud z Budče. Je to z lokality na Týnci, když se ohlédneme přes tuhle zeď, tak je to tam v té zeleni…“

Kam tedy sotva dokážeme nahlédnout, zeď je vysoká…

Mařík: „…tam bylo prozkoumáno velké pohřebiště a jeho součástí byl masový hrob. Bylo v něm pohřbeno na tři desítky jedinců, převážně mužů, silných, statných, dobré fyzické konstituce a zdá se, že všichni ti lidé přišli o život v jednom okamžiku. Tito lidé mohli souviset s lidmi věrnými Václavovi a po nešťastných událostech ve Staré Boleslavi došlo k nějaké exekuci i v rámci Budče a tito lidé byli hromadně pohřbeni právě v tom velkém hrobě. Ten hrob nebyl úmyslně vyhloubený hrob, bylo to opuštěné obydlí, opuštěná zemnice, což také svědčí o podřadném způsobu pohřbení a pokud vím, tak na těch kostech jsou zachovány i stopy záseků. To znamená, že ti lidé přišli o život násilnou smrtí.“

Vokolek: „Davídek právě píše, že by to bylo potvrzení zprávy z pražské legendy, kdy v Praze taky pobili Václavovy příznivce a hlavně jeho kněží. To je tedy velice zajímavá věc, tady tento nález by znamenal, že to opravdu nebylo zamířeno jen proti Václavovi a proti nějakým jeho příznivcům (já se tedy domnívám, že jich moc neměl), ale proti kněžím. Že to bylo jako po smrti Vratislavově, že najednou byly kostely opuštěné, některé se i bořily atd. A že by se dala vystopovat i nějaká protináboženská linie. Ta Budeč totiž skutečně mohla být i střediskem náboženského života, což by mohlo souviset s tou školou. Čili jestliže my víme ze starých legend, například z Crescente fide, že už druhý den vyvražďují nějaké kněze v Praze, tak proč by ne tady, že? Pak by to celé byla připravená vražda…“

Mařík: „Ono tohle řešení politické situace, kdy se odstraňuje jeden konkurent nebo řekněme politicky problematická postava a následuje likvidace velké části příslušníků daného rodu nebo příznivců, to se v českých raně středověkých dějinách opakuje často. Když jsem zmiňoval tady tu zemnici, tak tam je největší potíž, že nejsme schopni přesně na roky datovat, kdy k té události došlo.“

Stochovský dubStochovský dubA naše cesta pokračuje dál, tentokrát na jihozápad do místa, kde se Václav podle pověstí (už ne legend) narodil. Stochov je město na kopci v jinak poměrně ploché krajině. Jeho historické centrum na vyvýšenině je nevelké a vedle kostela svatého Václava je tady významný především prastarý dub. Kdysi musel shlížet do roviny pod sebou a být z dáli jasně patrný. Dnes je již značně zchátralý, ale část ho stále ještě žije. Pane Maříku, co tady na Stochově souvisí se svatým Václavem?

Mařík: „Pokud se budeme pohybovat v rovině čistě pragmatické, v tom, co je hmatatelné ve vztahu k sv. Václavu ve Stochově, tak nutno říct, že skoro nic. Místo narození nezmiňuje žádná z legend, mám na mysli samozřejmě ty nejstarší legendy, kde může být třeba i nějaké pravdivé jádro, ale co je mnohem důležitější, Stochov se nachází mimo sídelní oblast raného středověku, archeolog zde může k ranému středověku říct jen velmi málo a zůstávají zde už jen záležitosti čistě legendistické a věci související čistě s kultem svatého Václava, které ovšem mají ve většině případů mnohem mladší kořeny.“

Václav Vokolek a Jan MaříkVáclav Vokolek a Jan Mařík Pane Vokolku, proč právě tady by ten kult svatého Václava mohl nebo měl žít, je tady něco co tomu vychází vstříc?

Vokolek: „Tak v první řadě Stochov, zase věc dneska naprosto neuvěřitelná, byl jedním z nejvýznamnějších poutních míst, protože samozřejmě putovat na místo narození sv. Václava bylo pro barokního věřícího člověka něčím velice důležitým. Ta legenda je taková, skutečně asi smyšlená, že tady bylo nějaké významné Drahomířino sídlo, ačkoliv to skutečně moc logiku nemá. Ty barokní legendy jsou krásné v tom, že připomínají narození Krista. Jsou tady pastýři, je tady hvězda, která vyjde… a je tady nějaký mýtický pastýř, protože je to skutečně jako putování do Betléma, který na paměť teda zatkne svou pastýřkou hůl, a to je tedy ten dub. Jiná legenda je zase rodinná: tady byl ten Drahomířin dvorec a když se Václav narodil, v noci samozřejmě, kdy vyšla hvězda a všechny ty nadpřirozené věci, tak tady babička Ludmila zasadila malý stromeček. Víte, já si v nejmenším nemyslím, že se tady narodil svatý Václav, já si v nejmenším nemyslím, že by tady bylo nějaké Drahomířino hradiště, ale myslím si (už na několika místech jsem něco podobného vystopoval a to je tedy jakási moje konstrukce), že tady něco bylo, že toto je posvátný strom keltský, slovanský, zkrátka pohanský, který bylo potřeba ochránit. A toto je jeho ochrana. To bylo totiž to nejbezpečnější, co se mohlo stát.“

A co fakt, že je to dub?

Vokolek: „Dub je typický strom, protože dub na tomto území byl vždycky posvátným stromem. Ono pro Kelty byl dub základním posvátným stromem. I tohle může být důkaz o propojení spirituality s daleko starší, propojení přes světce a zároveň ochrana toho stromu.

Prošli jsme společně některá místa spojená s Václavových životem, našli jsme některé prvky z doby Václavovy, ale málo co je přímo důkazem jeho existence. Jaký je význam toho kultu? Můžeme Václava považovat za skutečnou, nezpochybnitelnou postavu?

Vokolek: „Z hlediska těch spirituálních dějin je nezpochybnitelný. Vždycky to tak bylo, že v těch nejhorších dobách se Češi obraceli ke svatému Václavovi. Je to zase prastarý systém posvátnosti, že tedy tu nacionalitu, ten kmen musí něco duchovního reprezentovat. Ta duchovní existence svatého Václava jako kdyby garantovala národ, jakoby byla jakousi velkou ochranou hodnotou v duchovním slova smyslu. Proto si myslím, že to není jen nějaký náboženský kult, ale je to něco velice důležitého, něco nad politikou, něco dokonce nad historií, něco jakoby nadčasového.“

Mařík: „Zpochybňovat existenci svatého Václava není naprosto na místě, jeho stopy nejsou příliš hluboké, co se týká písemných pramenů, co se týká těch hmatatelných dokladů, nicméně ten význam svatého Václava je přece jenom jinde. Je právě v té symbolické rovině. Jednu věc bych možná ještě zdůraznil, doplnil: podle korunovačních ceremoniálů středověkých českých králů je to právě ten vládce, který vládne českému království navěky. Ti ostatní jeho pozemští zástupci jsou mu plně zodpovědní a z tohoto pohledu má svatý Václav zcela zásadní rozměr. Už jenom to, že stál u kořenů vzniku českého státu. Je to ta osoba, která stojí nad pozemským zákonem a do jisté míry zaručuje kontinuitu vlády a udržení pořádku v zemi po celou dobu jejího trvání. Takže svatý Václav z pohledu historika, archeologa byl, to je důležité říct, a do jisté míry pro nás bude trvat jako ochránce české země na věky věků.“

Vokolek: „Padá strom?“

Vržou stromy…

Vokolek: „Já mám vždycky hrůzu, protože oni říkají, že ty stromy můžou najednou spadnout a někoho zabít …“

Až spadne tady ten svatováclavský dub, tak místní už mají připravenu náhradu, někde tady v zahradnictví roste odnož tohoto dubu. Tento dub se tedy zachová a poroste dalších tisíc let a budeme ho ochraňovat.

Vokolek: „Tak to je úžasné! To je to nejhezčí, co jsem dneska slyšel. A já myslím, že to právě takhle fungovalo. Překlenete několik tisíc let, třikrát zasadíte strom a máte tři tisíce let, což by bylo jinak naprosto nepředstavitelné.“