Prahou našich předků

Tahle zeď pamatuje dobu, kdy z Prahy říši, sahající až k Jadranu, vládl král železný a zlatý. Tady byl kdysi hřbitov, kam pochovávali popravené. A z téhle studny pili současníci Josefa Dobrovského.

Jaroslav Podliska a Irena Boháčová, foto: Martina BíláJaroslav Podliska a Irena Boháčová, foto: Martina Bílá Dnes po těchto místech šlapeme, bydlíme v nich a vůbec je míjíme bez povšimnutí. A není divu, často jsou skryty pod dlažbou, za dveřmi domů, pod kolejemi tramvají nebo vodní hladinou. Podívat se na pražské ulice, náměstí a zákoutí jinýma očima nám dnes umožní autoři netradičního bedekru. S archeology Ivanou Boháčovou a Jiřím Podliskou se vydáme z Pohořelce až ke Karlovu mostu. Právě oni jsou spolu s mnoha dalšími kolegy podepsáni pod novým Průvodcem pražskou archeologií. Průvodcem, který vám ukáže památky známé, neznáme i skryté.

Z tramvaje jsme vystoupili na Pohořelci a blížíme se k Loretánskému náměstí. Než tam ale dojdeme, zastavíme se kousek od Strahova. Co nabízí zájemcům o archeologii Strahov?

Zdroj: Archeologický ústav AV ČRZdroj: Archeologický ústav AV ČR Jaroslav Podliska: "On vůbec prostor dnešního Pohořelce je archeologicky velice zajímavý. Už u tramvajové zastávky je nedaleko Keplerovo gymnázium, kde je jedna z takových velice zapomenutých archeologických památek, a to je renesanční letohrádek císařského úředníka Jakuba Kurze. Zajímavé je to, že po jeho smrti získává dům známý dánský hvězdář Tycho Brahe a provádí zde svá pozorování a objevy. Pro archeology je zajímavé, že už na začátku 20. století tento dům, který zanikl při stavbě barokních opevnění, byl odkryt, zdokumentován a dnes je částečně přiznán v areálu vlastního gymnázia.

Tento prostor je zajímavý především areálem Strahova. Tady odsud vidíme jenom věžičky baziliky na Nanebevzetí Panny Marie, který je součástí velkého areálu premonstrátské kanonie. Areálu, který vzniká už ve 40. letech 12. století z popudu českého knížete a pozdějšího krále Vladislava II. Pro archeology je to velice výjimečné místo a to nejen proto, že ve hmotě barokních staveb je zachován kompletně románský klášter vystavěný z opukových kvádříků, je to opravdu unikátní památka. Zajímavé je, že místo samo o sobě má podstatně starší historii. Už v 9./10. století bylo na tomto svahu velké pohřebiště obyvatel zázemí Pražského hradu a archeologové tady postupně nacházejí jednotlivé hroby lidí, kteří mají občas u sebe nějaké předměty, ať jsou to šperky nebo třeba kopí u muže, o kterém si myslíme, že mohl být součástí knížecí družiny."

Na pohřebišti popravených

Přes brahovskou a strahovskou odbočku jsme došli na Loretánské náměstí. Stojíme před sochou Edvarda Beneše, máme výhled na Loretu a za námi je Černínský palác.

Foto: Martina BíláFoto: Martina Bílá Ivana Boháčová: "Loretánské náměstí je strašně zajímavý prostor, který procházel v průběhu starší i nedávně historie velice pohnutými okamžiky. Loretánské náměstí bylo osídleno už někdy v devátém století. Největším překvapením pro archeology, a to už ve třicátých letech 20. století, byl odkryv rozsáhlého pohřebiště, které dneska patří k největším pohřebištím v areálu pražské památkové rezervace. Pro nás bylo zajímavé, že se tady začalo pohřbívat už někdy v 11. století, což znamená, že je to nejstarší pohřebiště, které už bylo zakládáno do plochy, která byla dříve osídlená. To bylo překvapivé a jde o doklad postupující christianizace v tomto období.

Hroby, které v tomto prostoru byly, dodnes připomínají náhrobní kameny, které jsou umístěny v té svislé stěně, která náměstí rozděluje."

Můžeme se na ně jít podívat?

"Můžeme, jsou to támhle ty tmavé kameny ve stěně. Vidíte, že jich tady není mnoho, jsou trochu zarostlé vegetací, ale jsou to autentické náhrobní kameny z 11., 12. a možná i 13. století."

Jak vůbec víte, že jde o náhrobní kameny. Vypadají jako zcela běžné kameny vsazené do zdi...

"To ale v podstatě jsou. Takhle tehdy lidé označovali hroby. Tento zvyk se začal objevovat nejdřív u těch nejvýznamnějších hrobů, ale potom, právě v 11. a 12. století, byl k vidění i na běžných pohřebištích.

Ty kameny tedy na hrobě ležely.

Foto: Martina BíláFoto: Martina Bílá "Ano, ležely a hrob přikrývaly. Kdo tam leží, se ale nedozvíme. Pohřebiště je vybaveno běžnými šperky té doby. Zajímavý je nález dětského hrobu asi osmileté dívky, která měla šperk a na krku závěsek, který byl donedávna interpretován jako brousek, ale nedávný výzkum kolegy zjistil, že takový předmět, jaký dívka u sebe měla, sloužil jako prubířský kámen. Ty\ se používaly k ověření ryzosti kovů. A na tomto kameni se našly stopy stříbra. Znamená to, že nějaká rodina zde uložila své dítě s odznakem trochu vyššího postavení v tehdejší společnosti."

A kdybych po vás chtěla trochu strašidelnou historku...Jak jste přišli na to, že tady bylo popraviště? Dá se to poznat i z koster těch pohřbených?

"O tom popravišti se zmiňují písemné prameny, ale nelokalizují jej přesně sem, i když můžeme vyvozovat, že zřejmě šlo o tento prostor. Jednoznačným dokladem jsou novověké nálezy, zejména ze 16. století, koster lidí, kteří z tohoto světa násilnou smrtí a svědčí o tom sťaté lebky, které se u koster nalezly. Hrobů sťatých je tady poměrně dost, jsou to jednotlivé hroby, ale i tak jde o největší známé evropské pohřebiště popravených. V tehdejší době byl tento typ popravy jakousi výsadou. Popraven mečem nebo možná sekyrou nemohl být každý, možná to jsou hroby jakýchsi výše postavených lidí. Pak jsou zde hroby lidí, kteří nebyli pohřbeni pietně, ale byli do hrobové jámy vhozeni. Šlo tedy nejspíše o lidi, kteří z nějakých důvodů stáli na okraji společnosti."

Nejstarší pražský kostel

Rozpršelo se a my jsme se schovali do podloubí těsně před Hradem, který je naší další zastávkou. Mají vůbec archeologové rádi déšť?

Jaroslav Podliska: "Každý klimatický výkyv je limitem, protože při práci v zemi potřebujete mít stabilní vlhkost a každá voda navíc vadí. Déšť nemáme rádi, ale je také potřeba a i my se už umíme chránit, takže když prší, tak si postavíme stany. Ve městech jako je Praha probíhá dneska výzkum celoročně. Je záchranný, spojený se stavbami a dneska i ve velkých mrazech výzkumy probíhají, protože jsou často v interiéru nebo v zatepleném prostoru."

Jaroslav Podliska a Irena Boháčová, foto: Martina BíláJaroslav Podliska a Irena Boháčová, foto: Martina Bílá My jsme mimo zateplený prostor, ale stojíme tady právě kvůli areálu Pražského hradu, který je tady kousek před námi. Tam i laika napadne, že se dá leccos najít.

Ivana Boháčová: "Já bych zmínila dvě témata. Za prvé je to otázka nejstaršího pražského kostela, kostela Panny Marie. Víme o něm, že byl založen knížetem Bořivojem a dlouho se nevědělo, kde tento kostel stál. Objevil ho doktor Borkovský. Kostelík procházel několika přestavbami a pozůstatky té starší přestavby je možné vidět, přicházíme-li na Pražský hrad z prostoru Hradčanského náměstí, ale ne Matyášovou branou, ale průchodem mezi 4. a 2. nádvořím, tak tam po levé straně je vidět pozůstatky této stavby. Návštěvníci je mohou pozorovat takovým proskleným otvorem.

Dalším tématem je opevnění Pražského hradu. My jsme teprve v posledních desetiletích zjistili, jak mohutné v těch nejstarších etapách toto opevnění bylo. Zjistili jsme, kolik různých fází mělo a jakou různou stavební podobu. Co se týče toho nejstaršího opevnění z 9.-11. století, tak to bohužel přístupné veřejnosti není. Snad jen zbytek jedné z hradeb je možné vidět, prochází-li se Starým královským palácem. To, co návštěvník sledovat může, je ještě raně středověká hradba, která dala úplně novou podobu celému Pražskému hradu, románská hradba z druhé třetiny 12. století. Tu lze sledovat na mnoha místech Pražského hradu. Procházíme-li ze 3. nádvoří do prostoru Jižních zahrad, tak touto hradbou procházíme a právě zde si návštěvník uvědomí tu monumentálnost opevnění a vůbec monumentálnost jednotlivých stavebních etap Pražského hradu."

Na noc v rotundě

Nerudova ulice, foto: Martina BíláNerudova ulice, foto: Martina Bílá Scházíme dolů Nerudovou ulicí, jdeme na Malostranské náměstí. Už ale i Nerudova ulice nám má z archeologického hlediska co nabídnout.

Jaroslav Podliska: "Určitě. Jsme teď asi v polovině cesty směrem k Malostranskému náměstí a po levé straně je tzv. kostel U kajetánů. Kdybychom se dostali do středověku, tak bychom v těchto místech procházeli branou opevnění Malé Strany. Tehdejší Malá Strana byla jako město tehdy menší, než jak ji vnímáme dnes my. Bezprostředně související objekty mají v sobě zakomponovány pozůstatky po tomto opevnění, většinou jde o část hradebních zdí.

Další zajímavostí v okolí Nerudovy ulice je Jánský vršek. Právě tady koukáme do prostoru dnešní ulice Jánský vršek. Na místech, která jsou vidět Nerudovy ulice, se ve středověku nacházela osada, které se říkalo V oboře. Její součástí byl i kostel, který byl už archeology zkoumán. Je to rotunda, která je dodnes zachována pod současným povrchem a ve hmotě toho objektu, který před námi vidíme."

Tedy toho žlutého domu?

"Ano, tam bychom našli místo, kde rotunda stála."

Co tam z ní zbylo?

Foto: Martina BíláFoto: Martina Bílá "Archeologové se tam dostali v době, kdy docházelo k přestavbě domu, to bylo v 80. letech. Při snižování podlah objevili základy této stavby - kruhovou loď s podkovovitou apsidou. Ta rotunda byla postupně dostavována ještě v průběhu středověku a renesance, takže na ni navazuje renesanční křídlo, které je dodnes zachováno v hmotě domu. Můžeme tedy říct, že když vstoupíme do jednoho z pokojů tohoto domu, nacházíme se v místech, kde rotunda byla. Dneska je to privátní dům, mám pocit, že je to hotel, takže někteří z hostů mohou říct, že bydleli v rotundě."

Pohřebiště tam nebylo?

"Bylo, samozřejmě, každý kostel měl i funkci jako místo pro pohřbívání. Toto pohřebiště bylo výjimečné. Existovalo v době románské i v době novověku. Bylo to jedno z významných malostranských pohřebišť a možnost zkoumat jej měli i archeologové. Tento hřbitov byl o to zajímavější, že k těm novověkým pohřbům jsou i písemné prameny. V archivech města jsou uloženy knihy, kde jsou uvedena místa pohřbů a jména. Měli bychom možnost studovat pozůstatky konkrétních lidí, kteří v tom 17. a 18. století bydleli na Malé Straně."

Jedna malostranská studna

Teď jsme už konečně opravdu na Malostranském náměstí.

"Vstupujeme do jednoho z domů, kde v minulosti proběhl archeologický výzkum. Toto místo je zajímavé nejen tím, že jsme zde při rekonstrukci objektu do současné podoby objevili zbytky gotické hradební zdi Přemysla Otakara II., kdy Malá Strana dostala statut města. Objevili jsme zde i studnu. Ta byla v minulosti součástí takřka každého z domů. Tato studna byla zajímavá tím, že v době našeho výzkumu byla dávno zaplombována, převrstvena dlažbou dvorku. Při stavbě byla odkryta a její hloubka je úctyhodná. Má více jak 13 metrů, a to jsme nedosáhli úplného dna, a z větší části je vytesaná do skály. Pro někdejšího majitele tohoto objektu byla velice důležitá, protože díky ní byl dům v otázce vody zcela soběstačný. Při tom archeologickém výzkumu jsme měli možnost ji zdokumentovat a prozkoumat."

Co jste v ní našli?

Foto: Martina BíláFoto: Martina Bílá "Bohužel se nám nepodařilo zjistit její přímé stáří, tedy opravdu nevíme, kdy byla vybudována. V zásypu bylo objeveno čerpací zařízení z konce 18. století. Když se návštěvník podívá přes mříž, tak tam vidí takovou kládu, což je pozůstatek čerpacího zařízení. Nahoře byla nějaká pumpa, která pomocí toho zařízení jímala vodu."

A teď už míříme ke Karlovu mostu.

Jaroslav Podliska: "Přesně tak, před námi je Mostecká ulice a to je další místo, kde kdybychom se zahloubili a sestoupili o několik metrů níže, tak se dostáváme na tu raně středověkou úroveň, do doby, kdy Prahu navštívil legendární arabsko-židovský kupec Ibrahim ibn Jakub, který nám zanechal tu první zprávu o Praze jako místu, kde se obchoduje, které je živé, které má nad vlastním podhradím opevněnou tvrz, myšleno hrad."

A kde se platí šátečky...

"A kde se dá nakoupit za jeden peníz spousta dobrého zboží. Kdybychom sestoupili pod povrh dnešní ulice, tak se dostaneme na zajímavá místa, do 9. a 10. století. Je zde poměrně veliký počet pozůstatků dřev, což je pro archeology vždycky výjimečný nález. Tato dřeva jsou pozůstatkem po jakési mohutné cestě, která se drží trasy dnešní mostecké ulice. Můžeme tedy říct, že Mostecká ulice je stará více jak 1000 let."

Obraz dávno zaniklého

V deštivém počasí jsme našli další podloubí, nebo tedy tentokrát oblouk Karlova mostu.

Foto: Martina BíláFoto: Martina BíláJaroslav Podliska: "Jsme na jeho severní straně v místech, kde už přiléhá ulice U lužického semináře. Před námi je dům čp. 77, který na první pohled ničím neudivuje, je to barokní stavba, kterých je v Praze spousta. Kdybychom do něj vstoupili a sestoupili do podzemí, tak bychom viděli doklady jedné z významných pražských staveb Juditina mostu, předchůdce toho Karlova. Juditin most nezanikl úplně, dodnes jsou na malostranské i staroměstské straně místa, kde jsou zachovány jeho poměrně významné pozůstatky a jedním z nich je právě tento objekt. V něm můžeme najít mostní oblouk, opravdu pod těmito domy je zachován jeden mostní oblouk, je ale podstatně menší než oblouk mostu Karlova.

Viděli bychom i dlažbu, která byla tvořena z takových velkých plochých kamenů z diabasu, a našli bychom tam i mostní zábradlí z pískovce. Juditin most je v této části Malé Strany pod objekty dodnes zachován a pozůstatek jednoho z 20 pilířů byl objeven v 80. letech při údržbě i v korytě Čertovky. Byla to tedy další příležitost pro archeology, kteří mohou ty věci zdokumentovat.

Foto: Martina BíláFoto: Martina Bílá To poznávání pokračuje dále, při každé stavební úpravě v této oblasti je naděje objevit dávno zaniklou stavbu. Je to několik let nazpátek, kdy při rekonstrukci objektu na Malé Straně na severní straně Kampy byly v suterénu domu objeveny dva mostní pilíře. A tak se nám pomaličku skládá původní obraz dávno zaniklého."

A to všechno by čtenář našel ve vašem průvodci?

"Ano, je to přesně tak. Vedle těch známých památek, které mohou návštěvníci Prahy obdivovat, je řada těch, které nevidíme. Je jen na nás odbornících, abychom je nějakou formou představili. To byl náš společný cíl, cíl celého autorského kolektivu pražských archeologů. Chtěli jsme splatit dluh vůči veřejnosti, předat informace, které se běžně nedozví a zase třeba rozvířit trošku debatu nad tématem ochrany archeologických památek, informovanosti veřejnosti...Těch věcí by se našla celá řada.

Naše procházka skončila pod Karlovým mostem. Byla ale jen malou ukázkou toho, co skrývá česká metropole. Při svých archeologických toulkách nemusíte ale vůbec zůstat jenom v centru. Za pravěkými, středověkými i novověkými památkami se můžete vydat prakticky kamkoliv a často na místa, která byste s historií na první pohled spojovali jen těžko. Třeba na bohnické sídliště.